Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. Jan Schinko se v dalším pokračování této oblíbené pravidelné rubriky zaměřil na budějckou Krajinskou ulici.

Na Zelený čtvrtek sice zvony odlétají do Říma, ale k vám letí pravidelná rubrika Drbna historička. Ta už patří neodmyslitelně ke každému čtvrtku, a tak ani ten předvelikonoční nemůže být výjimkou. Tentokrát se historik Jan Schinko zaměřil na budějckou synagogu.

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. Jan Schinko se v dalším pokračování této oblíbené pravidelné rubriky zaměřil na budějckou Českou ulici.

Václav Hovorka, Vladimír Hönig a František Fiktus. Co mají tito tři bývalí fotbaloví plejeři společného? Vyšli z českobudějovické líhně a na jejich mateřské kluby a rodiště historie úplně pozapomněla.

Staví a bourá se v každém městě, to není nic mimořádného. Kdyby se v Budějcích nebouralo například od roku 1550, bylo by celé město gotické, mělo by hradby a asi dva kilometry podloubí a bylo by dnes zapsáno v UNESCO. Ale bourání by nemělo v určité lokalitě převažovat nad stavěním. Právě u nás k tomu došlo. V roce 1962 byla bezohledně zbořena severní strana Mariánského náměstí se secesním bio Grandem a klasicistním restauračním a kulturním centrem Metropol, přičemž se tam za 55 let nic nepostavilo a v dohledné době nepostaví.

Že v Českých Budějovicích byla synagoga, která byla za druhé světové války zničena, to ví téměř každý „Budějčák“. Kam se ale poděly její trosky po smutném výbuchu dne 5. července 1942? Ze synagogy totiž zůstalo více než 900 kubíků suti.

Tradiční čtvrteční seriál Drbna historička nechybí ani tentokrát. A historik Jan Schinko se prošel budějckou Divadelní ulicí ze Zlatého mostu směrem k náměstí. A podíval se na Savoy.

Do roku 1996 se fotbalový národ v jihočeské metropoli dělil na dva tábory. Jedni drželi palce SK, dnešnímu Dynamu, druzí zase konkurenčnímu Meteoru, který později vystupoval pod názvy Slavoj a Škoda. Derby černobílí vs. zelenobílí slibovala tuhý boj o primát ve městě.

Fotbal se hraje pod Černou věží od roku 1898, kdy zlatník Josef Ašenbryl přivezl z Prahy první míč kopací. Za tu dobu se na budějovických hřištích objevilo tisíce fotbalistů. Nesmazatelný primát má Moisé Diakité z Mali. Byl první akvizicí z „černého“ kontinentu.

Naši čtenáři si jistě vzpomenou na příběh francouzských zajatců v Levínském mlýně. Jeden z nich zde nalezl svou budoucí manželku. Dnešní příběh je na první pohled podobný, ale přesto daleko tragičtější.