Fenomén hokejových kartiček: od nostalgických obrázků až po moderní sběratelské poklady

Zatímco v Severní Americe se hokejové kartičky postupně staly běžnou součástí dětské kultury už v první polovině 20. století, u nás byl jejich vývoj pomalejší. Pomalu se sice objevovaly sportovní obrázky a sběratelské série, ale nešlo o systematické vydávání hokejových kartiček v podobě, jakou známe dnes.

Skutečný zlom nastal až po roce 1989. Otevření trhu přineslo záplavu zahraničních produktů, především kanadských a amerických značek, a zároveň umožnilo vznik domácích firem. Již v sezóně 1990/91 se objevily kartičky NHL. První česká edice od APS vyšla v ročníku 1994/95, když předtím měly některé kluby svoje kartičky od firem Smokey‘s nebo The Upper Deck. Největší zájem o hokejové kartičky byl na konci 90. let, kdy se sledování NHL stávalo dostupnější a začaly vznikat specializované obchody se sběratelskými produkty.

Po určitém útlumu v první dekádě nového tisíciletí začal zájem opět růst, tentokrát už v návaznosti na moderní typy kartiček a profesionálnější přístup vydavatelů. Dnešní česká kartičková scéna je už plně součástí globálního trhu – s limitovanými edicemi, podpisy i prémiovými kartami. Přesto mají staré série pro mnoho sběratelů větší emocionální hodnotu než moderní produkty. Nejsou jen sběratelským artiklem, ale i připomínkou doby, kdy kartičky vznikaly.

Současnost: kartičky jako klubová spolupráce

Současné edice zahrnují základní karty, sběratelské inserty, podpisové série, patch karty s kusem výstroje i exkluzivní jednokusové karty, které mají mezi sběrateli nejvyšší hodnotu. Dnes má vydávání hokejových kartiček na starost společnost SportZoo. Spolupráce s kluby probíhá daleko komplexněji než dříve, což potvrzuje i Tomáš Kučera, marketingový a PR ředitel klubu Banes Motor České Budějovice. 

„Kartičky má už několik sezon na starost slovenská společnost SportZoo. Škála vydaných kartiček je velmi široká. My spolupracujeme tím způsobem, že dodáváme dresy, hokej či další části výstroje, které jsou pak součástí některých speciálních kartiček,“ popisuje fungování projektu.

Moderní kartičky už tak nejsou jen obyčejným obrázkem hráče. Právě části výstroje nebo limitované edice dodávají kartám sběratelskou hodnotu a dělají z nich atraktivní artikl i pro dospělé fanoušky. Fanoušci Motoru si mohou navíc prohlédnout jednu z nejrozsáhlejších klubových sbírek kartiček na stránkách www.sbirka-karet.cz.

Vzpomínky z kabiny: extraliga a NHL v albech

Zkušenosti se sbíráním kartiček má i řada současných hráčů. Útočník Michal Bulíř vzpomíná především na dětství spojené s domácí soutěží.

„Sbíral jsem jako malý kluk hlavně naši extraligu,“ říká Bulíř. Na úplně první kartičku si už sice nevzpomene, na album plné kartiček ale ano – i když mu z něj dnes už žádné nezůstaly. Přesto se ke kartičkám stále dostává alespoň okrajově. „Dnes už to moc nesleduji, ale občas se ke mně nějaké dostanou od fanoušků,“ přiznává.

Podobnou zkušenost má i mladší Matej Kašlík, který vyrůstal už v době silného vlivu zámořské NHL. „Také jsem sbíral. Jestli si dobře pamatuji, tak to byly kartičky s hráči NHL. Byla to taková kniha, kam se ty kartičky lepily,“ popisuje své první sběratelské kroky.

Dnes už sběratelství aktivně nesleduje, doma mu ale zůstaly především kartičky s jeho vlastní podobiznou. „Doma mám už asi jen svoje kartičky různého typu – s dresem, hokejkou nebo speciální edici,“ doplňuje Kašlík.

A jaký byl v mládí vysněný úlovek do soukromé sbírky? „Vždy jsem chtěl kartičku Petra Sýkory z Pardubic, ale nikdy jsem ji nezískal.“ přiznává Bulíř. A dnes? „Asi Sidneyho Crosbyho, který byl vždy můj vzor.“ Matej Kašlík přidává svou vzpomínku: „Mariána Gáboríka, ten byl od malička můj nejoblíbenější slovenský hokejista.“

Když se hráč ocitne na kartičce

Pro řadu hokejistů je moment, kdy se poprvé objeví na vlastní kartičce, stále něčím výjimečným. „Jako malý jsem si to představoval,“ přiznává Kašlík. Dnes už se o jeho kartičky stará rodina. „Rodiče se mi to snaží sbírat. Když od autorů dostanu balíček s mými kartičkami, vždy si jich můžu alespoň pár nechat a ty mám uložené v skřínce s oceněními.“

I u zkušenějších hráčů mají vlastní kartičky praktický rozměr. „Svoje kartičky mám hlavně kvůli tomu, když by ji ode mě někdo chtěl,“ vysvětluje Bulíř, který tak může fanouškům udělat radost přímo osobně.

Autogramy a kontakt s fanoušky

Právě osobní kontakt zůstává i v době moderních sběratelských produktů klíčový, pokud fanoušek stojí o autogramy konkrétních hráčů. Podle vedení klubu je nejjednodušší cestou k podpisu stále setkání po zápase. „Nejsnazší způsob, jak získat autogram, je počkat si na hráče po zápase u kabin,“ připomíná marketingový a PR ředitel.

Myslí se ale i na fanoušky, kteří se přímo na stadion nedostanou. „Existuje možnost poslat si kartičky na klub se zpáteční ofrankovanou obálkou. V takovém případě je necháme podepsat a posíláme zpět majiteli,“ dodává na závěr.