V novém dílu Drbny historičky se historik Jan Schinko podíval na Kino Jas. To vzniklo v roce 1928 a původně neslo název Elekta. Promítaly se v něm nejen populární filmy, ale i sportovní snímky a grotesky. Mimo to se v článku dozvíte také o původu názvu restaurace Vatikán.
Na fotografii z let kolem roku 1955 nebo 1979 stojí fronta na lístky do kina, úředně Jas, jinak stále setrvačností Elekta (tento původní název z roku 1928 prakticky zanikl). Rok 1955 se odhaduje z toho důvodu, že tehdy proběhlo ve městě přečíslování domů. Na snímku lze rozeznat stará i nová domovní čísla. Další přečíslování a nové cedulky se uskutečnily v roce 1979. Odborník na oděvy by mohl přiblížit rok podle oblečení lidí ve frontě. Prezentován je film Minulost varuje.
Dům s biografem Elekta, postavený katolickou tělovýchovnou jednotou Orel pod názvem Jirsíkův národní dům v roce 1928, byl 20. července 1949 odebrán jednotě Orel a předán jednotě Sokol. (Za pár let byl zase odebrán i Sokolu.) S tím souviselo přejmenování bio Elekty na kino Jas a restaurace Orla, zvané běžně Vatikán, na restauraci Dukla – hovorově však zůstala Vatikánem dodnes.
Současně politici přejmenovali bio Grand na kino Lípa, bio Hvězda na kino Oko a bio Kotva na kino Svět (později dokonce na kino Pohraniční stráže). Bio Royal již v té době bylo rozebráno a znovu postaveno ve Frymburku. Letní kino v Háječku bylo otevřeno I. filmovým festivalem pracujících v roce 1950.
V kině Jas byl zaveden moderní dopolední a odpolední program, snad druhý po Praze, s názvem kino Čas. Filmy v Času pořád běžely. Kdo měl čas, zašel do Času. Oblíbené byly konce sérií, kdy se uváděly sportovní filmy a grotesky. Zastihly se ještě díly Péráka, Pepka námořníka, Laurela a Hardyho. Tedy do momentu, než to horlivý donašeč oznámil politikům, kteří do Času nechodili.
Do Vatikánu za první republiky někteří politici chodili a předjednávali si tam, co budou „dělat“ v zemském parlamentu. Poslanci Ployhar a Neumann měli ve Vatikánu před válkou dobré nápady pro jižní Čechy. Chtěli v parlamentu prosadit něco jako šumavskou autostrádu – pořádnou silnici Kaplice, Krumlov, Prachatice, Vimperk, Sušice, Klatovy. Po německé okupaci a válce už to nešlo.
Původně byla na terase ve třetím patře kavárna. Jirsíkův národní dům se stavěl s nadšením a na tehdejší poměry rychle. Představenstvo Orla položilo základní kámen 2. dubna 1928 a 28. října 1928 byl dům slavnostně otevřen. Sídlilo zde několik katolických institucí, což vedlo k tomu, že někdo někde řekl, že to tam vypadá jako ve Vatikánu. A to se natrvalo ujalo.
Na stavbě nebyla žádná velká mechanizace, jen ruční výtah. Pomáhali členové Orla. Na dobu, kdy zde v roce 1928 pracoval jako zednický učeň, vzpomínal pan Antonín Klíma ze Zborova:
„Stavitelem byl pan Procházka z Nové ulice, měl společníka Itala Bazallu, polírem byl pan Lavička z Jamného, asistenty pánové Vobr, Šafařík a Bína. Železné armatury dělal pan Kukrál z kovárny Na Šlajferně, sádrové stropy v kině a restauraci a fasádu bratři Bínové, tesaři Hála a Tripes, přední zedníci byli Průcha a Míka.“
Jednota Orel zakoupila pozemek pro svůj dům v Lannovce od opatství Vyšší Brod. Lannovkou v té době vedla alej kaštanů, která promrzla v roce 1929.
Kino Jas a ostatní biografy byly vždy plné (kromě výjimek), nejvíce v 60. letech. Za Antonína Novotného, ve srovnání s předešlými a pozdějšími obdobími, to byla „zlatá šedesátá“. Fronty u Jasu byly proto, že se do kina vešlo jen asi 470 diváků.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám