DRBNA HISTORIČKA: Jak to bylo s majálesy?
V dnešním dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval na studentské majálesy. Proč byl majáles v roce 1967 zakázán? A co byla Závišiáda? A jak se na studentskou slavnost v roce 1065 dostaly kostýmy z filmu Kdyby tisíc klarinetů?
Na snímku průvodu z akce vysokoškoláků „Majáles 1966“ jede na Senovážném náměstí alegorický zemědělský dopravní prostředek, na jehož valníku sedí nebo stojí studenti Provozně ekonomické fakulty (PEF) v Českých Budějovicích, která patřila tehdy pod Vysokou školu zemědělskou Praha. Vlevo nestojí s půllitrem student, ale oblíbený doc. Ing. František Majer z vedení fakulty. Občerstvení na valníku zajistil pivovar Samson.
Také majálesu 1965 se zúčastnilo vedení fakulty včetně děkana prof. Ing. Jaroslava Neumanna (jel městem s kolegy v kočáru). Tyto dva roku 1965 a 1966 odolalo vedení fakulty náporu zdejších politických orgánů KSČ. Zejména poté, co studenti měli nosné heslo „Sovětský husita náš vzor“ a házeli např. i před KV KSČ velkou hrací kostkou, kteráž měla na každá straně nápis KSČ, přičemž studenti jásali „Zase jsme vyhráliˇ. To už politici nestrávili a majáles pro rok 1967 zakázali.
V roce 1967, když majáles byl zakázán, napadlo přípravný výbor obejít zákaz majálesu a uspořádat „skoromajáles“, ale neprošlo to. Jan Bauer z PEF (absolvent 1968) a kolegové se nedali a uspořádali na Hluboké Závišiádu. Před kolejemi se volil „Záviš“, podobně jako král majálesu, a pak se šlo pěšky na Hlubokou. Jan Bauer vzpomínal, že čekali větší účast, než hlouček studentů (asi rozhodla pěší túra).
Závišiáda se přesto vydařila. Účinkovala úderka Armádního uměleckého souboru s tehdy známým zpěvákem Jiřím Vašíčkem. Jan Bauer: „Jiří Vašíček měl s sebou jednu hezkou zpěvačku, která velmi zaujala svou na tehdejší dobu mimořádně krátkou minisukní, takže byl i hodnotný program.“ V pozdních nočních hodinách se šlo zase pěšky z Hluboké na kolej. (Použito vzpomínek Jan Bauera s poznámkou, že je škoda, že dokumentace o Závišiádě se nezachovala.)
Majáles 1965 u nás v Českých Budějovicích byl prvním větším vystoupením zdejších vysokoškoláků. Musel být ovšem oficiálně zastřešen celoškolským výborem ČSM. Převážnou část organizace převzala PEF. V tom čase skončilo natáčení známého filmu „Kdyby tisíc klarinetů“ a organizátorům PEF se podařilo půjčit si z Barrandova slušivé vojenské uniformy z toho filmu. Dále bylo vypůjčeno hodně národopisných krojů a rekvizit. Sehnaly se koňské povozy z blízkých zemědělských podniků. Pro kulturní část majálesu zajistili organizátoři výstaviště Země živitelky.
Zpětně se může hodnotit zajištění majálesu jako kus mimořádné práce a nadšení studentů. Nepotřebovali agentury a poradce. Platilo dojednané slovo. Podle Josefa Novotného, předsedy přípravné skupiny s kolegy Frantou Smržem, Jardou Vondrů Vláďou Macháčků, Lojzou Hodků aj., vše probíhalo pod hlavičkou: Akce ČSM, jinak to nešlo. Sice výbor ČSM byl řízen KV KSČ, ale ten již ve Zlatých šedesátých na studentský výbor ČSM neměl. Jen asi např. heslo „Sovětský husita náš vzor“, nebo „Jak dopadnou volby“ (kostka) přinutilo KV KSČ jednat a majáles 1967 zakázat.
Na jaře 1968 uskutečnili vysokoškoláci akci Adié studie, kdy končící studenti hodili do Malše rakev, kterou po proudu museli mladší studenti vylovit a další léta by se to opakovalo, ale to už nebyla Zlatá šedesátá, nýbrž Pendreková sedmdesátá.
