Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.

NA ROZTRHÁNÍ: Vyhrála jsem na plné čáře

Úterý, 10. ledna 2017, 19:24

Bolení břicha trvá necelý týden, občas prohodím, že je mi nějak divně a Míra s jistotou tvrdí, že to je jasný, když mě oplodnil. (haha) Když ani následující týden nepřijíždí teta z Červené Lhoty, začínám mít divné tušení. Pořád se ale spoléhám na to, že to může trvat delší dobu, když se mi ještě nestihl ustálit cyklus, respektive vůbec ukázat.

Premium

Koupím si pro jistotu test v lékárně. Máme návštěvu, a tak si ho dělám bez Mírova vědomí v koupelně. Jedna čárka. Uf. „Lásko, žádný miminko tam není,“ říkám Mírovi v posteli, když usínáme. „Dělala jsem si test,“ odpovím na jeho otázku, ještě, než ji stihne vyslovit.

Další dny jsem nějaká přecitlivělá. Měla jsem jet s partou lidí do sklípku, ale nakonec se to odvolalo. Místo nějaké akce, kdy jsem si mohla konečně taky něco užít a nebyla jen jedním velkým prsem pro Vincu, jde s kamarádem ven Míra. Jeho příchod v sedm ráno mi moc nepřidá. Všechno se na mě sesype. Zasteskne se mi po práci, myslím na to, jak se s Ivou už moc nevídám a mám najednou pocit, že jsem úplně odepsaná. Sociální život na nule.

„Jak by se tobě líbilo, kdybych přišla v sedm ráno?“ Vyjedu na Míru, který se v poledne vytrmácí z postele. „No nepáčilo.“ „Co je asi v sedm ráno otevřenýho?“ jedu si svoji. „Kolik ti je, že to musíš táhnout vždycky do rána a nejdeš domů za svoji rodinou, kterou, cituji, tak moc miluješ? A to chceš, abychom měli dalších tři sta dětí, co? Tůdle, já ti tu nebudu dělat nosnou.“ „Myslím si, že si moc prísna,“ zakončuje Míra debatu a já už na to nemám co říct. Myslím si svoje. V sedm ráno jsem domů chodila, když jsem byla na vejšce, svobodomyslná, bezdětná a čekající na tu pravou lásku. Od té doby, co mi život nadělil skvělého muže a dítě, opravdu nemám chuť pařit do rána a kroutit se někde před opilými oplzlými lidmi. Takže tohle už prostě nepochopím. Nehledě na to, že už nemám zapotřebí trpět těžké kocoviny.

... [Hormony pracují] ...

Menstruace pořád nejde. „To je v této fázi asi normální, když ani nevím, kdy to můžu znovu čekat,“ šrotuje mi v hlavě. Ale nedá mi to, jsem pořád nějaká „divná“. Navíc je mi furt zima, a tak beru druhý test, počůrám ho a jdu uspat Vincu, který je protivný z růstu zubů a začíná kašlat.

„Neuvěříš tomu, co se stalo,“ píšu Mírovi, když se vrátím do koupelny. „Vyhrala si?“ okamžitě odepisuje, i když zrovna řídí. To, že myslí na to, že zas někde s něčím soutěžím (jo, to jsem já, veselá a hravá), mi nahrává. „Na plný čáře,“ píšu trošku ironicky a připojuji fotku, kde svítí zatím ještě lehce druhá čárka. Přesně jak přes kopírák s prvním těhotenstvím. Takže Mallorca plod si pěkně roste v bříšku. A pak, že tam není. Divím se sama sobě, že jsem si to nechtěla připustit, a taky, že nejsem zas tak moc zaskočená. „To je fakt v p*deli,“ zasměju se pro sebe a vím, že Míra už ani neprojde dveřmi, jak mu narostou ramena. „Jooooooo,“ píše za doprovodu tisíce smějících se a líbacích smajlíků. „Musel som zastavit, lebo nic od stiastia nevidim. Som citlivka, hrozné. MILUJEM ŤA, velmi.“ Rozněžní mě svojí reakcí a zase je mu všechno odpuštěno (zmetek).

Odpoledne mě překvapí dřívějším příjezdem ze služebky. V ruce kytku a Merci. Je na něm vidět, jak je dojatý. Já se ještě pořád vzpamatovávám z toho, že se mu to zas povedlo na poprvé, že se minimálně ještě rok nepůjdu opít s holkami z práce, že mě zas čeká celý ten koloběh. Zatím to beru jen prakticky, že si to rychle „odbydu“, že si Vincík bude mít s kým hrát a že druhé miminko se od něj bude všechno rychle učit, ale zároveň se mi vkradají do hlavy i nové obavy. „Co když ho nebudu tak milovat, jako Vincu?“ Zatím si neumím představit, jak svoji pozornost rozděluji na dvě děti. Myslela jsem si, že podruhé to bude v pohodě, protože už to „všechno“ přece znám, ale hormony pracují.

Podčarník

Samozřejmě jsem si musela udělat i digitální test, abych druhé miminko oproti prvnímu nijak „nezanedbávala“. Jak řekl Míra: „U prvého sa robí všetko, všetko sa fotí, točí a tak ďalej., Druhý sa občas vyfotí a tretí má ťažko tri fotky do albumu.“ Sám ví o čem mluví, má přesně tři fotky. Každopádně jsem zvědavá, jestli nám to vydrží a nebude to u nás ve finále stejné.

Premium

Autoři Jana Duco