V dnešním díle Drbny historičky se Jan Schinko podíval na Haišmanův dům. V roce 1925 si v něm Josef Haišman otevřel kloboučnictví. Objevila se v něm ale i prodejna čokolády nebo zubař. V roce 1984 se zde otevřela prodejna Eso, která byla zásobována kvalitnějším zbožím.
Na snímku pořízeném asi v roce 1935 je hlavním motivem nový moderní Haišmanův dům. Vpravo je vidět část masných krámů s obchodem Jindřicha Housky, vlevo od Haišmanů v domě s podloubím firma A. J. Nádera nástupce, octárna a likérka. U Haišmanů v přízemí vlevo kloboučnictví Josefa Haišmana, vpravo prodejna pražské čokoládovny Orion opatřená neonem a tradičními hvězdičkami.
Většinou lidi neví, co se bude stavět. Sice by si to mohli zjistit, ale není na to čas. Novostavba je obklopená lešením a chodí se okolo. Takže, když byl v roce 1934 dům hotov, bylo to trochu překvapení. Autorem projektu byl rodák Jan Salák (nar. 1908), který bydlel a pracoval v Praze, předtím byl zaměstnám ve městě v projekční kanceláři Karla Chocholy. V tom čase se v Praze stavělo ve stylu hranatého a holého funkcionalismu. Salák jako Budějčák tak vyhraněný nebyl a na svých stavbách vždy změkčil linie něčím kulatým (v lodžiích stojí válcové sloupky). Dům byl přijat celkově kladně, což se nedá říci o záložně na rohu náměstí a ulice U Černé věže, která je od jiných Pražáků a v podobném stylu. Jan Salák zemřel nedávno, v roce 1995.
Manželé Ferdinand a Marie Haišmanovi koupili v roce 1923 starší dům v Krajinské 11 od pp. Ladislava a Hynka Kottových za 180 tisíc korun. (Majitel krupařského závodu a společník Předního mlýna Hynek Kott zemřel v roce 1926.) Dne 6. dubna 1925 si ve starém domě otevřel Josef Haišman na základě udělené živnosti kloboučnictví. Nacházelo se vpravo dole, vlevo měl elektromechanický závod Vilém Tichý. Po dostavění nového domu se kloboučnictví přesunulo vlevo a vpravo se zařídil čokoládový Orion. Na domě je nápis „Zubní lékař“, což byl Jan Polesný.
V roce 1984 byly Salákovy portály po 50 letech strženy. Vadil Orion. Vznikla tam prodejna cukrovinek podniku Potraviny. Obdržela nepolitický název ESO. Byla zásobována kvalitnějším zbožím, než normální prodejny Potraviny. Prvně se tam začaly prodávat Coca-coly a Fanty v plechovce. Vpravo zůstal obchod Klobouky a čepice pod Okresním podnikem služeb, hovorově stále U Haišmanů.
Mezi novým domem Haišmanů a masnými krámy (tehdy ještě psány s malým „m“) zůstala jen úzká ulička vedoucí na někdejší dvůr masných krámů, kde se porážela přibližně do roku 1895 menší domácí zvířata. Ulička bývala širší.
Starý dům byl patrový, původně gotický, přestavěn na konci 18. století. Zajímavé údaje, co všechno se nacházelo v domě v 16. století, uvádí Jaroslav Kubák v Topografii města. V roce 1565 zdědila dům Ludmila Lezelterová po svém muži za 450 kop míšeňských grošů. V této ceně byla kráva za 4 kopy, oř za 15 kop, vůz za 5 a půl kopy a dále medu a vosku celkem za 51 kop. Dalšími položkami byl stříbrný pohár za 3 kopy, velký moždýř, tři stříbrné svícny a jiné. Vdova Ludmila Lezelterová měla v tom čase osm dětí. Jaroslav Kubák poznamenává s otazníkem, že Ludmila Lezelterová byla perníkářka, proto tolik medu.
Mohl by to být dobrý „Byl jednou jeden dům“. Perníkáři, pekaři, dámské a pánské prádlo (včetně Jägerovo už v roce 1889), První vídeňská pekárna, sokolský krejčí uzenáři, jídelna, krupaři, elektromechanik, Hynek Kott byl také nadaný malíř a krasobruslař, Josef Haišman úřední znalec u krajské soudu v oboru kloboučnictví a dnes Šicí centrum Haišman.
