Sobota 2. 5. 2026 | Svátek má Zikmund
Čtvrtek, 30. dubna 2026, 16:00
V dalším díle Drbny historičky se historik Jan Schinko vrací k době, kdy ještě první máj provázely obavy z nepokojů, zákazy demonstrací i připravené vojenské jednotky. Úřady hrozily tresty za stávky, zatímco ve světě sílily požadavky na osmihodinovou pracovní dobu. Z opatrných začátků se však postupně stal masový svátek, který po roce 1948 získal zcela jiný význam.
List Budivoj těsně před 1. květnem 1890 informoval stanovisko policie a c. k. okresního hejtmanství, jak budou postupovat v případě manifestace. Policie dokonce oznámila, že povolá jezdecký oddíl z Klatov. Měla anonymní udání, že se 1. května 1890 něco velkého chystá. Také vojenská posádka se připravila do pohotovostního režimu. C. k. okresní hejtmanství vydalo zákaz demonstrace.
Je nezákonná, neboť dle § 76 a 85 zákona ze dne 8. března 1885 říš. č. 22 jest všeliké svévolné zastavení práce, jakož i předčasné vystoupení z práce zapovězeno a podléhá trestu. Možnost zastavení práce je pouze dohoda zaměstnavatele s dělníkem. A další výhružky s možností náhlého soudu.
Současně přišla zpráva, že v Chicagu v Americe se chystá manifestovat 300 000 dělníků s hlavním požadavkem osmihodinová pracovní doba. Podobně v Indianopolis, kde už tesaři osmihodinovou pracovní doby vybojovali. Měl následovat Nex York a další. Dosud se tam a u nás také pracoval o 10 až 12, někdy více, hodin. U nás ve městě se čekala alespoň nějaká malá mela, ale nic nebylo. Výhružky c. k. úřadů a agentů vylepující na vrata plakáty asi působily.
Nezabral ani požadavek osmihodinové práce. Ve Vídni byl také klid. V paměti bylo, co umí udělat režim c. k. pod vedením Metternicha a Bacha. Postupně se to měnilo. V roce 1895 už byl ve Vídni průvod asi 50 000 lidí. U nás se konaly tábory lidu, ale účast se jen nepatrně zvyšovala. V roce 1900 tábor lidu na starém dobytčím trhu čítal 300 osob a na zahradě Budějovické pivnici 250 lidí.
Čtvrtek, 23. dubna 2026, 16:00
V dalším díle Drbny historičky se historik Jan Schinko věnuje prvnímu promítání filmu Osudy dobrého vojáka Švejka, které se v roce 1926 konalo v budějovickém Bio Hvězda. Na plátně se přitom objevil Švejk v podání Karla Nolla, který patřil k jeho...
C. k. okresní hejtmanství nemělo už možnost zasahovat, protože skoro všechny české závody ve městě povolily zaměstnancům prázdno. V německých závodech ne, u nich platilo, že kdo 1. května nenastoupí do práce, dostane výpověď. I proto byl 1. máj 1919 po válce a konce režimu c. k. v novém Československu obrovský. Došlo k posunu náplně 1. máje od původní dělnické demonstrace za osmihodinovou práci, velební právo apod. k národnímu svátku ČSR.
Odpoledne na 1. máje 1919 se krásně zdařil průvod a tábor Sokolstva a studentů, na kterém zpíval sbor „Hlahol“ hymnu českou, slováckou a francouzskou. Ale po roce 1948 to bylo zase jinak. V roce 1951 bylo na českobudějovickém náměstí údajně 50 000 lidí. Podle fotografií pořízených z Černé věže bylo náměstí plné. Lze diskutovat, jestli politici počet účastníků nepřehnali, ale plné náměstí bylo.
Nejvyšší počet lidí na náměstí na 1. máje je z roku 1957. Údajně 66 000 účastníků manifestace. Mohlo by se to upřesnit, když by byly k dispozici snímky plochy náměstí a předpokladu, že na 1 m čtverečním stojí 2 až 3 osoby (někde v tlačenici i více). Věrohodné to není proto, že to přesahuje počat obyvatel města. Někdo přijel z venkova, ale i tak. Stejně to však vypadá, že na 1. máje 1957 byl na náměstí a manifestoval skoro každý. Snad to byla naděje, trochu potvrzená léty šedesátými, které se často označují jako Zlatá šedesátá (film, literatura atd.)
V roce 1959 se slavil 1. máj na náměstí naposled pod sochou Jan Žižky z Trocnova. Jezdecká socha Karla Dvořáka byla původně určena pro Prahu, ale radní v Praze si to rozmysleli a chtěli jí dát městu Tábor, který už jednoho Žižku měl a dalšího odmítl. Naši radní ho před radnicí také nechtěli a jel do Prahy to vysvětlit (výtvarně na měřítko radnice byla socha malá, nevýrazná). Jenže se vrátili s nepořízenou. Ministr Kopecký si vydupal, že Žižka bude stát tady.
Mezi 1. a 9. květnem 1959 byla jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova docela potichu přestěhována na prostor u Novohradské a Žižkovy třídy. Přihlíželo jen pár náhodných lidí jdoucích kolem.
Čtvrtek, 2. dubna 2026, 16:00
V dalším díle Drbny historičky se historik Jan Schinko vrací do roku 1926, kdy se v Českých Budějovicích sešli hostinští na společném zasedání. Přibližuje kauzu uzavřeného Rokoka, spory kolem poplatků v hostincích i tehdejší debaty o prohibici,...
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
