Neděle 4. 5. 2025 | Svátek má Květoslav
V novém díle Drbny historičky se Jan Schinko podíval na historii Jírovcovy ulice. Té dlouhé roky chybělo osvětlení, a patřila tak mezi ty méně bezpečné ve městě. Výjimkou však nebyly ani četné potyčky, které policisté řešili v kině, jež v ulici stálo až do roku 1909.
Na snímku Jírovcovy ulice od příčné ulice Šrámkovy směrem k městu pózují fotografovi obyvatelé Jírovcovy a zastavil se i koňský povoz. Vlevo stojí dvoupatrový dům původně císařského rady Hromádky, vpravo na rohu Šrámkovy je papírnictví Steinbauerů. V sousedním domě býval hostinec U Jabůrků. Foto pochází asi z 30. let 20. století. To podle toho, že roku 1933 zde ještě nebylo papírnictví, ale kupecký obchod Marie Steinbauerové, který navazoval na starší kupectví Maxe Nehyby. V pozadí vpravo je vidět velká budova české obecné školy.
Jírovcova ulice má pozoruhodný vývoj. Na začátku 19. století to ulice nebyla. Stál zde sotva jeden dům, později Alžír, okolo pole, a k Pekárenské (to je starší ulice) také pole – takže snadno to byla krátká ulice Polní (v němčině Feldgasse). Až roku 1875 úředně Jírovcova. Potom se v ulici hodně stavělo, ke konci 19. století dokonce tzv. lepší domy a mezi světovými válkami to byla obchodní třída pro širší region. Pak zase, po zrušení živností, běžná ulice, jen trolejbusová – od roku 1949 do 1969. Trolejbusová linka napřed G, potom č. 4, okruh.
Co zůstalo pro ulici od roku 1882 dodnes, jsou žáci a studenti z několika škol. Na přelomu 19. a 20. století byla Jírovcova, přesněji hostinec a divadlo Alžír, včetně baráčníků Na Rychtě, kulturním centrem pro okolí. Alžír však ulici poznamenal chvalně i nechvalně. V roce 1925, když se stavěl na rohu Jírovcovy a Riegrovy dům Kočerů a kopaly se základy, našel kopáč Antonín Mašek lidskou kostru. Lékařským ohledáním bylo zjištěno, že kostra ležela v zemi asi 35 let, což odpovídá násilnému úmrtí kolem roku 1890.
Jírovcova nebyla dlouho osvětlena a ve městě se neslo, že je tam v noci nebezpečno – loupeže i mordy. Prostě Alžír. Do města totiž přicházely se zpožděním zprávy o tom, co provádějí piráti na moři s protivníky ve válce Francie – Alžír. Zlepšilo se to po zavedení osvětlení svítiplynem. Zrovna ve třetím domě vlevo bydlel městský lampář Antonín Jenšovský. Také kulturou divadla v Alžíru, kde se už v roce 1908 promítal film společnosti Zöllner z Prahy. Tehdy ještě slovně ne biograf, nýbrž elektrické divadlo. Ale hned na to, v roce 1909, bylo divadlo v Alžíru přestavěno na stáje a sýpky. Mohli si za to i diváci – v divadle museli být na každém představení dva strážníci. Jinak, podle místních listů, každý druhý den v hledišti šarvátky a facky.
Dům s papírnictvím koupili v roce 1904 manželé Max a Marie Nehybovi od Marie Bauerneblové za 39 726 K. Od Maxe Nehyby převzala později kupectví Marie Steinbauerová. Kupectví bylo totéž co obchod se smíšeným zbožím, což se překrývalo s pojmem kramářství. Také v roce 1904 měl Max Nehyba přihlášenou živnost kramářství. Ještě před 2. světovou válkou vedla papírnictví Marie Steinbauerová a Josef Steinbauer se uváděl jako soukromník. V domě bydlel také akademický malíř Karel Čihák, holič František Tejrych, rodiny Prášků, Přibylů aj.
V domě vedle směrem do města býval léta hostinec Josefa Jabůrka. Doložen podle živností už v roce 1904. Josef a Marie Jabůrkovi bydleli v patře. Roku 1945 převzal hostinec František Kolařík, ale ponechal název U Jabůrků. Zanikl po roce 1948. Hostince Na Rychtě a Alžír přečkaly. Jírovcova, hovorově krátce Jirovcovka, si žila sama. Sídlily tam obchody všeho druhu, též řeznictví U Stožických, a mnoho obyvatel města prošlo školami v ulici a okolí, včetně školy v Nové ulici.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
