sobota 21. května 2022 Monika

DRBNA HISTORIČKA: Stará empírová solnice měla být přestavěna na luxusní lázně

Čtvrteční díl Drbny historičky věnoval Jak Schinko solnici. Tentokrát ale té empírové. Víte, kde původně stála? A na co chtěla radnice areál původně přestavět? V roce 1902 byla historická renesanční solnice zbourána a místo ní postaveno německé gymnázium.

Na snímku z roku 2009 je hlavním motivem empírová solnice v České ulici v záběru ze dvora domu č. 66 v České, tedy ze zadu. Vlevo je malá část gymnázia Česká 64, vpravo kamerální budova (poslední dům před Solní brankou), která má z České průjezd a je možné tudy přijít na dvůr, kde mimo solnice stojí v koutě hradební bašta a ve výklenku za průjezdem vlevo novodobá socha zvaná Filosof.

Empírová solnice je zbytek solního areálu. Pravděpodobně renesanční solnice, nacházející se na místě zadního křídla gymnázia v České, v čase koňky nestačila zvýšenému obchodu se solí, proto byla v letech 1833 až 1835 přistavěna k současně stavěné kamerální budově nová solnice. Zatímco kamerál je typicky klasicistní, asi dílo Josefa Sandnera, je solnice trochu jiná, poplatná vzhledem předchozí vlně empíru. Obě novostavby ucelily západní linii České. Gymnázium domovní čáru „vykouslo“ až v roce 1902. Hlavní průčelí a vchod má gymnázium od slepého ramene.

Definice solnice podle starší češtiny: „Zovou se tak budovy k uchování soli sloužící.“ Sůl se zde v České skladovala do let před rokem 1873. Vyplývá to ze zprávy v Budivoji ze dne 21. srpna 1873: „Obec budějovická zakoupila od řiditelství dráhy císařovny Alžběty bývalé solní skladiště v Solní ulici za 14 000 zl.“ (V tom čase se nepsalo ředitelství, ale řiditelství a Česká se v tomto úseku nazývala Solní.)

Radnice hodlala areál přestavět na luxusní lázně. Už měla připraven projekt na přestavbu. Zřejmě krátce poté se sůl skladovala v původní městské sýpce a později zbrojnici na Piaristickém náměstí. To bylo pár let, poněvadž ve zbrojnici na Piaristickém náměstí měli Taschků zboží (platili radnici nájem) a pak Svobodů plechy a železářské zásoby. Přesto se začal renesanční vysoký objekt (sýpka) jmenovat Salzhaus a z toho solnice. Dnes je to navíc restaurace s pivovarem Solnice.

Aby nebyly ve městě dvě solnice (mohly být, nehledě na Malou solnici vedle Solnice) a nepletlo se to, začala se solnice v České nazývat solní sklad, což také nějak zapadlo a hovorově se zavedl pojem empírová solnice. Vedle v kamerálu býval solní úřad. Radnice měla ze soli značný příjem, který skončil jednak se zrušením koňky a za druhé se začala do Čech vozit laciná sůl z Polska.

S luxusními lázněmi radnice na místě areálu solnice v České váhala, už to vypadalo před rokem 1885, že se budou lázně stavět, ale zaváhala. V roce 1888 si postavil soukromník Ferdinand Hrbek pozdně klasicistní lázně v ulici Karla IV. podél levého břehu Mlýnské stoky. Shodou okolností, nebo to mohl být šikovný záměr, naproti na druhém břehu Mlýnské stoky stála městská nemocnice.

V červenci 1902 se rozhodla stavební komise města zbořit historickou renesanční solnici a postavit tam německé gymnázium. Zbořily se též sklady sahající až k vodě pod zastřešeným parkánem a také byla stržena hradební bašta Klínová včetně hradeb. Dne 24. října 1903 bylo německé gymnázium slavnostně otevřeno. Novorenesanční školní budovu se secesním interiérem stavěli Josef Hauptvogel a Jacob Stabernack. V empírové solnici byly za socialismu výzbrojny civilní obrany a požární ochrany.

Hodnocení článku je 100 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Archiv Jan Schinko

Štítky Drbna historička, Jan Schinko, historie, České Budějovice, Solnice

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.