Vzpomínka na čtyřletou Ruthu. Společně s dalšími Židy ji zastřelili v estonských lesích

Přes rušnou Lannovu třídu prochází při středečním ránu nespočet lidí. Po deváté hodině se před jedním z domů začnou ozývat hlasité rány. Dvojice mužů odstraňuje dlažbu, kterou za pár minut nahradí trojice pozlacených kamenů. 

Stejně jako všechny v Českých Budějovicích i v celé Evropě pochází z Kolína nad Rýnem. Tam tradici kamenů zmizelých započal umělec Gunter Demnig, aby připomněl, kde žili obyvatelé židovského původu. Jeho firma tyto vzpomínky vyrábí a posílá do nejrůznějších koutů Evropy. 

Po středě 15. listopadu jich v krajském městě bude 53. „My letos pořádáme pátý ročník. Zvláštností toho letošního je, že pokládáme kameny dvěma dosud nejmenším dětem. Rutha Fisherová se narodila roku 1938 a byla později se svými rodiči transportována do městečka Raasiku v Estonsku. Tam na podzim roku 1942 skončilo 800 českých Židů z Terezína. Dvě stovky z nich byly vybrány na práci, všichni ostatní byli ještě ten den zastřeleni v lesích okolo Raasiku,“ popsal dnes před domem, kde žila rodina Fischerových Tomáš Trantina, ředitel pobočky Paměť národa Jižní Čechy. Dodal, že stovky lidí tehdy nezastřelili Němci, ale Estonci. 

Dalším dítětem, které nepřežilo hrůzy druhé světové války, byl tříletý Rudolf. Ten byl podle Trantiny zavražděn v plynových komorách v Osvětimi. 

Celkem dnes zástupci Post Bellum umístí kameny na čtyřech místech. Lidé je najdou na adresách Dvořákova 190/2, Jeremiášova 1928/12 a Jírovcova 1633/14. Posledním místem, kde se kameny objeví ve večerních hodinách, je prostor před Kendeho vilou na adrese Otakarova 9. 

Josef Kende se svou ženou Helenou měli v době přistěhování do Českých Budějovic tři syny. Celá rodina byla v roce 1942 deportována do Terezína. „Odtud vedla cesta manželů Josefa a Heleny Kendeových 16. října 1944 do Osvětimi, kde byli zavražděni. Erich Kende v březnu 1945 zahynul v Dachau, Otto Kende byl v posledních dnech války brutálně napaden esesmany v Mauthausenu a na následky zranění zemřel 10. května 1945,“ popsal historik Jan Ciglbauer v textu na webu Paměti národa. 

Rudolf Kende (14. února 1910 - 24. srpna 1958) byl hudební skladatel 
židovského původu žijící a tvořící v první polovině 20. století.

Vilu v době války využívali nacisté a v prostorách byly mimo jiné vězeňské cely. Do opuštěného objektu se vrátil jediný člen rodiny. Hrůzy války přežil tělesně postižený Rudolf Kende. Ten byl mimochodem velmi hudebně talentovaný a od poloviny třicátých let složil dvacet hudebních skladeb. 

„Do Českých Budějovic se vrátil 1. července 1945, ale z rodinné vily se už v září odstěhoval. Ke konci života žil v chatě v Doudlebech a zemřel 24. srpna 1958,“ napsal Ciglbauer. 

Právě historik Jan Ciglbauer se na umisťování kamenů zmizelých podílí. Celý proces podle nej trvá zhruba rok od výběru místa po umístění kamene. 

„Naše zdroje jsou archivy, někdy se ozvou potomci či pamětníci. Rodiny dohledáváme v archivech, existují seznamy transportu. Poté ověřujeme adresy. Díky tomu, že byly Budějovice v 60. letech kompletně přečíslované, tak hledáme ty správné,“ popsal historik.

Před válkou podle něj žilo v Českých Budějovicích zhruba 1 400 obyvatel židovského původu. Počty se poté rychle snižovaly. Na počátku okupace jich bylo 900 a před transportem přibližně 600.