Jsem vděčný za šanci v áčku, říká reprezentant Lukáš Perina

V juniorské lize bojujete o Final four. Na proběhlém turnaji v Plzni jste ale podlehli Žabinským Vlkům a cestu si tak trochu zkomplikovali. Týmy před vámi mají nejen o pár bodů více, ale také o pár zápasů méně.
Před začátkem soutěže jsme si s trenérem a kluky řekli, že bychom chtěli zabojovat o první čtyři místa. První turnaj jsme odehráli na domácí půdě a v Budějovicích zůstal plný počet bodů. Tým byl plný euforie a mysleli jsme si, že to takhle půjde dál. Následovalo dvojutkání v Plzni, kde nás čekala obě pražská S a přišlo vystřízlivění, kdy jsme vysokým rozdílem prohráli se Slavií. Druhé utkání už bylo lepší, kompletní druhá lajna A-týmu Sparty si nedokázala poradit s našim týmovým výkonem. Takto kolísavě jsme pokračovali, ale přesto stále stoprocentně věřím, že jsme na top úrovni v juniorské lize a máme na to.

Do A-týmu futsalového Dynama jste poprvé nakoukl už v minulé sezoně, naplno pak teprve tento ligový ročník, nicméně jste zapadl téměř ihned. V čem myslíte, že jsou vaše nejsilnější stránky?
Kvůli velké marodce jsem naskočil už do předposledního kola minulou sezonu, a zjistil jsem, jak je soutěž rychlá a důrazná. V této sezoně pokračuje naše marodka a dostávám tak šanci od hlavního trenéra Vojtěcha Vejvara v každém utkání a jsem mu za to velmi vděčný. Myslím, že mě kluci vzali mezi sebe, a i přes můj mladý věk mě respektují jako člena A-týmu. Svou hlavní přednost vidím ve své pohyblivosti, kdy většina hráčů ostatních týmů jsou spíše robustní typy a já se zvládám uvolnit, a i najít energii ke konci zápasu, kdy se mám vrátit do obranného postavení.

Letošní ročník týmu nesedl. Po 14. kolech máte na kontě čtyři body, kdy na nesestupové příčky ztrácíte sedm bodů. Věříte v naši záchranu?
Stejně jako v juniorské soutěži jsme začali s plným počtem bodů, kdy jsme porazili Vlky. V dalších utkání jsme ale vyšli naprázdno a topíme se ve spodku tabulky. Dlouho nám kvůli vážnému zranění chyběl kapitán a další kluci, kteří buď nebyli uvolněni kvůli fotbalovým povinnostem, nebo byli zranění. Dokud neuvidím ale rozpis soutěže na příští rok bez nás, tak stále věřím. Do konce sezony zbývá ještě dost zápasů a ostatní týmy, které jsou namočené v sestupu, nečekají lehcí soupeři a nic stále není jasné. Musíme ale začít vyhrávat v hojném počtu, a nejen s týmy z druhé poloviny tabulky. Hned v prvním týdnu nás čeká velmi důležitý soupeř z České Lípy. Trenér nám poslal individuální plán, tak uvidíme, kdo nezahálel o zimní pauze.

Vaše jméno se objevilo na soupisce mládežnických reprezentantů U19 pod vedením trenéra Brůny. Povězte nám krátce o vaší cestě do reprezentace.
První kontakt s trenérem přišel po utkání s Helasem Brno, kdy za mnou a mým spoluhráčem Patrikem Vaňkem přišel hlavní trenér reprezentační devatenáctky a řekli jsme si pár slov, co čeká reprezentaci v této sezoně. Řekl nám, že jsme mezi kluky, kteří mají šanci bojovat o své místo v týmu. Poté jsem absolvoval dvě soustředění v Kadani, kde jsme pouze trénovali a vštěpovali si do hlavy různé futsalové náběhy. Na začátku prosince přišla má třetí nominace do reprezentace na Visegrád Cup, (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko). Kvůli covidovým opatřením se turnaj bohužel neodehrál a my hráli pouze dvě přátelská utkání se Slovenskem. Na první soustředění jsem bohužel musel jet bez Vaňouse, který se z osobních důvodů nemohl zúčastnit. Na druhé už jsme jeli spolu a poté i odehráli obě utkání se Slovenskem.

V nadcházejícím roce budete bojovat o účast na EURO. Skupina je ale slovy lajka smrtelná, jaká jsou očekávání?
Nominace na EURO není stále uzavřená a nerad bych o tom mluvil, že mám své místo v kádru jisté. Ve skupině má reprezentace nalosované velmi kvalitní Portugalce, kteří si určitě nebudou chtít nechat ujít postup i z důvodu, že se kvalifikace hraje právě v Portugalsku. Myslím si ale, že vyhlídky jsou velmi dobré, kluci v reprezentaci jsou skvělí futsalisté a je tam skvělá parta. Naše síla byla vidět v obou utkání, které jsem měl zatím možnost odehrát. Předvedli jsme velmi kvalitní výkony, a to i přesto, že jsme dvakrát prohrávali 0:2. Nesmírně moc bych si přál být součástí týmu, který bude bojovat o hlavní část.

Máte za sebou premiérovou reprezentační branku proti slovenskému výběru. Jaké jste měl pocity a je taková branka patřičně ohodnocena i nějak v kabině?
Ihned po zápase jsem volal taťkovi, se kterým jsem to zhodnotil na výbornou. Po vstřelení branky ve mně vybuchla euforie, z mého pohledu není na světě víc lepších pocitů než vstřelit branku za svůj národ a určitě to je zatím nejšťastnější chvíle v mém životě. Už před utkáním jsem cítil velkou podporu od nejbližších a kluků z týmu. Po zápase jsem se dozvěděl, že kluci z juniorské kabiny zápasy sledovali živě, a i povzbuzovali v chatu pod streamem, za což jim chci moc poděkovat. V kabině áčka nebyla ani tak oceněna branka, ale to, že jsme za dva zápasy udělali stejný počet bodů jako áčko za celou dosavadní sezonu.

V reprezentačním výběru je mimo vás i Patrik Vaněk. Jak byste zhodnotil jeho práci a je znát na palubovce, že jste z jednoho mateřského týmu?
Vaňak je skvělý hráč a nejvíce na něm obdivuji jeho chladnokrevné zakončení, ze kterého jde až mráz po zádech. Většina jeho pokusů skončí brankou. Také jemu se podařilo prosadit střelecky ve stejném utkání jako mně za národní tým. Chemie mezi námi je skvělá, jak na palubovce, tak mimo ni. Po reprezentačním srazu vždy vše zhodnotíme v autě na zpáteční cestě, a ještě pak dlouho sedíme v autě před jeho domem a sdílíme své pocity. Je skvělé si tím vším procházet s kamarádem, se kterým trávím skoro svůj veškerý čas, protože jsme spolu ve třídě a i spolu trénujeme, není tedy moc dnů v roce, kdy bych od něj měl klid, ale jsem za to rád.

Když trochu odbočíme. Letos se chystáte k maturitě, nicméně už předtím se na vás usmálo štěstí, když jste stihli oslavit maturitní večírek. Pro dnešní maturanty je tato událost spíš výsadou než běžnou záležitostí.
Maturitní ples byl úžasný a jsem rád, že to vyšlo. Myslím, že lidé, kteří neměli maturitní ples, si neuvědomují, jak moc je to důležitý den v životě studenta. I mně to předtím nedocházelo, ale teď mi je líto všech, kteří o to přišli kvůli aktuální situaci ve světě.

Nutno dodat, že vaše ambice jsou nebojácné a veliké. Po maturitě byste rád odešel do zámoří. V kabině jste zmiňoval, že se připravujete na univerzitu ve Spojených státech. Jak jste k takové příležitosti dostal. Co to obnáší?
Poprvé jsem se o této příležitosti dozvěděl na základce od trenéra z fotbalu, pana Rožbouda, který žil dlouhou dobu v Kanadě. Poté jsme s kluky, co měli zájem, byli na přednášce o této možnosti, kterou zorganizoval klub. Velmi mě to zaujalo, a myslím si, že to je pro mě nejlepší cesta, protože obor, kterým se chci živit, tam má mnohem lepší vzdělávací program než tady v Česku a celkově tam je i mnohem více rozvinutý. Od začátku třetího ročníku mám agenturu a intenzivně se připravuji a snažím se co nejvíce zlepšovat v anglickém jazyce. Práce agentury je taková, že mi pomáhá vybrat tu nejlepší školu a pomáhá mi zajistit co nejvyšší stipendium.

Taková cesta bude ale velmi náročná.
Určitě ano, ale jsem odhodlaný vydat se touto cestou a moc se na to těším.

Mají stejnou možnost i vaši vrstevníci?
Tuto možnost má úplně každý, není to ale vůbec jednoduché a je potřeba pro to být zapálen.

Hodně štěstí do Nového roku, a hlavně hodně zdraví. Je něco, co bys chtěl vzkázat fanouškům?
Určitě to samé. A navíc bych jim chtěl vzkázat, ať nad naším týmem nelámou hůl a stále fandí. Určitě všem hráčům udělalo radost, kdyby se přišli podívat na naše zápasy v hojnějším počtu, každý fanoušek je součástí úspěchu i neúspěchu a hlavně náš šestý hráč.