DRBNA HISTORIČKA: Jak se v Budějovicích rodily první biografy. Od elektrického divadla k legendárnímu Royalu

V roce 1910 postavili Josef Deutsch a Josef Linda první kamenný biograf ve městě, byť byl napůl dřevěný. Druhým kamenným byl Bio Grand na Mariánském náměstí v říjnu 1911 a třetím Elie Biograf (později Hvězda) o Vánocích 1911 v Jeronýmově ulici. Známé biografy Kotva a Elekta byly dány do provozu až po 1. světové válce. Přitom po válce, v roce 1921, žádalo o licenci provozovat kino šest společností. Okresní správní komise všechny žádosti zamítla s tím, že tři biografy ve městě úplně stačí. Poté začala promítat filmy YMCA, Metropol a nastal věk biografů.

V prvních letech po roce 1911 ještě nebyl běžně používán termín biograf, ani kino. Hovorově i v místních listech to bylo elektrické divadlo. Zatím němé. První zvukový film uvedlo bio Royal. To byla druhá senzace, když divák slyšel, že herci mluví. První byla v roce 1889, kdy se na plátně ve stanu na Krumlovských alejích v elektrickém divadle berlínské společnosti bratří Oeserů herci pohybovali.

DRBNA HISTORIČKA: Odvážný snímek dámy na velocipédu, měl mezi muži v 19. století velkou oblibu

Čtvrtek, 10. října 2024, 16:00Historička

V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval na historii českobudějovické ulice Nová. Ta je dnes spojená hlavně s poliklinikou Sever, před jejím vznikem ale v ulici sídlilo mnoho jiných zajímavých institucí. Například přímo v budově...

Vývoj v kinematografii byl rychlý. Když na alejích v roce 1887 promítal mechanické divadlo Hynek Havel, asi točil klikou a obrázky naskakovaly. Bratři Oeserové už měli elektřinu, kterou si vyráběli na dynamu. Skoro již normální němý film předvedl v roce 1902 Viktor Ponrepo v Budějovické pivnici na Mariánském náměstí a potom v Besedě.

Majitelé biografu Royal Josef Deutsch a Josef Linda začínali U Černého koníčka. Měli úspěch a roku 1910 si koupili pozemek na levém břehu Mlýnské stoky nedaleko muzea (dnes Jirsíkova ulice, dříve Spolková a Musejní). Provozovali spolu Royal do roku 1918, kdy se Josef Linda oženil se sestrou Josefa Deutsche Marií a pracovně se poté rozešli. Josef Linda vedl Royal až do rozebrání kina.

Josef Deutsch patřil jako synovec do rodiny Oeserů. U Oeserů byl v počátku zaměstnán. Josef Linda byl předtím podle rolí charakterním hercem budějovického městského divadla. Je to trochu členitější. Josef Linda měl dva syny, prvního s Marií, rozenou Deutsch, v roce 1919. Pro stručnost stačí uvést, že za Josefa Lindy byl Royal oblíben. Sehnal třeba filmy s Josephine Baker.

DRBNA HISTORIČKA: S vyřešením rafinované loupeže pomáhali strážníkům hypnotizér i jasnovidka

Čtvrtek, 17. října 2024, 16:00Historička

V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval na historii českobudějovického paláce pro německý peněžní ústav Spar und Worschussverein Biene, kterému zdejší obyvatelé neřekli jinak než Včela. Přečtěte si, jak palác tuto do dnešních dní...

Zrovna na plakáty s Josephine Baker si některé dámské spolky a permanentní kverulanti stěžovali na radnici kvůli mravnosti. Vadilo jim, že na každém rohu na obrazech k filmu jsou zobrazeny nahé nohy Josephine a dráždí smyslnost. Neuspěli. I konzervativní Jihočeské listy uvedly, že nemají nic ani proti nahotě, je-li použita vhodně (malíři, sochaři, akty), přičemž Josephine Baker jsou vidět na plakátech jen nohy, a ani ne celé.

Biograf Royal byl v roce 1945 rozebrán a odvezen do Frymburku, kde byl složen a úspěšně se v něm hrálo až do napuštění Lipna. Snad až když voda Lipna dosáhla k prvnímu schodu do kina a zamokřila základy stavby, Royal skončil. Trochu se později diskutovalo, byl-li biograf odvezen za války, nebo po válce.

Podle zapsaného ústního svědectví vedoucího biografu v Lišově Karla Irmiše, který byl nucen na sklonku války absolvovat kurz promítače v biografu Royal (měl ho za dřevěnou boudu, ač uvnitř bylo čalounění), se Royal rozebral krátce po válce. Objekt sloužil ještě asi do poloviny září 1945 Rudé armádě k promítání propagačních filmů. Svědectví zní věrohodně.

Někteří pamětníci nepřesně vzpomněli, že se Royal odvezl na konci války. Také ve Frymburku se tradovalo, že to bylo na konci války. Určitě Royal už na svém místě nestál dne 21. října 1945, kdy se v tom prostoru s velkou slávou pokládal základní kámen nového divadla.