Chci prolomit pověru o nešťastné třináctce, říká navrátilec Ondrovič

Co vám dal rok v belgické nejvyšší soutěži?
Musím říct, že belgická liga je těžká. První čtyři týmy jsou velmi silné a dá se říct, že kdo se zrovna lépe vyspal, ten vyhrál. Zbytek ligy se víceméně bije mezi sebou. Stává se, že outsider vyhraje nad favoritem, ale to je v podstatě už v každé soutěži. I za jednu sezonu jsem se tam něco přiučil a myslím, že mi to pomůže do další kariéry. Belgie je úžasná země, bylo tam perfektní prostředí i super kolektiv.

Jak jste si vedli s vaším klubem Lindemans Aalst?
Měli jsme ambice na titul, ale věděli jsme, že to bude těžké. Belgická liga funguje tak, že se ke konci sezony tabulka rozdělí na první čtyřku a spodní čtyřku týmů. My jsme byli čtvrtí a měli jsme stejně bodů jako pátý tým, takže jsme bojovali o to, jestli vůbec první čtyřku udržíme. Nakonec se nám to povedlo, takže jsme hráli těžší zápasy. V play-off se pak hraje systémem každý s každým. První dva týmy spolu hrají finále a o třetí a čtvrté místo už se nehraje. Nám bohužel závěr sezony nevyšel. Měli jsme i nějaké problémy uvnitř týmu a skončili jsme čtvrtí. Dostali jsme se do finále tamního poháru, ale to jsme si sami pokazili a hodně nás to mrzelo. Celkově ale hodnotím sezonu pozitivně.

Jaká byla vaše pozice v mužstvu?
Měli jsme v týmu dva výborné blokaře, já jsem byl třetí a nejmladší. Jedním z nich byl Simon Van de Voorde, který byl svého času vyhlášený nejlepším blokařem italské ligy. Úžasný člověk, který mi pomáhal se spoustou věcí i mimo volejbal. Pro mě to bylo v Belgii úplně nové a on mi hodně pomohl se otrkat. Vždycky jsem za ním mohl přijít pro radu. Hned na začátku sezony mě poznamenalo, že jsem byl na operaci a víceméně celý první měsíc jsem se dával do kupy. Pak jsem měl menší neshody s trenérem a dá se říct, že jsem v sestavě pouze zaskakoval. Větší šanci jsem dostal jenom v posledních dvou zápasech proti Roeselare a Maaseiku, kde byl trenér s mým výkonem spokojený.

Byl jste čtyři roky blízko domova v české extralize, najednou jste se ocitl v Belgii. Co vás nejvíce překvapilo?
Největší rozdíl jsem cítil v kolektivu. Je rozdíl hrát v zahraničním klubu, kde je hodně zahraničních hráčů. Někdy trvalo, než jsme se pochopili. Není to taková pohoda, jako když je Slovák mezi Čechy, se kterými si ve všem rozumí. Nemyslím jen řeč, ale i kulturu, která je podobná, takže se dovedeme bavit o spoustě věcí. Jít do Belgie ale zpětně hodnotím jako dobrý krok. Byla pro mě motivace vyzkoušet si zahraničí a naučit se něco nového.

Kdy jste začal přemýšlet o tom, že z Belgie odejdete?
Já jsem měl v Belgii smlouvu jen na rok. Viděl jsem, že z klubu hodně hráčů odchází a nastanou velké změny. Bylo mi jasné, že to bude chtít něco nového. Můj osobní pocit byl, že po takové sezoně mi bude nejlépe zase v Čechách.

Jaké možnosti byly na stole?
Kromě Jihostroje jsem měl ještě dvě další konkurenční nabídky z Čech a něco ze zahraničí. Podmínkově i pro život mi vyšly nejlepší Budějovice. Jeden z největších faktorů byl, že už to tady znám. Odehrál jsem tady čtyři sezony a jsou tu vážně perfektní podmínky. Vím, jak co funguje, takže budu mít znovu vlastní životní pohodu a můžu se soustředit jen na volejbal.

Když jste v minulém roce v Jihostroji končil, klub tvrdil, že rozloučit se s vámi bylo těžké rozhodnutí a v budoucnu se vaše cesty možná znovu spojí. Čekal jste, že to bude tak brzy?
Je pravda, že jsem netušil, že to bude takhle rychlé. Myslím, že jsme měli dobré vztahy, ať už s prezidentem nebo s vedením klubu. Já sám jsem při odchodu říkal, že bych se sem velmi rád někdy vrátil. Neměl jsem klubu za zlé, že jsem musel odejít. Rozešli jsme se v dobrém. Zažil jsem v Jihostroji super čtyři roky a teď se těším na další pokračování.

Od vašeho působení v Jihostroji zbylo v týmu šest hráčů. Znáte se i s pěticí dalších, kteří mezitím do klubu přišli?
Z kluků, kteří do týmu přišli, když jsem tady nebyl, neznám zatím nikoho. Nového nahrávače z Argentiny neznám vůbec a s novým univerzálem, kterého klub zatím oficiálně nepředstavil, jsem se párkrát bavil, ale nijak moc se neznáme.

Sledoval jste i během vaší belgické štace Jihostroj?
Samozřejmě, za čtyři roky jsem si vybudoval ke klubu vztah. Byl jsem v kontaktu s několika kluky. Párkrát jsem si během sezony volal s trenérem Rendou Dvořákem. Koukal jsem na semifinálové zápasy s Prahou a musím říct, že extraliga se opravdu vyrovnává. Pomalu se úroveň ligy posouvá do světového volejbalu. Tipoval jsem, že Jihostroj je jasný favorit semifinále. Měl výhodu, že začínal sérii doma a já vím, jaké domácí prostředí tu fanoušci dovedou vytvořit. Netrefil jsem se. Praha během play-off hodně vystřelila.

Během předchozích čtyř sezom v Jihostroji jste byl nejmladší blokař týmu, teď budete najednou nejzkušenější. Bavili jste se už s trenéry o vaší roli?
O tomhle jsme se ještě nebavili. Já ale vím, jak to tady funguje – kdo lépe trénuje, ten hraje. Je tady dost férové prostředí. Můžete mít jakékoliv vztahy s vedením i trenérem, ale pokud špatně trénujete, tak nehrajete. Zatím jsem ale ještě nemluvil s trenérem ani s kluky, takže se teprve uvidí, jak budou naše role rozdělené.

Josef Polák a Oliver Sedláček – to je silná dvojice mladých českých blokařů. Co říkáte na tuto konkurenci v rámci Jihostroje?
Beru to jako výzvu. I když jsem do Jihostroje přicházel poprvé, tak jsem nevěděl, jestli budu nebo nebudu hrát. Bral jsem to jako výzvu a stejně tak to beru teď. Mám to takhle rád, když nikdo nemá nic jisté a všichni musí pořád makat na sto procent. Jsme dobří kamarádi, takže bojovnost tam určitě bude, ale v přátelském duchu.

Někteří fanoušci chodí na zápasy Jihostroje v dresu se jmenovkou Ondrovič a číslem osm. Vaše číslo si ale mezitím vzal Martin Licek. Řešil jste to?
Chtěl jsem osmičku. Přišel jsem i do Belgie s tím, že ji chci mít, protože je to takové moje srdcové číslo. V Jihostroji už je obsazené, takže jsem si musel vybrat nové. Měl jsem na výběr z mnoha čísel, ale záměrně jsem si vzal třináctku, protože všichni říkají, že je nešťastná. Vybral jsem si ji, abych prolomil tuto pověru. Věřím, že i fanoušci budou mít nové dresy se jménem Ondrovič. (úsměv)

Jste pravidelným reprezentantem Slovenska. Jaký je nyní váš program a kdy se připojíte k mužstvu Jihostroje?
Zatím klasicky po sezoně rehabilituju a mám menší pauzu. Se slovenským nároďákem máme sraz 1. června a čeká nás kvalifikace na Evropu. K týmu Jihostroje bych se měl připojit na konci srpna, kdy nám kvalifikace končí.