Film Kdyby radši hořelo míří do kin. Premiéra na Berlinale byla úspěšná, říká spoluautor scénáře

Lukáš Csicsely je autorem příběhů pro děti, podílel se na tvorbě komiksů či knih, píše také rozhlasové hry. V polovině června vstoupí do kin snímek Kdyby radši hořelo, jehož scénář tvořil společně s režisérem Adamem Kolomanem Rybanským. Oba pochází z menších měst a právě v tomto prostředí se odehrává film, ve kterém hrají Michal Isteník, Miroslav Krobot či Anna Polívková.

„Je to film o přátelství dvou mužů - Broni a Standy. Oba jsou dobrovolní hasiči a oba si prochází složitým obdobím. Standa se má stát otcem, ale není si jistý, že to zvládne, protože tátu nikdy neměl, a tak je Broňa takový jeho náhradní otec. V tomhle nastavení se rozehraje pětidenní příběh odehrávající se o Velikonocích. Na jarmarku do kašny narazí dodávka a oni to začnou považovat za teroristický útok,“ popisuje Lukáš Csicsely. 

Příběh je o strachu z neznáma

Film vypráví o strachu z neznáma. Příběh se podle něj velmi volně inspiroval příběhem Čecha, který kácel stromy u železnice a poté čelil obvinění z teroristického útoku. „Děj ukazuje, jak se může i člověk hodný a laskavý chovat jinak kvůli strachu z nejistoty,“ pokračuje Csicsely, který snímek označuje spíše za grotesku. 

Snímek měl premiéru na uznávaném Berlínském mezinárodním filmovém festivalu. „Funguje to tak, že producent film nabízí a selektoři poté z nabídky vybírají ty, které se na festivalu objeví. Z některých vyjádření jsem pochopil, že si film oblíbil ředitel festivalu,“ vypráví Csicsely. 

Ve filmu se podle něj spojují aktuální téma a vtip. „Možná právě tahle kombinace v zahraničí zafungovala. Zpětná vazba byla dobrá a vypadá to, že film dobře funguje na mezinárodní publikum. Uvidíme, jaké budou ohlasy v Česku,“ popisuje. 

Pro Lukáše Csicselyho, který je autorem knížek a příběhů pro děti či komiksů, to nebyla zdaleka první zkušenost se filmového psaním scénáře. K psaní příběhu ho vyzval režisér. „Adam mě k tomu přizval a já se snažil napojit na jeho styl a na jeho způsob uvažování. Je to jiný styl práce. Když píšu knihu, mám výsledek pod kontrolou, ale v tomhle případě se pak film ještě natáčí a materiál poté míří do střižny. Je to kolektivní práce. Osobně jsem s výsledkem moc spokojený,“ dodává rodák ze Zlivi na Českobudějovicku.