sobota 6. března 2021 Miroslav

Moje angličtina se už hodně zlepšila, hlásí Josef Rezek

Dříve platil za velký talent českobudějovického hokeje. Nyní žije už šestým měsícem v Austrálii, kde se zdokonaluje v angličtině a hraje nejvyšší australskou ligu za místní Adelaide Adrenaline. „Už mi nedělá problém se domluvit, takže jsem teď se sebou spokojený,“ říká spokojeně jednadvacetiletý útočník Josef Rezek.

 

Jaká je v Austrálii atmosféra při zápasech a kolik chodí lidí?

Tak atmosféra při zápasech je různá. Někde je ticho jako na hřbitově a někde zase lidé fandí. U nás v Adelaide fanoušci občas fandí a občas ne. Záleží na tom, jak se nám daří. Momentálně se nám daří a vyhráváme, takže většinou máme vyprodanou halu, což je u nás pět set lidí. Zatím nejvíce lidí na nás bylo v Melbourne. Tam přišlo tisíc lidí a všichni hodně fandili. Fandění tu není takové, jako v Čechách, že by tu byl kotel a fandilo se s bubny. Občas si ale někdo přinese nějakou sirénu a třeba začne jeden křičet a přidá se více lidí. Čeští fanoušci jsou lepší.

Jaké jsou podmínky na stadionech?

Podmínky na stadionech jsou také velice rozdílné. Například v Melbourne jsou vynikající. Postavili tam novou halu za jednu miliardu korun. Na druhou stranu třeba v Gold Coastu jsou podmínky šílené (viz foto). Šatny jsou tam z dřevěných buněk a nejsou tam ani sprchy. Museli jsme po zápase ve zpocených ribanech jet na hotel a dát si sprchu.

Jak se daří vašemu týmu?

Ze začátku se nám moc nedařilo. Byli jsme na pozici mimo play-off, ale teď se nám daří. Vyhoupli jsme se na třetí místo v tabulce, stále ale nemáme jisté play-off, takže musíme ještě nějaké zápasy vyhrát, abychom mohli být klidnější. Do play-off postupují pouze čtyři týmy a my budeme buď na třetím nebo na čtvrtém místě. Na prvním a druhém místě se střídají Melbourne a Newcastle, kteří jsou celkem suverénní. Zatím mají oba týmy náskok nad námi dvanáct bodů, což už není moc reálné dotáhnout, protože do konce základní části zbývá jedenáct zápasů a ty dva týmy jen tak neprohrávají.

Vyhoupl jste se na čelo produktivity vašeho týmu. Jak jste spokojen se svou hrou a se svými osobními výkony?

Ze začátku sezóny jsem se sebou moc spokojený nebyl. Nebylo to pro mě jednoduché, je tu úplně jiný styl hokeje a bohužel jsem se nedokázal domluvit pořádně se spoluhráči a ani s trenérem. Nevěděl jsem, co po mne kluci a trenér chtějí, ale postupem času se moje řeč zlepšila a už mi nedělá problém se domluvit, takže jsem teď se sebou spokojený. Vím, co po mne trenér a kluci chtějí a já jim zase dokážu říct, co po nich chci já. Ano, je pravda, že jsem momentálně na první pozici v bodování. V týmu mám zatím ze dvanácti zápasů osmnáct bodů (3+15). Hraju v lajně s kapitánem národního mužstva Austrálie (Greg Oddy) a s jedním Kanaďanem. Parádně si rozumíme, hodně se nám daří přesilovky a tím rozhodujeme zápasy.

Co kromě hokeje ještě v Austrálii děláte a kde pracujete?

Každý den chodím do jazykové školy a taky do práce. Pracuji na zimním stadionu, kde brousím a vydávám brusle při veřejných brusleních. Dělám také trenéra dětem a když mám chvilku času, tak si užívám se svou přítelkyní. Ta sem za mnou před dvěma měsíci dorazila z Čech, z čehož jsem měl velkou radost.

Kde v Austrálii bydlíte a jaké máte počasí?

Teď jsem dostal od klubu dům, kde bydlím se svou přítelkyní a dvěma spoluhráči, kteří jsou také ze zahraničí. Dům je tak velký, že se do něj všichni pohodlně vejdeme. Máme tu k dispozici dvě auta, takže si nemůžeme stěžovat. Momentálně je v Austrálii zima a to se teploty pohybují někde kolem deseti až osmnácti stupňů. Některé dny jsou ale opravdu chladné. Hlavně když začne foukat studený vítr od moře, tak to opravdu není příjemné. I když je třeba šestnáct stupňů, tak fouká studený vítr a člověk se tu oblíká jak v Čechách při mínus deseti.

Je něco, co vás opravdu překvapilo nebo máte nějaký velký zážitek?

V Austrálii jsem už šest měsíců a že bych byl úplně z něčeho překvapen, to se říct nedá. Možná mě hodně překvapilo, jak jsou tu k sobě lidé kamarádští a pomáhají si. Ze začátku, když jsme s klukama jeli na trip, tak jsme stavěli v restauracích a kluci za mě objednávali jídlo, protože jsem naprosto jídelním lístkům nerozuměl a nikdy jsem netušil, co mi přistane na stole. Ale nikdy jsem si nemohl stěžovat, že by jídlo nebylo dobré. Také za mě kluci vyřizovali věci na letišti, protože tady se na každý zápas létá letadlem. Občas jsem si připadal hloupě, ale byl jsem za to rád, že mi pomáhají. Teď se moje angličtina už hodně zlepšila a už to zvládám sám.

Zdroj: www.hokejcb.cz

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.