TÉMA: Žijí mezi námi - František Haman díl 2.

První díl rozhovoru čtěte zde: František Haman díl 1.

Jak jsi snášel svůj odchod z ČEZu a to, že máš najednou tolik času?

Dobře mi samozřejmě nebylo. Je to hrozné, po 24 letech odjíždět s krabicí, ve které máte jen pár osobních věcí pohotovostním autem z Temelína domů. Když si člověk není vědom žádného provinění. Byl jsem zvyklý denně komunikovat s mnoha lidmi a najednou nikdo nevolá, nikdo vás nepotřebuje. Bylo to v té době špatné. Rok mi trvalo, než jsem se z toho jakž takž dostal. A mohu říct, že ještě dnes se mi tak jednou za dva týdny vrací Temelín ve snech. Zdá se mi, že jsem na nějaké pracovní poradě, nebo na setkání s lidmi.

A jsi naštvaný? Nebo si říkáš cos jim měl říct a neřekl?

Spíš si říkám, že to těm lidem za to nemohlo stát. Ale bohužel jsou lidé, kterým ano. Ale já jsem nechtěl ani jezdit na jejich akce. Jediná, které jsem se s Martinem Romanem zúčastnil byl fotbal v Hamburku, když jsme hráli mistrovství světa s Itálií. ČEZ tenkrát vypravil jedno letadlo a my jsme grátis letěli na zápas a zpátky. To byla skutečně jediná akce, jinak jsem se žádných jiných neúčastnil, protože podle mě je to sobecké. Když se například pronajme hotel Ambassador na Václavském náměstí, a udělá se tam recepce. Přitom se říká, že není pro zaměstnace na navýšení mezd, že se musí snížit stav zaměstnanců o 10%, protože to ČEZu ekonomicky nevychází. V ČEZu tenkrát platy dělaly něco kolem 7% z celkových nákladů, což nehrálo tak velkou roli. Teď už to v té skupině bude jinak, protože zahrnuje i nevýrobní jednotky, ale v době klasického ČEZu (tepelné, vodní a jaderné elektrárny) byly  mzdové náklady takhle nízké. A právě proto mě v dozorčí radě nechtěli, protože jsem měl možnost nahlížet do rozpočtů z představenstva a viděl jsem do ekonomiky ČEZu.

Říkal jsi, že sis udělal roční prázdniny. Jsi velmi činorodý člověk. Co jsi v té době dělal?

Během té doby se mi podařilo zrekonstruovat dceři v Praze byt. Na Šumavě mám chatu, na které jsem často pobýval. Jel jsem na dovolenou. Ale nepřestával jsem se rozhlížet po práci, kterou bych mohl dělat. Ale nenarazil jsem na nějakou, která by mě zaujala. Za 24 let v ČEZu jsem byl už v takové situaci, že jsem neměl zapotřebí se někam nutit, všude jsem cítil někoho, kdo mě hlídá. A pak se to stalo, jednoho dne jsem se nechal zapsat do rekvalifikačního masérského kurzu, tento kurz vč. státní zkoušky jsem absolvoval a bylo. Ve svém domě jsem si z jednoho pokoje udělal studio a začal. 

A dá se masírováním uživit?

Je pravda, že je to jako na houpačce. Je týden, že nevím jak to zvládnu a pak zase volněji. Člověk si musí najít styl jak skloubit soukromí s klientelou. Ale je klid, dělám jen to co je užitečné a to přináší pocit, který je pro duši a tělo moc potřebný. Nejezdím do zaměstnání, užívám si zahrady a domu.

Vím, že jsi také nějaký čas cestoval.

Ano, loni jsem byl na Novém Zélandu .....

Jak se Ti tam líbilo a proč právě tam?

No určitě sis všiml, díky tomu, co jsem zde všechno povídal, že jsem na rodinu nikdy moc času neměl, hlavně když děti vyrůstaly. Syn v květnu 2009 odletěl na Nový Zéland a v únoru 2010 mi řekl, jestli bych za ním nechtěl na měsíc přiletět, že bychom spolu mohli cestovat po Jižním ostrově. A já jsem si vzpomněl, že chatu na Šumavě jsem stavěl s mým tátou a že jsem si s ním nikdy nepopovídal tak, jako v této době. Uvědomil jsem si, že tak by to mohlo být teď pro změnu s mým synem. Sbalil jsem tedy bágl, koupil letenku a skutečně jsem za ním na měsíc odletěl. A mohu říct, že jsem s ním krásnější dobu nikdy nezažil, podařilo se mi ho lépe poznat a k tomu jsem viděl krásnou zemi, úžasné lidi a úplně jinou společnost než je ta evropská. Po návratu jsem byl dokonce odhodlaný prodat dům, chatu a odletět na Nový Zéland a strávit tam zbytek života. Ale manželka nechtěla tak daleko letět  . Ale já bych to udělal hned, kdybych mohl. Klidně odletím dneska a kamaráda pověřím, aby to tu všechno prodal a poslal mi peníze.

Já mám čím dál tím víc pocit, že do téhle společnosti nepatřím. Odešly dobré mezilidské vztahy, neplatí logika, jsme příliš konzumní společnost , jeden závidíme druhému a to je špatně.

Zkusíme být konkrétnější. Co se Ti v poslední době v Budějcích nelíbilo?

Zrovna v neděli, když jsem jel z chaty, jsem si říkal „No do pytle, kam to jedu?“. První kruhový objezd ve směru od Hluboké je zarostlý křovím, je tam nepořádek. Přitom v okolí jsou supermarkety, které mají udržované okolí. Ale kruhový objezd je zarostlý keři, travou a prostředkem vedou koleje, jak do toho někdo vletěl. Ale já se vůbec nedivím. Protože to místo člověka ničím neosloví, neupozorní. Nikde není ani to, že vítáme v Českých Budějovicích .....

….. máme tam placku, že jsme univerzitní město. I když někde se zase uvádí, že jsme město sportu :-), tak bychom si to asi měli taky trochu ujednotit. Jakým městem vlastně jsme.

Přejedete-li hranice do Německa, veřejná prostranství vypadají úplně jinak, všude je uklizeno, klid. A já si vždycky říkám, že jsem takový puntičkář po mém tatínkovi, který je na půl Němec. Ale dřív jsme přece koukali do různých časopisů západoněmeckých a záviděli jsme jim, jaké mají baráky a tak. Ale málokdo si všimne, že oni to upravené nemají jen u svého domu, oni se starají o své okolí všude.

Já bych si klidně vzal křovinořez a šel ten kruhový objezd upravit. Jenomže mám strach, že nakonec bych byl já ten, který sáhl na cizí majetek a v téhle společnosti bych byl za to popotahovaný. Já vím, je to jen „blbej kruháč“, ale přece někdo má na starosti parkové úpravy a údržbu zeleně ve městě. A možná za to bere i slušné peníze. Nebo to možná někdo zapomněl dát do smlouvy.

Ale vraťme se zase k masírování. Jak si sháníš klientelu?

Když jsem začínal, tak jsem si udělal webovou stránku na internetovém portálu, kde je seznam všech masérů v republice. Potom jsem rozvezl svou nabídku do poštovních schránek, taky zajímavé – doporučuji něco takového zažít. Ale nejvíce se mi klientela tvoří díky referencím. V současné době mám klienty z Prahy, Valašského Meziříčí, Olomouce…z různých koutů republiky..lidé si to mezi sebou řeknou a vracejí se. Není vyjímkou, že mě navštěvuje celá rodina.

Chodí ke mně několik skupin klientů. Jednu skupinu tvoří klientky, které chtějí vypadat dobře, chodí cvičit a ke cvičení samozřejmě patří masáže. Já dělám masáž, která dokáže odbourat tukové polštáře. Když chodí klientka pravidelně a má správný pitný režim, je štíhlejší. Další skupinou jsou lidé, kteří chodí kvůli nějakým bolestivým stavům a chtějí rozmasírovat defekty. Rehabilitace, kde jsou 15-20 minut jim takovou službu neudělá. Chodí tedy ke mně, přestože si to musí platit. Další klienti  pokládají masáž za součást svého hygienického režimu, protože ví, že masáž patří k hygieně těla, a že masáž k takové očistě přispěje. Tělo pak lépe „žije“. Pak mne samozřejmě vyhledávají sportovci. Mé masáže jsou specifické tím, že každého klienta nebo klientku masíruji podle toho, co na jeho těle „přečtu“. Používám kombinaci různých praktik, vč. osvědčených energetických drah těla popsaných v tradiční tibetské medicíně.

Jak jsme již říkali, v ČEZu jsi dosáhl poměrně velkých úspěchů. Máš radost z nějakého pracovního úspěchu i co se týká tvé masérské profese?

Mám například pána, který díky mým masážím nešel na operaci a mám mezi klienty pána, který díky mně shodil 22 kilo. A mám paní, která se po třech letech zdravotní péče u mě rozbrečela, protože po první masáži u mě zvedla ruku výš než rameno a sama si sundala kabát z věšáku. A to jsou ty skutečně příjemné pocity, když se k vám tito lidé vrací. Nebo na Vánoce  napíší, že děkují za tatínka, protože díky vám je tatínek v pohodě. Je příjemné vidět, že lidé kteří přijdou na masáž si ji užijí a mají nejen dobrý pocit.

Je pravdou, že ti, kdo mě navštíví poprvé jsou překvapení, protože s takovým stylem masáže se jinde nesetkali. Když jsem začínal s masírováním, potvrdila mi slečna, o které jsme již mluvili ( učila mě tradiční thajskou masáž), že v prstech „něco mám“ . Je pravda, že stejný cit, jaký jsem míval v prstech, mám v současnosti i v loktech, protože někteří klienti jsou skutečně „zatuhlí“ a když jsou to navíc chlapi, musí člověk použít lokty, ale zároveň dobře cítit podkoží. Nejde použít jen „hrubou sílu“. Objevil jsem v sobě něco, co ve mně dřímalo a asi čekalo na správnou chvíli. Jak můj taťka říká:“To někdo řídí“.

Dalo by se říci, že jsi v současné době šťastný, spokojený?

Jsem šťastný  v soukromém životě, protože mám dvouletou vnučku, zdravou rodinu. A v pracovním životě bych byl rád, kdyby bylo klientů víc. A jestli jsem spokojený? Minulé pondělí jsem si přivezl dva králíky a postavil králíkárnu. Potřebuji zkrátka pořád něco dělat a dokud mi bude přát zdraví, tak spokojený budu. Ale ne úplně , protože já nikdy úplně spokojený nejsem. Mám hodně činností, které mi ale nenesou peníze, masírováním si vydělám na normální běžný život, ale kdybych chtěl něco víc, musel bych si nějakou práci sehnat.... Ale asi už ne , je mi 53 a asi už tu budu žít v „klidném režimu“ s přírodou a příjemnými klienty.

A ještě mi dovol poslední otázku, než si také půjdu užít masáže. Kdyby za Tebou za pár let někdo přišel a nabídl Ti návrat do ČEZu, vrátil by ses?

Kdybych dostal konkrétní čitelnou nabídku a šel bych mezi lidi, ke kterým bych měl důvěru. Já když teď přijedu na Temelín, tak jsem hlídaný co tam asi dělám.....

Takže kdyby taková nabídka přišla, musela by být konkrétní......

Já jsem vždycky chtěl Temelín dostavět, ale teď si říkám jestli to vůbec bude potřeba, když jsou díky katastrofě v Japonsku preferované alternativní zdroje, Němci vysílají signály, že odejdou od jádra....já jsem stavař a musím pořád něco stavět budovat.....alespoň králíkárnu.

Já Ti děkuji za rozhovor a teď se velmi rád nechám namasírovat...

Čtěte také: 1.část rozhovoru s Františkem Hamanem

Kdyby jste někdo chtěl využít skvělých masérských služeb Franty Hamana, tak zde je kontakt:

Tel.: 602 151 356
e-mail: denny.200@seznam.cz

Frantu Hamana zpovídal: Wolenby
Na textu spolupracovali: Hawky a Koktalka Merunkovo