Nejlepší cyklista z jihu Čech dojel na Bíteši pátý

Můžete ho pravidelně potkávat na silnicích kolem Českých Budějovic od ledna do prosince. Cyklistický samorost téměř nevyjíždí za přípravou do teplých krajin, ale obkrouží si potřebné kilometry doma. V současnosti v červenočernobílém dresu rakouské stáje WSA Viper-bike. „Málokdy je takové počasí, že se nedá jet,“ říká už léta.

Pro samotného třiatřicetiletého cyklistu, který má základnu na českobudějovickém sídlišti Vltava, to byl ve Velké Bíteši letošní osmý závod. Pravidelně začíná sezonu na závodech Jadranská magistrála v Chorvatsku. „Jezdím tam už od roku 1998. Každoročně je tam kvalitní a početný peloton i slušné počasí. Na rozjetí do sezony ideální. Bylo tam letos sice dost větrno, ale byl jsem spokojený,“ dodává k prvním startům.

V minulém týdnu čekala Adama Homolku první velká prověrka u našich jižních sousedů – úvodní závod Rakouské bundesligy v Leondingu. „Tam jsem byl třináctý ze 180 lidí, není to špatné, ale na druhou stranu je to moje nejhorší umístění v tomhle závodě v historii,“ říká sebekriticky.

To úvod na českých silnicích mu vyšel lépe. Skončil pátý. „Cením si toho hlavně proto, že jsem byl od pátého do sto čtyřicátého kilometru v úniku a vyhrál jsem pět ze sedmi vypsaných prémií. Přesto, když nás peloton dojel, jsem se dokázal udržet a ještě se poprat v závěrečném spurtu o stupně vítězů,“ popisuje sobotní podnik.

Závod vyhrál po sólovém úniku Rakušan Zoidl, Homolka tedy spurtoval jako čtvrtý z pelotonu. „Na Mlynáře s Kaňkovským jsem neměl,“ uznává sportovně. Před ním už skončil jen týmový kolega Auer.

Kromě ´Bíteše´ Adama Homolku na domácích závodech příliš neuvidíme. „Není na to prostor, většinou závodíme v Rakousku, Itálii a na Balkáně,“ vysvětluje. Hlavním cílem jeho týmu je kvalifikovat se na závod Okolo Rakouska, který se jede na začátku července, tedy ve stejném termínu jako Tour de France.

V Česku tak budějcký cyklista s největší pravděpodobností zvládne už jen další klasiku Praha – Karlovy Vary – Praha. „I mistrovství republiky jsem v posledních letech vynechal. Pro jednotlivce je těžké na něm uspět,“ doplňuje.

Jednoznačně největším úspěchem Jihočecha je vítězství ve výborně obsazeném závodě Uniqa v roce 2002. Tomu, že ho nakonec ovládl tehdy třiadvacetiletý Homolka, nedokázal pomalu nikdo uvěřit. „Tenkrát to byl výjimečný výsledek. V tom závodě vyhrál etapu Cadel Evans, vítěz Tour de France, nebo Tom Boonen. Já jsem tam vyhrál jako mladý celkově,“ vrací se k historickému triumfu.

Výsledek, který by měl poslat třiadvacetiletého cyklistu do nejlepších světových stájí, ale Adamu Homolkovi lukrativní smlouvu nepřinesl. „Bohužel to nevyšlo, byla tehdy krize v pelotonu, místo pro mladé závodníky a navíc z Východu nebylo,“ míní a pokračuje: „Uspět na takovém závodě znamená mít nejen vynikající formu, zdraví, ale plno dalších věcí okolo. Vyhrál jsem třeba Okolo Štýrska, ale takový výsledek už jsem nezopakoval.“

Adam Homolka by se dal označit za cyklistu s nejstabilnější formou. „Já jsem rád za to, jak se mi daří. V posledních dvou letech jsem byl vždy celkově třetí v Rakouském poháru v hodnocení jednotlivců, rok předtím jsem byl osmý, v roce 2008 čtvrtý. Pohybuji se v Rakousku mezi nejlepšími a budu jen rád, když tuhle úroveň udržím i dál,“ přeje si.

Tým je samozřejmě s výkony zkušeného cyklisty spokojen. „Jsem v Rakousku dvanáctý rok, to je určitě rekord mezi cizinci. A za každý rok jsem rád. Jsem maximálně spokojený, slíbil jsem vedení, že tam budu pokračovat až do konce kariéry. Je mi třiatřicet a vím, že to nebude trvat věčně. Dva, tři roky,“ uvažuje střízlivě a rozhovor uzavírá: „Zatáčky už asi neřežu jako za mlada, jezdím víc s rozvahou. Také trénuji rok od roku trochu víc, ale nasazení jsem neztratil. Ta dravost, co jsem měl za mlada, ve mně pořád je. To jsem snad dokázal i v sobotu v Bíteši.“

Foto: Patrik Pátek