Historik Jan Schinko se dnes rozepsal o uličce, která vede z České ulice na Piaristické náměstí. Dříve tady stávala brána, kterou ale nechala radnice zbourat. Jaké všechny pověsti se vážou k sousoší, které v uličce najdeme? I to se dozvíte v dalším dílu Drbny historičky.
Mezi domy v České ulici č. 44 a 46 vede ke vchodu do klášterního kostela P. Marie krátká, ale frekventovaná, ulička. Z náměstí je to nejblíže na trhy. Do roku 1809 stála v uličce pozoruhodná brána, na které byl vyveden obraz znázorňující založení kláštera. Proč ji radnice nechala strhnout, určitě bylo na městské radě oficiálně zdůvodněno. Jistě byl i neoficiální důvod. Druhá brána na dnešní Piaristické náměstí, tehdy klášterní hřbitov, byla umístěna mezi domy Lubasů v České a Schwarzkopfů v Hroznové.
V letech 1740 a 1741 byla v uličce po obou stranách postavena barokní sousoší. Vpravo stojí sousoší Kalvárie, které nechala postavit v roce 1741 Terezie Aichlerová. O rok dříve nechal postavit sloup Nejsvětější Trojice mlynář Erasmus Jenne. Sousoší vytesal sochař Josef Dietrich. Vytesal i další sochy světců pro klášterní hřbitov dominikánů. Tyto sochy se pak přestěhovaly a lemovaly uličku.
V čase někdy po roce 1948 sochy v uličce překážely a různě se rozmístnily. Dvě stály u schodů do klášterního konventu (později to bylo do Lidové školy umění), jedna stála v soukromé zahradě a socha sv. Anny byla umístěna na konci chodby západního křídla kláštera. Na té starobylé chodbě býval internát střední zemědělské školy, potom vojsko a od roku 1969 Okresní finanční správa a krajský výbor hasičů.
Sv. Anna pohledově ovládala prostor chodby. Poplatníci nosící na finanční správu daňová přiznání a různé jiné doklady chodili tím, jak říkali zlepšujíce si náladu, ke sv. Anně (na berňák, samozřejmě). V době, kdy se upravovala předzahrádka pod klášterní věží, byly všechny barokní sochy Josefa Dietricha shromážděny a postaveny do řady před zdí zahrádek v České. Ale zase se stěhovaly, dnes jsou u zdi stromky.
Po pravé straně uličky na volný prostor Piaristického náměstí byla po odstranění soch zabudována řada patníků, nahoře kulovitých. Patníky bývaly nahoře vyleštěné, což ale nebylo tím, že by se o ně staraly technické služby radnice. Chodili tudy totiž žáci a studenti do škol do České, na Husovce apod., nebo také kluci ze Slavoje, a někteří z rozmaru přeskakovali patníky sokolskou roznožkou. Žákyně a studentky ani ne. Ty zase měly jiný rituál u sousoší Kalvárie.
Vertikálou sousoší je Kristus na kříži s postavou P. Marie. Po stranách jsou sochy zbožných žen a u paty kříže leží kamenná lebka zvaná Adamova, která bývala v čase školních měsíců stejně jako patníky vyleštěna. Povídalo se, možná i povídá, že kdo si na lebku sáhne, ten nebude ve škole ten den zkoušen. Takže se na ni sahalo, pohladilo a tím leštilo. Starší pověst praví, že kdo se podívá lebce do očí, tedy přesněji do očních důlků, a současně si bude myslet nějaké přání, lebka mu přání splní. Pověstno není reálno, ale pro město je to plus. Stejně jako Železná panna a Zazděná panna.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
