Vyhledávání

Sedím na posteli a koukám tupě do skříně. „Jak já nás sbalím?“ Vůbec nevím, kde bych měla začít, a i když je ještě pár dní čas, musím pořádně promyslet, co vzít a co ne, abychom se vešli do váhového limitu. To není jen oblečení, ale taky plínky,...

„Aaaaau, Vincente, to bolí!“ Ucuknu, když mě kousne do prsa. „Kouká na mě a vidím, jak nechybí moc a přijde hysterický pláč. „Vincíku, nesmíš mě kousat, maminku to pak bolí, a když něco bolí, nechceš, aby ti to druhej dělal.“ Snažím se být trpělivá,...

Ještě před státní hranicí jsou všechny splíny pryč. Vincík si po cestě kreslí, hraje s autíčkem (nebo něčím jiným, co má v plně narvané tašce pod nohama), nebo si sem tam schrupne. Artur ten to bojkotuje celé, takže kromě jedné zastávky, kdy si...

Stěhovat rodinu s dvěma dětmi, a ještě na několik etap, je vcelku náročné. Obzvlášť mezi dvěma ročními obdobími a obzvlášť, když váš druhý potomek roste tak rychle, že nevíte, co bude mít za velikost za měsíc, takže raději balíte všechno, co máte.

„Eeeeeee,“ opakuje Vicník, když kouká na bráchu, kterému po ránu signalizuji, aby se vykakal do svého nočníčku. „Kdybys místo toho udělal radši eeee do svého nočníku,“ ušklíbnu se na něj a on odvrátí hlavu.

„Štvrtý mesiac?“ ptá se Míra, když stojím uprostřed ulice opřená o kočárek s vyvaleným břichem, které se po porodu ještě úplně nezatáhlo. „Míro, jdi do háje! A vůbec, jsi normální, mě upozorňovat na nedostatky tak brzy po porodu? To je fakt...

„Tak vybereme rovnou sedmimístné, ne?“ říkám Mírovi, když přemýšlíme nad tím, jaké koupíme auto. Doteď jsme se bez vlastního v podstatě obešli, ale se stěhováním přišel čas udělat i toto rozhodnutí. „Chci každopádně, aby bylo plnohodnotně...

„Mali by sme zajsť nechať urobiť Arturovi pas“ říká mi Míra, když vyplňuje doklady k pracovnímu přeřazení do Německa. „No jo, do háje! Ještě, že jsi to připomněl, vždyť bych na to úplně zapomněla.“ Ostatně jako na všechno, co si hned nenapíšu, nebo...

Když jsem otěhotněla, jako první mě napadlo, jestli budu i druhé miminko tak moc milovat, jako to první. Neuměla jsem si to vůbec představit. Obzvlášť ne po tom, co mi to u Vincíka v podstatě docházelo postupně. Pravdou je, že po narození Artura...

Stejně jako po prvním porodu, i tentokrát se změna těžiště (a věčné sehnutá hlava při koukání na kojící se miminko) projevila ukrutnou bolestí hlavy. „Míro, prosím, promasíruj mě,“ žadoním a okamžitě si sedám před něj na gauč. „Jooo, to je ono,...