Masné krámy to neměly v Budějcích jednoduché. Dlouhou dobu se je totiž radnice pokoušela zbourat. Dříve v nich sídlilo několik obchodů a na dvorku se porážela menší domácí zvířata. Až po roce 1954 zde vznikla dnes oblíbená restaurace. Více se o nich dozvíte v dalším povídání Jana Schinka.
Ve 20. století se radnice dvakrát pokusila zbořit masné krámy (s velkým písmem M, tj. Masné krámy, jsou až jako restaurace Masné krámy po roce 1954). Nejprve po roce 1902 kupovala v masných krámech jednotlivé krámky od soukromníků s tím, že až koupí všechny krámky, objekt zboří, ale nepovedlo se to, poněvadž jedna majitelka krámek radnici neprodala. Následovaly hlučné politické události ve městě. Předák Čechů August Zátka versus purkmistr Josef Taschek a příprava uzavření paktu, 1. světové válka a masné krámy se staly okrajovou záležitostí.
Po druhé se radnice snažila odkoupit všechny krámky a poté masné krámy zbořit od roku 1919 za nové republiky a jiného právního rámce. Zase se jí to nepodařilo, několik majitelů krámků prodej odmítlo. Potom přišla hospodářská krize, německé okupace 2. světová válka a zase masné krámy byly marginální.
Až roku 1949 postupovala radnice jinak. Neoznámila vyloženě, že chce masné krámy zbořit (zřejmě chtěla), ale na nátlak památkových složek místních a ústředních, ustanovila komisi, který měla o osudu masných krámů rozhodnout. A tady došlo ke zlomu, protože komise rozhodla pro restauraci. Projekt přestavby na restauraci vypracoval Jaroslav Fidra (poznal jsem ho později na aktivech památkové péče ONV). Mimo jiné také připravil projekt rekonstrukce někdejší zámecké jízdárny na Hluboké pro potřeby Alšovy jihočeské galerie. V letech 1953 a 1954 se masné krámy staly restaurací, ke které připojil i objekt bývalé hospody U Tří sedláků.
Masné krámy byly poté, co byly v roce 1895 na Pražské postavena městská jatka a jednotlivé krámy společenstva řezníků a uzenářů prodány soukromníkům, udržované jen tolik, aby dovnitř nepršelo. Občas se vyměnily prejzy, šindel nebo plech. Pokud se fotografovaly, tak z ulice. Na snímku je zachycena jižní strana masných krámů a už zmenšený dvorek, a to ne kvůli masným krámům, ale pro postup stavby Haišmanova domu. Na snímku se hloubí základová jáma domu kolem roku 1933.
Strana do Krajinské byla v pořádku, měl tam obchod ovocem a zeleninou Jindřich Houska a obchod s lahůdkami Antonín Hušák. Trakt do Hroznové byl horší a dvorek byl opatrně řečeno zanedbaný. Bylo tam 28 krámů (majitelů bylo méně, poněvadž někdo vlastnil více krámků a pronajímal je), nedohodli se a od roku 1895 na objekt nesáhli.
Na dvorku masných krámů se porážela menší domácí zvířata asi do velikosti berana nebo kozla. Maso se zde porcovalo a prodávalo v krámech. Větší dobytek se porážel na jatkách, která stála za Rybářskou bránou vlevo (přibližně dnes areál Klika). Po roce 1895 se poráželo na Pražské. Poslední řezník opustil masné krámy v roce 1899. Dále se však porážela na jaře na náměstí kůzlata. Po roce 1918 nařídila radnice porážet jarní kůzlata pouze na dvoře radnice v kůlně k tomu účelu postavené.
Teprve v roce 1927 zakázala politická správa na žádost společenstva řezníků a uzenářů prodej a zabíjení kůzlat na náměstí vůbec s tím, že to lze jen u městských jatek na týdenním trhu. Netýkalo se to drůbeže a králíků, to nešlo uhlídat. Podle pamětníků skoro v každém domě se šiškovala husa v posadě, aby dala na Vánoce hrnec sádla a velká játra na paštiku.
Proti masným krámům bylo pořád něco. Měly do Krajinské památný „zubatý“ štít jako solnice a po stranách cimbuří, ale radnice povolila v roce 1830 štít shodit.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
