Eliška Brabcová se agility věnuje už dvanáct let. Sportuje se svojí fenkou Border kolie Lay. Před několika týdny společně absolvovaly mistrovství světa ve finském Turku, odkud si celý jejich tým přivezl celkové čtvrté místo. Jak dlouho se na závody musí připravovat? A změnila by teď něco zpětně? I na to odpovídala v rozhovoru pro Budějckou Drbnu.
Máš za sebou celkem velký úspěch. Prozradíš nám jaký?
Máme za sebou naše první mistrovství světa v agility, které se konalo ve finském městě Turku. S naším týmem jsme si přivezli dvě krásné bramborové medaile. Jsem nesmírně šťastná, že jsem tam mohla být, a že se nám v takové konkurenci podařilo získat takové umístění.
Jak dlouho se na takové závody připravuješ?
Připravovat jsme se s fenkou začaly pozvolna od prázdnin. Většinou jeden až dva krátké tréninky agilit týdně, a hlavně dlouhé procházky. Výhodou bylo, že jsme díky účasti na evropském poháru v Holandsku a mistrovství republiky neměly moc čas z celkového tréninku vypadnout.
Když se teď zpětně na závody díváš, udělala bys něco jinak? Třeba i v přípravě?
Asi se nedá říct, že bych úplně něco změnila v přípravě. Měly jsme tam nějaké to zaváhání a nějakou nepřesnost, ale to už jsou „detaily“, na které se nejsem schopná víc připravit. Byla jsme s Lay naprosto spokojená, jak vše zvládla a ustála takovou atmosféru.
Konečně se dostáváme i k druhé hlavní aktérce, k tvojí fence Lay, představ nám ji.
Lay je teď už pětiletá fenka border kolie. Je to pes, který jde do všechno na dvě stě procent a všechno hodně prožívá. Právě kvůli její nátuře naše tréninky spočívají v tom, aby dokázala ve svém rychlosti a zbrklosti ještě vnímat můj pohyb, povely, a přitom nic neshodit. (smích).
Vnímá nějak rozdíl mezi tím, když trénujete, a když jste na závodech?
Určitě jo. Na trénincích si dává velký pozor na to, co jí říkám, a taky si tam dokáže uhlídat nohy, aby nic neshodila. Za to na závodech je to jízda (smích). Je nervózní a všechno dost prožívá.
Dá se říct, jaká je její oblíbená a méně oblíbená překážka?
Miluje slalom. Zato dvojitý skok úplně v oblibě nemá.
Dostala za výkon nějakou odměnu?
Jako odměnu dostala od páníčka nový běhací postroj a oblíbené balónky na trénink, které miluju. Ale myslím, že její největší odměna byla, že si mohla zaběhat na závodech.
Jak dlouho se agility vůbec věnuješ?
S agility sem začala s mým prvním psem v 2007, takže nějakých 12 let.
Dá se k běhání vycvičit každé plemeno nebo je to specifikum jen třeba border kolii?
Běhat se dá s každým psem, kterého to baví, ale určitě jsou plemena, která jsou vhodnější. Záleží na tělesné konstituci, flexibilitě a celkové fyzické zdatnosti.
Čekají tě nějaké závody teď?
Máme teď klidnější období, není tolik závodů, na které bychom se chytaly. Takže nabíráme síly.
Foto Jana Kroneislová
