Koncem listopadu to bude rovných sto deset let, co město České Budějovice uzavřelo 29. listopadu 1907 smlouvu s vídeňskou firmou Internationale Elektrizität Gesellschaft o stavbě a provozu parní elektrárny, z níž později vznikla teplárna. Ta dnes v jihočeské metropoli dodává teplo a teplou vodu do více než 28 300 bytů a 218 firem a institucí, a patří mezi významné místní firmy a zaměstnavatele.

Každý z nás je odsouzen odejít jednou do ticha, odkud není návratu. Někdo se na ten čas těší, někdo se ho bojí, jiný ho přivolává a jinému je to jedno - to už záleží na našem přístupu k životu. Protože řada z vás, kteří čtete náš seriál, jste z Budějovic, asi víte, kde je místo posledního odpočinku většiny obyvatel našeho města – na hřbitově U sv. Otýlie. Možná byste se rádi o našem hřbitově něco nového dozvěděli.

Jiří Gans - na první pohled obyčejný člověk, který se ničím významným nezapsal do historie našeho města. Přesto bychom neměli na jeho životní příběh zapomenout.

V našem seriálu jsme již psali o Linecké bráně, tentokrát se zaměříme na Pražskou bránu. Každý Budějčák ví, že tato brána byla zbourána v předminulém století, konkrétně v roce 1867. Když letos v létě Milan Binder připravoval svůj kalendář pro příští rok a dělal vizualizace původních staveb zasazených do současného vzhledu ulic, všiml si, že se nám vlastně zachoval celý bok Pražské brány.

Milan mne opět potěšil. Ve svém ateliéru vytáhl ze skříně starý měděný korbel a začal vyprávět: „Tenhle korbel byl nalezen při budování základů nového domu v českobudějovické Jeronýmově ulici. Ležel 150 centimetrů pod zemí a zajímavé je, že celou tu dobu, kdy byl zahrabán, přečkal bez viditelného porušení.“ Začali jsme společně pátrat po jeho historii.

Naše obydlí se mění, všichni zateplujeme, čerpáme dotace, fasády získávají neobvyklé barvy, na panelových domech se objevují obrazce – Budějovice jsou veselejší a ekologičtější.

Slavného českobudějovického rodáka Adalberta Lannu (1805 – 1866) známe jako úspěšného podnikatele, jehož věhlas výrazně přesáhl hranice našeho města. Jeho aktivity jsou dostatečně známé, tak jen pro připomenutí: angažoval se v lodní i pozemní dopravě, vlastnil lomy, továrny na zpracování železa, pily, parketárny... Jeho život provázel většinou samý úspěch. Ale ne vždy - např. výroba dřeváků belgického typu byl podnikatelský „propadák“.

Další díl je věnován osudu dvou českobudějovických sakrálních staveb, které nesly jméno patrona českých zemí – sv. Václava. Jak obě památky vypadaly, si můžeme připomenout již pouze ze zažloutlých starých fotografií, které připravil Milan Binder. Obě stavby byly ale zbořeny naprosto zbytečně.

Když jsem minulý týden navštívil v ateliéru Milana Bindera, hrdě přede mne položil starou obálku a řekl: „Koukej, co jsem zakoupil za 60 Kč na burze.“ Zažloutlá obálka z 30. let minulého století ukrývala reklamní materiály společnosti Brouk a Babka. Tato společnost sídlila v Českých Budějovicích v ulici Dr. Stejskala v tzv. „Broukárně“. Sem se ale tento obchodní dům přestěhoval až v roce 1935, předtím byl v ulici Karla IV., v domě U Smetanů. My, dříve narození, si pamatujeme, že později v domě U Smetanů byla jedna ze dvou prodejen Tuzexu v Českých Budějovicích.

Zajímavá výstava pod širým nebem je opět k vidění na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara II. Velkoformátové srovnávací fotografie ze sbírek Jihočeského muzea dělí v některých případech až 150 let.