Zajímalo by mne, kolik „Budějovičáků“ ví, že se v našem městě otočila socha. Stalo se to již před sedmi lety, ale málokdo si toho všiml. Zatím jsem Vám ale neřekl, o jakou sochu se jedná. Takže, pokud půjdete po levém břehu Malše u krajského soudu, přibližně uprostřed mezi Železným a Zlatým mostem stojí socha sv. Jana Nepomuckého. V době, kdy se rekonstruoval Zlatý most u Jihočeského divadla, zazněl názor, že by bylo vhodnější, kdyby se patron vod a mostů díval na řeku. Původně totiž pohled sv. Jana Nepomuckého směřoval na krajský soud. Jak bylo řečeno, tak se i stalo.

Milí přátelé, když zavzpomínám na své dětství, vybaví se mi v paměti jen dva domy, které měly na sobě jméno majitele. Jeden stojí naproti výstavišti a velkými písmeny tam bylo napsané Ludvík Pilbauer. Budova stojí, ale nápis pohltil čas. Druhý dům je v Trhových Svinech a zde se vyjímalo plasticky vyvedené jméno Frant. Roule. Nápis je tam dodnes a můžete si to zkontrolovat, až někdy pojedete do Novohradských hor.

Tomáš Hobizal, jeden ze znalců českobudějovické „vodní“ historie, nás s Milanem vytáhl do Nedabyle. Proč ale zrovna sem? Hned to vysvětlím.

Když se spojí pivovarský dvůr, významné výročí a oslava absolutní výhry na mezinárodní soutěži, vznikne událost, která potěší místní obyvatele i výletníky a příjemně naváže na akce z předchozích let. Nádvoří pivovaru Samson 28. září rozkvete Svatováclavskými slavnostmi, které odbitím desáté hodiny ranní otevřou stánky s domácími i světovými delikatesami, roztočí sudy se skvělým nefiltrovaným ležákem a pobaví poutavým doprovodným programem s kapelami nejrůznějších žánrů. Přijďte společně s pivovarem oslavit jeho vítězství na World Beer Awards v Londýně, okoštovat a zkrátka vychutnat si pořádný doušek báječného sobotního dne.

Dnes se zastavíme u Hardtmuthovy vily. Nebudeme rozebírat její historii, ale zaměříme se pouze na tři zajímavosti, které mají vztah k této krásné stavbě.

V minulém díle našeho seriálu jsme se zaměřili na rozhledy z vrcholku Bílé věže. Každý, kdo sleduje náš seriál už ale ví, že označení Bílá věž je nepřesné, a že za skutečnou Bílou věží musí jít do Jihočeského divadla. Tam totiž stávala původní věž, která nesla toto jméno a která byla součástí městského opevnění. Označení Bílá věž se ale pro věž dominikánského kláštera už tak vžilo, že ho používá téměř každý Budějovičák.

Dnešní povídání bude velmi krátké. V tomto článku jsou totiž důležité hlavně fotografie. Jak určitě víte, českobudějovické biskupství v současné době opravuje dominikánský klášter s Bílou věží. Ta je nyní sevřena lešením až ke kříži, který se tyčí nad rokokovou bání. Prohlédněte si tedy netradiční fotografie, které připravil Milan Binder. Vychutnejte si jiné pohledy na náměstí a na ostatní čtvrti města, než jaké jste zvyklí vídat.

V dnešním díle se vrátíme ke smutnému dni, od kterého uteklo již téměř 75 let. Vrátíme se k náletu na České Budějovice, který provedla spojenecká vojska dne 24. března 1945. O samotném bombardování našeho města již bylo napsáno poměrně hodně článků, my se ale na tuto událost podíváme z trochu jiného pohledu. Nejdříve si ale shrňme fakta.

Minulý týden jsme se s Milanem zúčastnili slavnostního otevření zazděné niky v Dominikánském klášteře. Určitě jste již na Drbně nebo v jiném periodiku o této události četli. V nově otevřeném prostoru byla malá dřevěná truhla s ostatky Jindřicha Libraria, prvního budějovického dominikánského převora. Kromě ní ale zde byly také tři písemnosti – ze sešitu vytržený list se jmény zedníků, kniha veršů českého básníka Jaroslava Vrchlického a dobové noviny. Všechny písemnosti pocházely z roku, kdy byla nika zazděna, tj. z roku 1893.

Na budějcké náměstí se znovu vrátí výstava Když století městem proletí. V úterý 2. července ji zahájí náměstek primátora Ivo Moravec. Výstavu i letos doplní komentované prohlídky historika Jana Schinka a fotografa Milana Bindera.