Pojďme tedy chvíli snít - kdo z nás by nechtěl navštívit staré Budějovice a vidět je ve stavu, jak vypadaly v dobách dávno minulých. Kdyby tak bylo možné projít se starým městem, jeho ulicemi, parky, zákoutími, prozkoumat dnes již neexistující hradby a věže! Každý z nás by si jistě chvíli odpočinul v některé, v současnosti již zaniklé, hospodě. Nabízelo by se posezení v samém centru města třeba U Zlatého soudku, U Kapra nebo v legendární Vlčí jámě. Cestovat časem zatím neumíme, možná v budoucnosti. Takže teď - konec snění.

O obyvatelích našeho města se říká, že když nevidí čtrnáct dní Černou věž, jsou nervózní. Co ale teprve, když ji vidí a nemohou si na ní vystoupat a rozhlédnout se. Teď se „budějčtí patrioti“ dočkali a mohou opět zdolávat 225 schodů na ochoz. Samozřejmě, že jsme u znovuotevření věže nemohli chybět a šli jsme se podívat, co návštěvníky čeká nového.

Mám dluh, jsem si ho vědom, a tak se s ním musím vypořádat. Před měsícem jsem v tomto sloupku popsal výzdobu kostela Panny Marie Růžencové v Žižkově ulici. V článku jsem zmínil Petra Lenze, zakladatele beuronské umělecké školy a Václava Klementa Petra, který stavbu kostela neúnavně prosazoval. A teď k tomu dluhu. Mám obavu, že až jednou na věčnosti potkám Viktora Foestera (1867 až 1915), tak mu budu těžko odpovídat na otázku: „Proč jste mne také nezmínil? Také jsem se zasloužil o Růženecký kostel.“ V dnešním dílu, musím tedy tuto chybu napravit a dluh smazat.

Když jsem připravoval dnešní článek, pořád mi v hlavě zněl jeho možný titulek „Jak doktor Schel historické kameny našel“. Protože jsem mizerný básník, tak ani ten rýmovaný název není dobrý. Je ale alespoň výstižný. Vezměme to popořádku. Vraťme se do historie, do doby před např. dvěma sty lety. České Budějovice byly obehnány hradbami, kde byly věže a byly zde samozřejmě i brány. Těch bylo ale výrazně méně než věží – dá se říci, že vlastně jen čtyři hlavní – Svinenská, Pražská, Rybářská a Rožnovská.

Kostel Panny Marie Růžencové – pro někoho jen jeden z dalších kostelů v Českých Budějovicích, pro jiného, například pro mne, jedinečný sakrální prostor, kde se duchovno schází s barevností, veselostí a optimismem. Osobně neznám moc podobných míst u nás ve městě. Vlastně jenom jedno – studentský kostel svaté Rodiny u Biskupského gymnázia. Tam se nedávná oprava a přestavba také velmi povedla.

Dnešní díl našeho seriálu bychom chtěli věnovat věži, která je součástí dominikánského kláštera na Piaristickém náměstí. Její pojmenování Bílá je mezi veřejností všeobecně vžité, ale z pohledu historie to správně není. Původní Bílá věž byla totiž součástí hradeb v místech, kde je nyní Jihočeské divadlo. Ještě dnes mají některé zkušebny v divadle kruhový půdorys. To je jedna z mála připomínek staré stavby. My se ale budeme v článku držet nesprávného, ale zaběhlého a zlidovělého označení Bílá věž.

Ve spolupráci s Vysokou školou technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích si Budějcká Drbna připravila krátký seriál z nejlidnatější země světa – Číny. Bývalý náměstek primátora pro školství a sociální věci Martin Maršík se na další semestr vypravil do Pekingu a z hlavního města bude přinášet čtenářům zajímavé informace. Tento díl se zaměřuje na dopravu ve městě.

Ve spolupráci s Vysokou školou technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích si Budějcká Drbna připravila krátký seriál z nejlidnatější země světa – Číny. Bývalý náměstek primátora pro školství a sociální věci Martin Maršík se na další semestr vypravil do Pekingu a z hlavního města bude přinášet čtenářům zajímavé informace. Tento díl se zaměřuje na čistotu ve městě.

Že v Českých Budějovicích byla synagoga, která byla za druhé světové války zničena, to ví téměř každý „Budějčák“. Kam se ale poděly její trosky po smutném výbuchu dne 5. července 1942? Ze synagogy totiž zůstalo více než 900 kubíků suti.

Mezi Adamovem a obcí Úsilné se od osmnáctého století nacházel poměrně rozsáhlý vojenský komplex. Součástí tohoto komplexu byla i prachárna, která byla střežena dvěma strážními budkami, které stály úhlopříčně a vartující vojáci tak mohli pokrývat celý prostor. Po rozpadu Rakouska-Uherska celý areál využívala československá armáda.