Jan Schinko se v dalším dílu Drbny historičky věnoval Plachého ulici. Konkrétně části od Hroznové směrem k sadům, kam se ale ještě na konci 19. století lidé z ulice nedostali. Lávka, která obě místa spojuje, je totiž novější. Blíže se historik Schinko podíval na chráněný měšťanský dům číslo 12. Kdo všechno v něm sídlil?
V Plachého ulici ve směru od Hroznové k sadům stojí po pravé straně památkově chráněný měšťanský dům č. 12. V 1. polovině 20. století měl č. 10 a č. 12 vedlejší dům, kde bývalo známé vetešnictví U Mašků a dopravní kancelář Františka Ernesta. Oba domy mají podloubí. V Plachého se rozlišovalo „malé podloubí“, což byly tyto dva domy a „velké podloubí“ na druhé straně ulice. V roce 1891: „Pod malým loubím, obnošený šat, prádlo obuv, peřiny atd. kupuje a prodává za nejvýhodnějších podmínek Jan Mašek, vetešník. Na požádání přicházím též do domu.“
V roce 1904 v tomto druhém domě zřídil Jan Mašek první český pohřební ústav Humanitas (později v Hroznové). Též tam byla soukromá hudební škola. František Ernest vozil v kočáru biskupa. První dům (dnes č. 12) tak pestré obsazení neměl, ale je z hlediska architektury goticko renesanční uveden skoro v každé publikaci. Hodnocení domu podle Dobroslava Líbala a Jana Muka ml. před rokem 1969:
„V Plachého ulici stojí drobný patrový dům čp. 209/12 s dvojicí téměř půlkruhových arkád podloubí, jež nese okosený pilířek s jehlánky a vyrytým letopočtem 1561. Na fasádě bylo obnoveno typicky budějovické sgrafitové členění. Pravý bok domečku předstupujícího o hloubku loubí člení hranol arkýře na profilovaných krakorcích. Z valeně zaklenutého podloubí vede okosený půlkruhový gotizující portál do klenuté síně vlevo, dispozice má půdorys písmene L, do patra, jež velký pokoj do ulice má raně renesanční trámový záklopová strop. Celek domu působí velmi příznivě a je příkladem dispozice na nehluboké malé parcele.“
K hodnocení památkově chráněného měšťanského domu není třeba nic dodávat. Renesanční přestavba staršího pozdně gotického domu proběhla podle letopočtu 1561 za majitele Kašpara Mathiasche. V roce 1641 postihl město zhoubný požár, který se šířil z domu vedle masných krámů. Dům v Plachého 12 byl také zasažen a ne-li jako spáleniště neobydlen, čímž se dostal do majetku radnice. Roku 1645 dostal dům pivní písař Matěj Hunger. Jistě dům obnovil. Další úprava domu se uskutečnila v období klasicismu, hodnotné klenby, portál a renesanční fasádka zůstaly.
Na konci 19. století je majitelem domu Alexander Koperl. Později Josefina Reisová. Ludvík Reis měl obchod s máslem a vejci, nejprve zapsaný v Hroznové ulici. Po roce 1932 již zde v Plachého. Předtím měl v domě Josef Tesař módní síň pro dámy, nabízel kostýmy, šaty, pláště a sukně nejnovějších vzorů a dále masky a kroje. Modistkou byla Otýlie Hanawaldová. V Plachého ulici sídlilo za c. k. celkem 14 krejčích. Klidná ulice nebyla na sady průchozí, lávka přes Mlýnskou stoku je novější.
Nabízí se úvaha, proč nepokračovalo „malé podloubí“ dále k sadům. když na druhé straně ulice pokračovalo, přičemž podloubí je hlavním výtvarným prvkem města. Zřejmě za dnešní domy č. 12 a 14 směrem k sadům sahaly do Plachého parcely měšťanských dům ze Sterneckovy ulici. Kupř. secesní obchodní dům Hajíček zabírá celou hloubku bloku. Podobně do Široké ulice sahaly parcely domů na jižní straně náměstí. Podloubí v celé Plachého by se hodilo, ale po renesanci se přestalo se stavět. Jan Neruda meškal v roce 1890 ve městě a poté v Praze napsal fejeton, ve kterém i tak uvedl, že Budějovice České jsou renesanční a podobají se Florencii.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
