Milí přátelé historie, Milan Binder má nepsanou domluvu s místními starožitníky, že pokud se v jejich obchodě objeví jakákoliv zajímavost z budějovické historie, hned zvednou telefon. Následně Milan bleskově nasedne na své kolo a ve většině případů takovouto věc zakoupí.

Milí přátelé, minulý díl našeho seriálu vzbudil mezi vámi poměrně velkou pozornost. Udělalo nám to radost a rozhodli jsme se napsat pokračování, ve kterém se zaměříme na osobnost kováře Caletky. Pan Caletka prožil ve své kovárně celý život a zemřel v téměř sto letech. Jsme si jistí, že někteří z Vás, kteří se pohybovali v okolí Palačáku, si ho určitě budou ještě pamatovat. V dnešním díle bychom chtěli vzpomenout dvě drobné příhody, které pana Caletku charakterizují.

Na zpracování tohoto dílu jsem se velmi těšil. Vždy mne fascinovaly prostory dvorů a zahrad v okolí Palačáku. Když mi Milan před půl rokem řekl o staré kovárně, hned jsem věděl, že bych ji rád navštívil. Malou překážkou bylo, že jsme věděli, kde kovárna je, ale neměli jsme kontakt na jejího majitele.

Rozlehlému výrobnímu areálu v Průmyslové ulici neřeknou starousedlíci jinak než Tabačka. Nynější sídlo Viscofanu se od doby, kdy se zde vyráběly pověstné viržinky, doutníky a cigarety hodně změnilo a bylo svědkem mnoha historických událostí. Připomeňme si ty nejdůležitější.

Katedrála sv. Mikuláše je jednou z dominant našeho města. Uvnitř katedrály jsme určitě všichni byli mnohokrát, ale asi ne každý měl možnost podívat se, jak vypadá její krov. Když jsme dostali nabídku jeho prohlídky od farního vikáře Miroslava Štrunce, neváhali jsme samozřejmě ani chvilku.

Požáry byly vždy postrachem měst a Budějovice nebyly výjimkou. Často ovlivnily jejich vzhled - prostě shořelé bylo nahrazeno novým. Podívejme se např. na naše náměstí Přemysla Otakara II. Domy na jižní straně (to je ta, co je zde galérie Dvořák) jsou výrazně vyšší než domy na ostatních třech stranách. Proč? Protože severní strana shořela a nízké jedno a dvoupatrové měšťanské objekty byly nahrazeny domy vyššími.

I tento měsíc přinášíme přehled nejzajímavějších článků, které vyšly na Budějcké Drbně v květnu. Kromě tradičních rubrik se objevilo několik rozhovorů, krimi případů nebo také astronomická výhra v Eurojackpotu.

Nevím jak vy, ale když jdu od hlavní pošty na náměstí Přemysla Otakara II. ulicí Karla IV. a míjím zdevastovaný dům „U Zedníků“ vždycky si říkám „taková škoda, že je nevyužitý a chátrá“. Přibližně před šesti měsíci někdo urazil zámek od velkých dveří a dům se stal volně přístupný. No volně přístupný, myslím, že málokdo má odvahu a zájem vejít dovnitř, protože příchozího přivítá zápach, nepořádek a v neposlední řadě i obava z osob, které zde nelegálně žijí.

Rok 1895 - v Budějovicích to vře. Rivalita mezi německými a českými občany roste. Měšťanský pivovar, dnešní Samson, je výrazně proněmecký a čeští právovárečníci jsou nespokojení a dumají: „Co si tak založit vlastní pivovar a pít naše české pivo?“ Osloví zástupce české buržoazie, získají potřebný kapitál a budějovický Budvar je na světě.

Po delší době jsem navštívil Milana v ateliéru a hned mi padl do očí malý balíček, který přišel na jeho adresu z Francie. Byl jsem zvědavý, co ukrývá a Milan mi ochotně ukázal jeho obsah. Uvnitř byl tzv. taneční pořádek z plesu, který pořádali budějovičtí sokolové v roce 1891. Nepřestává mě udivovat, jak precizně dělali naši předci jednorázové maličkosti. Nevím, jestli to na fotkách zcela vynikne, ale znak města je zcela detailně zpracovaný, knížečka lícuje, tužka se akorát vejde do poutek k tomu určených. Prostě estetika a stoprocentní funkčnost. Jediné, co mě Milan nechtěl nechat vyzkoušet je to, zda tvrdost tužky odpovídá použitému papíru knížečky.