Vodácký sport je fascinující český fenomén. Kromě toho, že české řeky brázdí každoročně stovky tisíc rekreačních vodáků, patří Česko už několik desetiletí k světové špičce také v jeho závodním provedení. Ke známým jménům, jako Hilgertová, Pollert, Hradilek nebo Prskavec, si přidejte další. Vašek Chaloupka sbírá v posledních třech letech medaile ze všech důležitých světových závodů a je úřadujícím mistrem světa v singl-kánoi na divoké vodě. Jak se stane z nadějného fotbalisty ještě nadějnější vodák? Jaký má vztah k rekreačnímu vodáctví a o čem jsou akce S Chaloupkou na vodě? A jsou vrcholoví vodáci za vodou?
Co kluka z rodiny fotbalových nadšenců vlastně přivedlo k vodě?
Je pravda, že všichni z rodiny mého táty hrávali po generace fotbal. Jsme velcí milovníci a zarytí fanoušci tohoto sportu, takže i já jsem ho v dětství hrával a od šesti let jsem kopal za Sigmu Olomouc. Někdy na začátku roku 2008 ale přišly zdravotní problémy – zánět kyčelního kloubu, a bylo jasné, že si dlouhou dobu nezahraju. Máma nechtěla, abych se jen tak poflakoval a přes známou mě přivedla ke kanoistice, u které nejsou nohy tak důležité.
Kdybyste mohl zůstat u fotbalu, na jaké úrovni byste dnes asi hrál?
S dědou jsme vedli debaty, jak daleko bych to dotáhl, kdybych se mohl fotbalu věnovat s vervou a pílí, kterou dávám kanoistice. Na jakou úroveň bych se dostal, si ale netroufám odhadovat. Děda by mě viděl v nejvyšší české lize (smích).
Češi jsou národem vodáků. Sjížděl jste někdy nějakou řeku jen tak rekreačně?
S rodiči jsme jako děti sjížděli Sázavu a taky Hron. Bylo to ale až poté, co jsem začal s kanoistikou. Ani nevím, jestli naši v mládí na vodu jezdili. Jsme sportovní rodina, a tak i dovolené trávíme sportovně. Pěší turistikou, na kole nebo i na vodě.
Je vám rekreační vodáctví blízké?
Vodáctví je krásné a je jednou z typicky českých rekreačních aktivit. Jednou bych chtěl takto na vodu jezdit i se svými dětmi.
Vždycky mě ale rozmrzí zpráva, že se někdo utopil pod nějakým jezem. Vím, že se takovým situacím dá vždy předejít a na tento krásný rekreační sport to vrhá špatné světlo. Sjíždět vodu není nebezpečné, pokud dodržujete pravidla. Ostatně, tak je to všude.
Co by podle Vás měli vodáci dělat, aby se takových rizikových situací vyvarovali? Striktně dbát označení nebezpečných míst nebo se toho jen víc naučit, aby si dokázali poradit?
Určitě nehazardovat tam, kde jsou označená nebezpečná místa. Netroufli bychom si na to ani my, sportovní vodáci, protože dobře víme, co voda dokáže, a máme k ní velký respekt. Ani sebelepší vodák vodu nepřepere. Na nebezpečném místě si s ním vždycky udělá, co chce.
Číhají na Vás podobná nebezpečí i ve sportovním kanále?
Kanály se dělají stále bezpečnější, takže riziko je minimální. Dnes se staví s plastovými překážkami, dno je hladké, aby se člověk nemohl o nic zachytit. Problém by mohl nastat, kdybychom neměli vestu a přilbu.
Zažil jste někdy nějakou kritickou situaci?
Kritickou, ale zpětně spíš úsměvnou. Eskymák bez pádla je takový „frajerský“ kousek, a musíte na něj mít nacvičený grif. Je nepsané pravidlo, že když se o něj člověk pokouší a nedaří se mu dostat nad hladinu, druhá loď přijede špičkou, o kterou se může zapřít.
Jednou se mi to stalo. Kamarád přirazil špičkou lodi kvůli záchraně a já jí odstrčil. Chtěl jsem to prostě dokázat sám. Ovšem nedal jsem to ani na další 4 pokusy a už mi docházel dech. V kánoi jsme přichycení popruhy, takže není úplně jednoduché se z lodi dostat. Tak jsem se plácal, lapal po dechu, a nakonec se z té lodi nějak vykopal. Ostatní se jen smáli. Frajer holt pomoc nepotřebuje. (smích)
Co se stane, když takto člověk zůstane „viset“ v kanále při závodě nebo tréninku?
Po trase jsou rozmístění záchranáři, a když vidí, že je problém, okamžitě skáčou. Chytají vybavení a pomáhají závodníkovi.
Je eskymák základním prvkem, který se musí každý sportovní vodák naučit jako první?
Těžko říct, jestli je první, ale na divoké vodě je to nezbytný základ. I já se při tréninku v Tróji převrátím, když zkouším nějakou riskantní kombinaci a přeženu to s náklonem. Využijí ho i ti nejlepší sportovci světa.
Máte zkušenosti i s kajakem?
V Česku začínají na kajaku všechny děti, a to je dobře, protože je všestrannější. První 3 nebo 4 roky jsem jezdil jen na kajaku, až pak jsem zkusil kánoi. Chytlo mě to a už jsem u ní zůstal.
Jaké Vás letos čekají závody?
Na konci května bylo Mistrovství Evropy v Liptovském Mikuláši, které se nevydařilo podle mých představ, takže se teď musím plně soustředit na Mistrovství světa. Pojede se na konci července v německém Augsburgu. Do toho jsou pak nějaké závody světového poháru. Jeden z nich se jel právě o tomto víkendu v Praze.
Ve vodáckém sportu patříme dlouhodobě mezi světovou elitu, kde je ale největší konkurence? Nejlepší kanoista světa je Slovinec Benjamin Savšek – olympijský vítěz z Tokia, který trénuje v Tacenu poblíž Lublaně, což je velmi těžký kanál. Vynikající jsou také Slováci a Liptovský Mikuláš je jakousi Mekkou vodního slalomu v Evropě. Slovenská kanoistická škola je neuvěřitelně silná.
Existuje ve Vašem sportu něco jako výhoda domácího hřiště?
Určitě ano. Zvlášt tam, kde jsou starší kanály, které se víc podobají přírodním řekám. Když místní na těchto kanálech jezdí od mala, mají obrovskou výhodu. Je to vidět právě v Liptovském Mikuláši nebo ve španělském Seu d´Urgell. Španělé tu bodují i přesto, že v jiných závodech za špičkou zaostávají.
Jak dlouho se dá divoká voda jezdit na špičkové úrovni?
Kánoe je víc „profesorská“ disciplína než kajak. Člověk k ní musí dospět, vyzrát. Nejlepší kanoisti na světě mají v průměru 30-32 let, u kajakářů je to tak o 4 roky méně. Kajak je dravější, silovější, kánoe zase techničtější. Myslím, že tak do 35 let se dá jezdit na špičkové úrovni. Ale třeba Štěpánka Hilgertová jezdila až do padesáti. U žen hrají obrovskou roli zkušenosti a vyježděnost a v tom byla Štěpánka nepřekonatelná.
Jak populární je ve světě vodácký sport, a kde je jeho popularita největší?
Mnoho sportovců se těší do Prahy, kde bývá atmosféra suverénně nejlepší. Na závody do Tróje chodí asi 5 000 lidí. Velmi oblíbený je ale taky na Slovensku, v Německu nebo ve Francii.
Jsou vrcholoví vodáci za vodou?
Ti nejlepší se nemají úplně špatně, ale aby se zabezpečili na další život po skončení kariéry to nestačí.
Studujete Fakultu sportu a tělesné výchovy na Karlově univerzitě. Stíháte kromě tréninků, závodů a studia ještě něco dalšího?
Voda je teď absolutní priorita, které dávám maximum. Za dva roky jsou Olympijské hry v Paříži, na kterých nechci chybět. Kvůli tomu jde i škola trochu stranou.
Ptám se spíš, jestli máte čas na nějaké odpočinkové aktivity…
Rád chodím do přírody a jsem taky velký fanoušek dobrého jídla. V sezoně musím tuto svou zálibu držet na uzdě, ale jakmile to jde, vyrazím do nějaké dobré restaurace a dobře se najím. Svíčkovou s karlovarským knedlíkem nebo tiramisu prostě miluju.
Řeknete nám něco o sérii akcí S Chaloupkou na vodě?
Vymysleli jsme je společně se značkou Topgal, což je úspěšná firma z mého rodiště (pozn. ze Šternberka u Olomouce), která mě dlouhodobě podporuje. Je to série takových vodáckých happeningů, nejde tu ale o sportovní vodáctví, nýbrž o to rekreační. Češi jsou prostě národem vodáků. Ačkoliv neexistují přesné statistiky, jen na Vltavu se jich každý rok vydává přes 300 tisíc. Chceme, aby se potkali, mohli se něco naučit nebo přiučit, poměřit své síly a schopnosti v amatérském závodě a udělali si hezkou sobotu u vody s kamarády nebo celou rodinou. Letos jsme takové akce naplánovali tři. Začínáme 9. července na kanále v Českých Budějovicích, v srpnu jsme v Brandýse a v září končíme doma v Hynkově u Olomouce. A součástí je vždy i zábavný dobročinný závod koupacích kachniček Pusť kačku. Výtěžek z prodeje kachniček jde na rannou péči o handicapované děti.
Dokázal byste takto od stolu poradit rekreačním vodákům na co se zaměřit, jak číst vodu, aby zdolávali naše řeky a šlajsny takříkajíc bez ztráty kytičky?
Čím je voda bělejší, víc se pění, tím je nebezpečnější. Takže radím vybírat stopu po tmavých místech, kde není voda rozbitá. Obvykle bývá tato stopa i nejrychlejší.
Jezy zdolávat středem nebo po okraji?
To závisí na schopnostech kanoisty. Pokud člověk loď dobře ovládá, může si troufnout nastavit loď tak, aby objel ten největší kohout. Když se mu to podaří, projede tak, aby nebyl mokrý a nenabral vodu. Pokud se ale snaží ve šlajsně řídit a najede jen trochu bokem do toho největšího kohoutu, je to špatně. Když jedete s rychlostí vody, udělá si s vámi, co chce. Abychom na vodu vyzráli, musíme se vždy snažit jet rychleji, než teče.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.