Úterý, 22. srpna 2017, 15:48
Bylo to tak trošku zjevení… V době, kdy se do rockové muziky dostala obří dávka cukru a mnozí muzikanti připomínali pouliční šlapky, se na scénu přiřítila drzá partička chuligánů, která dokázala, že syrové kytary nejsou out, jak si možná mnozí mysleli… V červenci roku 1987 vyšel jeden z nejlegendárnějších debutů rockové scény – Appetite For Destruction…
…a byla to pecka! Už úvodní Welcome To The Jungle dala jasně najevo, že se děje něco velkého. Druhá It´s So Easy potěšila punkové fanoušky, kteří nostalgicky vzpomínali na konec 70. let, a třetí Nightrain posluchače napumpovala pohodovým rock´n´rollem ve stylu Aerosmith, když byli na vrcholu své první dekády. Celé to šlapalo parádně, avšak ten pravý monument přišel až s položkou číslo 6. Paradise City… definice pojmu stadionový rock, nesmrtelný song. Byl někdo, kdo tehdy nemiloval klip k této pecce?
Ale nekončilo se. Divočina My Michelle s hrubým riffem, méně výrazná Think About You a už je tu další hit, který zná snad každý – Sweet Child o´ Mine. Kdyby jen tehdy Slash tušil, že se u jeho kytarového postupu budou mořit tisíce kytaristů po celém světě…
Appetite For Destruction je klasika, které se prodaly desítky milionů. Guns N´ Roses hráli přirozeně, živelně a bez přehnané pompy. Právě pompa je malinko umlátila na následujícím dvojalbu, ale to už je trošku jiný příběh…
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
