RECENZE: Pačess spojil na své nové desce síly s Chymusem. Natočil své dosavadní vrcholné dílo

Pačess je určitě zajímavá osobnost tuzemské metalové scény. Uctívač starých metalových pořádků, člověk, který kašle na trendy… Na sólovou novinku si fanoušci museli počkat několik let. Ono také kam spěchat, když Pačesse nikdo nehoní kvůli termínům? Zkrátka to nechal uzrát.

Oproti předešlým deskám, na kterých vystupovalo hned několik hostů, se rozhodl jít jinou cestou a album natočil jen v tříčlenné sestavě. V sestavě, která je bezesporu překvapivá. Bubeník Martin Marthus Škaroupka, člen světově proslulých Cradle Of Filth, je Pačessův kamarád, takže tam se to ještě pochopit dá, avšak z hlediska zpěvu se jedná o spojení, které by snad nikoho ani nenapadlo. Řeč je o Chymusovi, dlouholetému frontmanovi budějckých Isacaarum.

Jedním dechem je třeba okamžitě dodat, že se tato spolupráce ukázala jako skvělá volba. Po vokální stránce je to bezesporu nejlepší Pačessův počin. A on je to vlastně jeho nejlepší počin celkově.

Už Dějství prvé je trefou do černého. Epický nástup ve stylu Bathory, kteří rezonují celou nahrávkou, a to i po zvukové stránce (člověk si hned vzpomene na oba Nordlandy), nemohl být lepší. Ta pomalejší, vyšponovaná poloha Pačessovi vždycky seděla náramně. V refrénu se pak ozývá melodie, která sice balancuje na hraně kýče (jako by se na nahrávku přikradl Michael Amott z Arch Enemy), ale ve finále se jedná o příjemnou třešničku na dortu.

První song je zkrátka parádní a v dalších dvou věcech už ho Pačess nepřekoná, což ale neznamená, že by se jednalo o špatné skladby. Vůbec.

Zklamáním je, že deska nabízí jen tři písně, takže potenciál vinylu nebyl naplno využit. Na druhé straně se sice nachází příběh převyprávěný mluveným slovem, ale myslím, že tyto vinylové drážky fanoušci příliš často hoblovat nebudou.

Důležitou složkou nahrávky jsou texty. Chymus se do alba vložil i jako autor a napsal smutný příběh nasáklý dávno zašlými časy. Zvoleným jazykem to trošku připomíná Master´s Hammer, byť tomu malinko chybí jejich pověstná lehkost. V každém případě je to ale fajn práce, doporučuji se začíst do přílohy.

Kontroverzní je bezesporu obal, který se mně osobně do vkusu svou strohostí příliš netrefuje, ale to je samozřejmě vyloženě subjektivní záležitost.

Zoigl je velmi příjemné překvapení. „Nemám s ní žádné extra ambice, jen doufám, že pár lidí pobaví,“ říká Pačess. Jeho skromnost je mi nesmírně sympatická. Osobně věřím, že Zoigl radost udělá. Je skvělý. A příště by to chtělo s Chymusem uklohnit dlouhohrající album!