I tento týden připravil Jan Schinko nový díl Drbny historičky. Věnoval se Dukelské ulici, která je relativně mladá. Vznikla ve 20. století a velmi často měnila kvůli politikům svůj název. Původně se s ní přitom vůbec nepočítalo.
Na pohlednici z let před 1. světovou válkou se představuje ulice Josefa Taschka, dnes Dukelská, směrem od dnešní Mánesovy do města. V pozadí vyčnívá hodinová věž německého dívčího lycea z roku 1910 (později rozhlas). Vpravo ze stejné doby stojí rohový secesní dům s hostinec U Dubu a koloniálem. Křižovatka je tak klidná, že dáma a pán uprostřed pózují fotografovi. Jiná dvojice se zastavila u hostince. Dámy mají dosti široké klobouky, tehdy normální, stále poplatné secesní vlně.
Dukelská ulice vznikla za zvláštních okolností. Ještě před rokem 1901 podle plánu města Josefa Pffermanna se s ní nepočítalo. Vedly zde příčně dlouhé zahrady domů v Rybní ulici, zahrada muzea a Německého domu. Muzeum mělo hlavní vchod na dnešní Senovážné, kde však stály dva domy policejních kasáren. Radnici se nepodařilo kasárny zlikvidovat, takže se dlouhá léta chodilo do muzea zadem vchodem na zahradu a do sklepa. Navíc Široká vedla do Kněžské.
Radnice vykoupila části zahrad a v roce 1906 se začala rýsovat nová ulice nazvaná
Josefa Taschka. Pokračovalo vykupování pozemků a v ulici se postavilo několik škol. V roce 1909 bylo založeno Stavební družstvo dělnických a rodinných domků, později „Havlíček“ a v roce 1911 se začala „Havlinda“ stavět. Zpoždění způsobila válka.
V roce 1919 byla ulice Josefa Taschka přejmenována na Doudlebskou. Roku 1939 další přejmenování na ul. dr. Kramáře, V roce 1945 se vrátila Doudlebská, ale hned následující rok to byla Třída dr. Petra Zenkla. To nemohlo po únoru 1948 u nových politiků projít, takže hned toho roku to byla zase Doudlebská. Vypadá to, že politici se hlavně zabývali přejmenováváním ulic ve městě.
Název Doudlebská byl dobrý a politicky neutrální. Nepochybovalo se o tom, že do okolí Doudleb přišli první Slované Doudlebané. Jenže na podzim roku 1949 byly ve školách v Doudlebské založeny první pionýrské organizace a bývala chlapecká měšťanka obdržela přívlastek – Dukelských hrdinů. Navíc k bývalému Německému domu, v tom čase hovorově Staliňáku, byl přiléhající park nazván Leninovy sady.
Tím vznikla Dukelská. Ve školním roce 1949/1950 byla provedena v původních měšťanských školách dívčí a chlapecké koedukace. To znamenalo, že přibližně polovina chlapců přešla do dívčí školy a polovina dívek do chlapecké. Tedy přesněji musely a museli. Kluci nechtěli do holčičí a dívky do klučičí, ale zvykli si a podle vzpomínek pamětníků to bylo lepší: „Nemuseli lítat za holkami, měli je ve třídě“. Chlapecká škola byla z roku 1911, dívčí byla masaryčka z roku 1931.
Po levé straně ulice směrem do Havlindy bylo postaveno v roce 1910 německé dívčí lyceum (věž a okna v přízemí mají kubistické prvky), dále německé škola klempířská (v nové době strojní průmyslovka, nová přístavba s aulou v roce 1956) a v roce 1913 obchodní akademie, rozšířená v roce 1926. Čechova ulice nebyla ze Žižkovy průchozí.
Doudlebská-Dukelská tak byla hlavní třídou do původní Havlíčkovy kolonie.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
