„V noci z 5. na 6. května roku 1845 vloupali se neznámí zlosynové pobočním oknem na jižní straně do farního kostela v Černici u Zlaté Koruny. Zde vypáčili dvířka svatostánku, vysypali z ciboria Sv. Hostie na oltář a ulomivše nohu ciboria, nechali ji ležeti na oltáři. Potom vzali ciborium s víkem, monstranci se Sv. Hostií a bílé plátno a toutéž cestou beze stopy zmizeli.“ Tolik se můžeme dočíst z farní kroniky v Boršově.

Ke „kulatým osmičkovým výročím“ patří i výročí 1. vídeňské arbitráže z listopadu 1938. Krátce po uzavření Mnichovské dohody byla okleštěná republika donucena předat i značnou část jižního a východního Slovenska a také jihozápadní část Podkarpatské Rusi Maďarsku. Výrazně se to dotklo Židů žijících v těchto oblastech. Právě jim tentokrát věnujeme Příběhy 20. století.

Na dobové kresbě z let před rokem 1872 z archivu Arnošta Matschina je gotické náměstíčko na konci Hroznové ulice před Rybářskou bránou. Vpravo na rohu Panské stojí Stará rychta. Vlevo by následoval průchod na Piaristické náměstí. Kdyby si krupaři a mlynáři nevydupali na radnici v roce 1872 zboření gotické hradby s vjezdem a gotické Rybářské věže, mohl by být tento kout města vhodný na zápis do UNESCO. Kromě Staré rychty všechno na kresbě bylo na přání majitelů Předního mlýna zlikvidováno. Dnes je tam také výtvarně hodnotný komunikační uzel, ale na zápis do UNESCO už to není a těžko bude.

Na snímku z archivu Arnošta Matschina je zachycena Panská ulice při pohledu z Hroznové. Podle reklamní tabulky na vlevo Staré rychtě „Vincenc Boček, krejčí“ byl snímek pořízen mezi roky 1904 a 1934, poněvadž v těchto letech Vincenc (také Čeněk) Boček v Panské šil. Ať už to bylo před 1. světovou válkou, nebo po ní, nedá se říci, vida domy na snímku, že by se režimy c. k. a ČSR o Panskou zajímaly, nebo že by se tam někdo z místních úřadů šel podívat.

Z objektů postavených kolem roku 1908 na pohlednici z období c. k. stojí vlevo již jen původní administrativní budova městské elektrárny na rohu Novohradské silnice a dnešní ulice Mánesovy, tehdy ještě neprůjezdné. Uprostřed je elektrárna s komínem. Vpravo vozovna tramvají. Parní elektrárna tehdy nijak město nezatěžovala, měla malý úlet popílku, poněvadž spalovala tříděný kvalitní ořech mostecký.

Třída Na Sadech (dříve také Sadová a Tyršova) je v úseku od Lannovky přes Mariánské náměstí do Husovky poněkud klikatá. Byla v půdorysu ještě hranatější, ale časem se rohy u polikliniky sever a u Rudolfovské zaoblily. Třída vede po okraji někdejšího barokního opevnění města, které se skládalo ze trojbokých a pětibokých ravelinů. Za opevněním směrem do města byl ještě hradební příkop a vnější hradba. Následovala Mlýnská stoka a vnitřní vysoká hradba zpevněná věžemi a baštami.

Divadelní ulice (od roku 1945 Stejskalova) po roce 1908 vypadala dobře. Stál tam Velký pivovar, divadlo, obchodní dům Glogau, Zemská banka, Stecherův dům, Wendlerův hostinec, zájezdní hostinec U Černého orla a ulicí jezdila tramvaj (zastávka u divadla). Blok Savoye a Broukárna nejsou o nic horší, ne-li lepší, jen se připomíná, že jsme měli v centru města Velký pivovar. Nechali jsme si jen Malý pivovar. Ani v jednom se už po polovině 19. století pivo nevařilo, ale budov dvou pivovarů v historickém jádru města by si jinde radní považovali. 

Pivo a právovárečníci mají ve městě svou historii možná hned od roku 1265, kdy se město založilo. Přistěhovali se měšťané z Bavor a Rakouska a řemeslníci z Čéčových Budivojovic a jistě něco pili. Během 1. světové války a krátce poté spotřeba piva ve městě poklesla, ale již v roce 1928 dosáhly oba naše pivovary předválečný výstav, který dále navyšovaly. Měšťanský pivovar měl výstav 110 547 hl., Budvar 214 633 hl. Vedle toho se pilo Protivínské, Třeboňské a Plzeňské.

Na pohlednici pořízené po roce 1900 je hlavním motivem mariánské sousoší stojící na Mariánském náměstí, ale větší část než Mariánské zabírá vpravo Lobkovické náměstí. Logiku to mělo v tom, že sousoší P. Marie směřovalo do Mariánského náměstí, kdežto na Lobkovickém stála kašna. Obě náměstí se tak jmenovala oficiálně od roku 1875 do sloučení v jeden celek v roce 1921 na náměstí Jirsíkovo.

V letech 1823 až 1985 se nacházel v mírné zatáčce staré císařské silnice třeboňsko domažlické na západním okraji Českého Vrbného formanský a později výletní hostinec U Ruského cara Alexandra I. Hostinec byl však o pár let starší a měl název U Červeného orla.