Hradební věž Manda připomínala středověký ráz městského centra až do začátku 20. století
V dnešním díle Drbny historičky se Jan Schinko podíval na historii Kněžské ulice, jejíž středověký ráz až do začátku 20. století připomínala hradební věž Manda. Ta byla zbořena v roce 1904, aby umožnila snazší průchod k Jihočeskému muzeu.
Na snímku pořízeném před rokem 1904 se představuje poklidná Kněžská ulice v jižní části v podobě středověké. Nestát vpravo Malý pivovar z 19. století, jsou to Budějovice gotické a renesanční, hlavně vlevo barvířský dům (dnes dům U Smetanů) a v pozadí hradební věž Manda s přilehlou částí hradeb. V reálu toho snímku to však středověk není. Je to čas c. k. na přelomu 19. a 20. století.
Tehdy se dostavělo městské muzeum, k němuž vedly jen dvě cesty, a sice Divadelní, kolem Malše a Spolkovou ulicí, nebo Vídeňskou na Senovážné a kolem policejních kasáren. Tato okolnost nutila správu muzea vytvářet neustálý tlak na radnici, aby nechala zbořit hradební věž Mandu včetně hradeb okolo, aby se mohlo jít k muzeu Širokou ulicí a otevřel se pohled na novorenesanční budovu.
Radnice souhlasila (někde se v tom čase objevil nekompromisní názor, že podlehla) a ve dnech 9. až 15. března 1904 byla Manda stržena. Překážel ještě Procházkův dům v Široké (klasicistní budova bývalého okresního soudu), situovaný příčně v Široké, kde bydlelo hodně lidí, čímž se to zpozdilo, a dům byl tak zbořen až v roce 1911. Ve městě zůstaly už jen dvě hradební věže stojící stranou komerčních zájmů, což byly a jsou Železná panna a Rabenštejnská.
Hned po zboření Mandy se začali malíři, fotografové, literáti apod. o dvě zbylé hradební věže zajímat. Začal se obecně měnit vztah k hradbám, věžím a baštám. Dokonce německý starosta města Taschek, který v roce 1901 rád hradby boural pro své záměry německého gymnázia, obrátil a kolem roku 1910 plísnil konzervátora prof. Braniše, že o hradby málo bojoval.
Manda překážela jen částečně, část plochy po Mandě a hradbách ve výměře 15 čtverečních sáhů totiž radnice prodala Šalamounovi Neubauerovi (obchodník s mlýnskými výrobky), a sice jeden sáh za 200 K. Vedle, v roce 1904, byla postavena škola sirotčince. Z Kněžské vpravo kolem Mandy vedla ulička do Široké.
Hradební věž Manda byla vysoká 21 m. Dává představu o tom, jak vysoká byla hradba a jak vypadaly hradby zevnitř města. Před rokem 1904 byla obydlená. Ve století 15. jsou u této hradební věže doloženy místní lázně. Středověké, samozřejmě. Jak vypadaly, ukazují jen rytiny. Kádě, v nichž hovící si zákazníci, krb, pára, ručníky, ochotné lazebnice. Lázně patřily Magdaleně Kozlovcové.
Ve městě bylo několik podobných lázní, např. u Solní branky, u Rybářské brány. Lazebnice Magdalena si nadprůměrnou péčí o zákazníky vybudovala ve městě oblibu, z čehož vzniklo důvěrné hovorové oslovení Manda. Písemně také Manye, Marie, nejvýše paní Manda. Jak přesně vykonávala paní Manda lázeňské řemeslo, jaké byly receptury a čas na jedno koupání a osušování, se už nezjistí. Není vyloučeno, že bohatí měšťané prodlévali v kádi a Manda je osušovala déle.
Věhlas lazebnice Mandy byl takový, že se ustálil i pro přilehlou hradební věž. To se u jiných lázní nevyskytlo. Uváděl se jen majitel příjmením, jako Šiklovy lázně. Zde, v případě zboření Mandy, to bylo složitější. Muzeum dostalo od města pozemek na levém břehu Malše, ale protlačil se tam justiční palác, čímž se muzeum postavilo na části městského zahradnictví a těsně za policejními kasárnami. Ze Široké tak byla vidět vlastně jen zadní část muzea.
