Teď musíme co nejvíce trénovat, burcuje Roman Vráblík

Jak se vám zamlouvá letošní letní příprava?
Je náročná, ale tak je to vždy. Člověk je zvyklý jezdit devět deset měsíců na bruslích, a když má nazout tenisky a vrhnout se na takový dril, tak je to náročné. To, co se za ty dva měsíce natrénuje, se přes sezonu víceméně udržuje, takže teď musíme co nejvíce trénovat.

Je příprava v něčem jiná, když tu jsou noví trenéři?
Určitě je to jiné. Já jsem pány Čiháka a Hanzlíka zažil v Plzni, kdy jsem přišel z první ligy. V Budějovicích jsem byl tehdy na něco zvyklý a tam mi ukázali, že to jde posunout ještě více. Máme nyní kondičního trenéra, který má na starosti spoustu věcí. Kondiční trenér tady v minulosti chyběl a trenéři si to dělali sami. Nyní se na hodně věcech domlouvají a vymýšlí to tak, aby to mělo hlavu a patu.

Pociťujete to, že trenér Čihák vyznává trochu jiný styl trénování?
Je to vidět a je to náročné. Co můžu ale zhodnotit z mých tří roků v Plzni, je, že se nestalo, že by nás někdo přebruslil. Když se oficiálně oznámilo na veřejnost, že v Motoru bude působit pan Čihák, hodně kluků se mě ptalo, protože věděli, že s ním mám zkušenost. Pověděl jsem jim, že bude brán zřetel na kondici.

Jaká je spolupráce s kondičním koučem Josefem Žáčkem?
Je to jiné, máme tady člověka, který tomu rozumí a snaží se nám dát to nejlepší, abychom byli co nejlépe připraveni. Na těchto prvcích to je založené.

Ze všech týmů jste měli volno jako první. Jak jste trávil volný čas po konci sezony?
Byl to nezvyk, protože nikdo nechce končit takto brzo. Musím říct, že to nebylo vůbec příjemné, nejsem na to zvyklý. Využil jsem to k doléčení drobného zranění, abych mohl do přípravy vstoupit stoprocentně zdravý. Začal jsem trénovat sám, protože začátek vždy bolí, i když se na to člověk připravuje. Využil jsem posilovnu, a protože manželka dělá trenérku ve fitness, chodil jsem na lekce a dohlížela na mě.

Jaké jste měl zranění, které jste musel doléčit?
Měl jsem problémy se zápěstím.

Před pár týdny jste měli každoroční soustředění ve Frymburku s novými hráči. Jak proběhlo jejich začlenění do kolektivu?
Jsou to skvělí kluci. Nebyl tam žádný problém. Myslím, že jsme si všichni sedli. Kupříkladu Michala Gulašiho jsem poznal až teď. Ty hráče znáte, hrajete proti sobě a víte, co zhruba od sebe můžete očekávat, ale v utkání je to jiné. I když budete kamarádi, v tu chvíli se neznáte, a i proti nejlepšímu kamarádovi hrajete tak, jako by byl vaším nepřítelem. Michal byl se mnou na pokoji, takže jsme se poté více poznali, je super kluk. Uvidíme, jak nám to půjde v sezoně.

Jak může týmu prospět návrat Davida Šticha, který má roli bouřliváka?
Když si vybavím Davida, musím říct, že je hodně platným hráčem, a to jak v základní části, tak v play-off. Je to jinačí práce, které si lidi moc nevšímají, ale je moc důležitá. Při komerční přestávce ve čtvrtfinále proti Pardubicím jezdil okolo jejich gólmana, což jsou věci, které rozhodí protější tým. Když je David na ledě, protihráči si dávají pozor.

Jaké jsou nynější vyhlídky Motoru na příští ročník?
Moc si přeji a doufám, že to bude fungovat. Za minulou sezonou jsme udělali tlustou čáru a nikdo se k ní nechce vracet. Chceme se od toho odrazit a udělat daleko lepší sezonu, než byla ta minulá. Každý tým chce vyhrávat. My chceme hrát co nejlepší hokej a udělat úspěch.

Na to, jak se týmově sezona nevydařila, vy jste měl svoji nejplodnější sezonu s bilancí 6+9, plus třetí místo v anketě nejlepšího hráče sezony dle fanoušků. Připravoval jste se nějak více, když jste byl takto produktivní na obránce?
Vždy se sezona hodnotí lépe, když se udělá nějaký úspěch. Třeba třetí místo, které jsme uhráli rok předtím. Tato sezona nám nevyšla a že bych byl za ty statistiky šťastný, to se říct nedá. Cítil jsem, že mně se osobně celkem vyvedla, ale s takovou hořkou pachutí. První rok, kdy jsem se vrátil, jsem asi po dvou měsících začal hrát se Štenclíkem a hokejově i lidsky jsme si sedli. Pak už jsme věděli, kde se ten druhý pohybuje a doplňovali jsme se. Štenclík už do mě prvním rokem hučel, ať střílím, protože jsem střílel málo.

Pět z vašich šesti branek padlo po vašich pumelicích. Trénujete speciálně střelbu?
Bydlíme vedle hokejbalového hřiště a syn chodí do školy, hraje hokej a člověk se mu chce věnovat. Snažím se s ním střílet a pomáhat mu, aby se sám zlepšoval. Na hřišti střílíme spolu, protože já to beru jako trénink. Byl tam beton a je tam plocha s umělým ledem, takže střílíme s pukem. Syn začínal na menších pucích, poté na modrých pucích a končil střelbu klasickými černými puky. Dali jsme si tam dvě desky. Malý mi nahrával a já jsem střílel, takže jsme si vzájemně pomohli.

Váš syn ale na rozdíl od vás drží hokejku na pravou stranu.
Za mě se vždy říkalo, že praváci v hokeji mají výhodu. Když byl mladší, pořád chytal hokejku nalevo, tak jsme ho přeučili napravo.

S parťákem Janem Štencelem hrajete spolu. I když jste ještě nebyli na ledě, máte již od trenérů příslib, že vás nechají ve dvojici?
Vůbec jsme se o tom nebavili, rozhodne se na ledě, je to na trenérech. Byli bychom rádi, protože jsme na sebe zvyklí.

Je vám 33 let. Jste už jedním z těch, kteří radí mladším?
Nemám toho extra odehráno, ale když můžu, mladším poradím. Když jsem přišel do áčka, měl jsem tam Frantu Ptáčka, Rendu Vydareného a další obránce, takže jsem si také nechával radit. Je na každém, jestli si nechá poradit nebo ne. Od Štenclíka si také nechávám poradit, je to jeden z nejlepších obránců a hrajeme spolu dlouho. Mohu od něj spoustu věcí odkoukat a naučit se. Když jsem byl v Motoru v první lize, byl jsem ofenzivní bek, v Plzni naopak defenzivní.

Na led jdete v polovině července, ale předtím budete mít volno. Rád chodíte na horské túry, což vás naučila manželka. Plánujete něco takového?
Ano. Manželka bude mít jen týden volna. My skončíme 30. června a se synem jedeme 2. července na formule do Rakouska. Pak máme také naplánovanou turistiku s rodinou.

K moři pojedete?
Ne.

Máte od trenérů pokyny, co můžete a nemůžete?
Člověk už ví, jak se má chovat, aby se nezranil a tak. Můžete se jít jen projít a něco se vám může stát třeba s nohou. Je to ale na každém.