Populaci nejrychlejšího tvora na planetě Zemi se podařilo na Šumavě zachránit. Žije tam osm párů sokola stěhovavého
Osm párů sokola stěhovavého žije stabilně na české části Šumavy a daří se jim vyvádět mláďata. Dalších sedm párů tohoto nejrychlejšího tvora na planetě Zemi žije na německé straně Šumavy. Ve druhé polovině 20. století byl v Česku sokol stěhovaný téměř vyhubený v důsledku masivního používání nechvalně proslulého insekticidu DDT. Ten doslova hubil vše živé a odnesli to i vzácní dravci.
„Sokol totiž stojí na vrcholu potravního řetězce. Jeho hlavní potravou jsou ostatní ptáci – především holubi, hrdličky, ale i jiní zpěvní opeřenci. Ti se zase živí rostlinnou potravou, která v padesátých a šedesátých letech obsahovala DDT. Tímto způsobem se jedovatý prostředek dlouhodobě kumuloval do tkání ptáků, kteří jsou kořistí právě třeba sokolů,“ vysvětluje ornitolog Správy NP Šumava Aleš Vondrka.
Československo se připojilo k zákazu používání DDT v roce 1974. Jenže u nás bylo pro sokola už pozdě. V Česku se nevyskytoval žádný hnízdní pár. V okolních zemích Evropy, ale i jinde ve světě byla situace obdobná. Naštěstí zafungovala celosvětově ochrana sokola – nesměl se lovit, bylo zakázáno vybírat hnízda. Aktivně se přistoupilo k vysazování uměle odchovaných sokolů do volné přírody a obsazená hnízdiště se bedlivě střežila.
„První sokoli byli v Česku pozorováni na konci osmdesátých let na Železnorudsku v oblasti jezer Královského hvozdu, tedy Černého a Čertova jezera, Je vysoce pravděpodobné, že už tehdy tady sokoli hnízdili, ale kvůli nepřístupnosti těchto lokalit, nebylo možné provádět podrobnější monitoring. A tak první prokázané novodobé hnízdění sokolů v Čechách bylo přiřazeno k letopočtu 1991 na Černém a Čertově jezeře,“ informoval mluvčí NP Šumava Jan Dvořák. Je možné, že z této oblasti sokol nikdy nevymizel. Na Šumavě se ale sokoli nikdy nevypouštěli a jednalo se jednoznačně o přirozené zahnízdění.
K prvnímu prokázanému hnízdnímu páru se zakrátko přidal další, a to na Plešném jezeře. V roce 2008 již bylo hnízdišť pět. V roce 2010 hnízdilo na Šumavě šest párů. Mezi lety 2012 a 2015 jich bylo 7 a od roku 2016 máme na Šumavě 8 hnízdících párů sokolů, které v roce 2018 vyvedly dokonce 18 mláďat. Dalších sedm párů hnízdí na bavorské straně Šumavy.
„Zdá se, že populace sokola stěhovavého je nejen na Šumavě zachráněná. Její ochrana ale musí pokračovat dále. Nesmí se povolit jeho lov a hlavně, v době hnízdění je třeba mu dopřát klid,“ upozorňuje Aleš Vondrka
Sokol stěhovavý, který je nejrychlejším tvorem na planetě Zemi, když při střemhlavém letu vysoce překonává rychlost 300 km/h, je tak na Šumavě opět doma. Dalo by se říci, že skoro vstal z popela, jako bájný Fénix. Jestli se ale navýší počet hnízdišť, zůstává otázkou. Šumava totiž nenabízí dostatek hnízdních příležitostí, snad jen některé obnažené skalní ochozy ve vojenském prostoru Boletice, nebo některá jednotlivá místa v CHKO nebo NP Šumava.
