Lahůdky u Cábů: Vyrábíme jen to nejlepší. Průměr nestačí

Vzhledem k tomu, že je vaše firma rodinná, rád bych rozhovor začal takzvaným pohledem přes rameno. Jak vzpomínáte na úplné začátky? S jakými produkty vaši rodiče začínali a co je vedlo k založení vlastního podniku?
Když se rodiče pustili do podnikání, psal se rok 1990 a mně bylo 6 let. Nastoupil jsem akorát do první třídy základní školy. Mamka pracovala jako kuchařka teplé kuchyně nedaleko v jedné fabrice, dosud tedy neměla se studenou kuchyní žádné zkušenosti. Otec byl zedníkem a své řemeslo ovládá precizně dodnes. Po roce 1989 se dostal s bratrem jako jeden z prvních na západ do jedné rodinné stavební firmy, která ho zřejmě inspirovala. Zaměstnávala se tam celá rodina, snad tři generace. Mimochodem měli přibližně stejný počet zaměstnanců jako my dnes. Mamka nebyla v zaměstnání spokojená, měla doma dvě malé děti a občas s námi musela být doma, a to například kvůli nemoci. Starší pracovní kolektiv pro to neměl moc pochopení, a tak domů občas chodila s brekem.

I jako šestiletý kluk jsem tehdy poznal, že se něco děje. Na sklo dveří do kuchyně táta najednou vylepil plakát. Byl na něm Václav Havel a naši byli nadšení. Jako by lépe dýchali. Pamatuji si, že sousedka v garáži otevřela koloniál a naši mě k ní hned poslali nakoupit. Byl jsem možná jeden z prvních zákazníků. Na plotech v ulici, snad ob chalupu, se začaly objevovat cedulky různých živností. V té době nejspíš podnikal každý. I otec se strýcem probírali, do čeho se pustí, když už je podnikání možné... „Vyráběj chlebíčky, “ vyslovil tehdy někdo… a tak to začalo! Z přístavku rodinného domu otec přestavěl malou výrobničku. Už tenkrát jsem mu pomáhal - vozil jsem na dětském minikolečku stavební suť. (smích) Představa rodičů byla taková, že budeme vyrábět čerstvé lahůdky v místě obce. Tedy jakási výroba a okamžitý prodej, bez rozvozů k zákazníkovi nebo obchodníkovi. Ambice nebyly vůbec vysoké.

Zastupujete už druhou generaci… S jakým cílem jste vedení firmy přebíral?
Malé cíle, nebo velké cíle? Samozřejmě velký cíl je předat rodinný podnik další generaci, pokud možno úspěšný. Práci se věnovat plně. Vyrábět jen to nejlepší. Maximálně se věnovat péči o zákazníky. Pracovat jen s těmi nejlepšími lidmi a dodavateli.

Firma je z Křemže na Českokrumlovsku… Osobně mám podhůří Blanského lesa moc rád. Má okolí na firmu nějaký vliv? Nepřemýšleli jste někdy o přesunutí výroby třeba do většího města?
Přemýšleli. Několikrát jsme v průběhu let přistavovali výrobní haly a nechávali tak za sebou veliké investice. A to je závazek. Navíc zde bydlíme, což je výhoda – máme firmu pod dohledem. Navíc je pro nás místo srdcovkou…

Kdy přišel zlom, kdy se z lokální firmičky stala výrobna s nadregionální působností? Roste stále firma?
Nevím, kdy přesně přišel zlom, ale k rozvoji v obchodu i výrobě došlo po roce 2004. Začal jsem se tomu věnovat naplno, když mě rodiče po škole oficiálně zaměstnali.

Mimochodem dneska se pořád mluví o bioproduktech… Co to pro vás znamená? Museli jste reflektovat tuto tendenci?
Vyrábíme tradiční výrobky, saláty a chlebíčky nadstandardní kvality tak jako před 30 lety, a za cenu, na kterou jsou zákazníci zvyklí. Lahůdkařina je velmi náročný obor, co se týče četnosti surovin a ingrediencí. Tedy to vždy ztroskotá na dodavatelích surovin, kterých je stále málo a ubývá jich. Bio je především pro výrobce prvovýroby. Ale kdo ví, co přijde.

Když se řekne Cába, hned se mi vybaví Cábík… Dá se říct, že je nějaký produkt vaší vlajkovou lodí?
Řadu dezertů Cábík vyrábíme již 10 let a je stále velmi úspěšný. Ale nedá se stavět na dvou nebo třech výrobcích. Neustále vyvíjíme nové věci, které se stanou oblíbenými, nebo je vyřadíme z nabídky. Vyrábíme jen to nejlepší. Průměr nestačí.

Nepřipravujete další příchutě Cábíka?
Letos v lednu jsme uvedli na trh Cábíka Stracciatellu. Ten se povedl.

Známé jsou od vás mimo jiné také obložené bagety. Jaké patří k nejoblíbenějším? A jaký je vůbec ohledně baget trend? Roste o ně zájem, je stále stejný, nebo naopak?
Fast food se obecně neustále rozšiřuje. Bagety pořád jedou. Samozřejmě nejvíce klasika Delico šunková a Poctivé Kuřátko.  Máme nyní ve vývoji další druhy.

Na webu píšete: Česká svačina z jihu Čech. Kam až se dnes jihočeská svačina dostává? Kam až dovážíte?
Naše výrobky koupíte po celé České republice.

Nepřemýšleli jste o expanzi do zahraničí?
Lahůdkařina je typicky česká. Za hranicemi, krom Slovenska, nikdo vlašský salát nezná. Ovšem není to neproveditelné. Ještě máme před sebou práci.

Máte vy osobně sny, kterých byste chtěl s firmou docílit?
Chci docílit, čeho dosáhli mí rodiče… Předali úspěšně naši firmu, na kterou jsou hrdí.