Výstava Prachatického muzea představí středověkou i renesanční módu

Některé kusy šatstva a doplňků byly vyhrazeny šlechtickému stavu, některé směl nosit jen panovník, jiné charakterizovaly povolání nositele. Je potřeba připomenout, že vše muselo být zhotoveno ručně. Upříst nit, z ní utkat plátno, to nastříhat, ručně sešít, vytvořit tkanice a knoflíky, vyšít ornamenty, zhotovit krajku. Výroba oděvů byla v minulosti časově tak náročná, že si to lze jen stěží představit. Člověk, který naopak přesně ví, o čem je řeč, je paní Veronika Pilná, která se již téměř 20 let věnuje experimentální archeologii v oblasti historické módy. Podle dochovaných střihů a oděvních součástí vytváří z autentických materiálů původními technikami plně funkční modely oděvů. A právě její práci si budete moci v Prachatickém muzeu prohlédnout.

A co se tedy nosilo?

Kus oděvu, který byl ve středověku a raném novověku společný v podstatě všem, byla spodní košile. Obsah vašeho měšce určoval, jestli bude ze lnu, kopřivových vláken, konopí, hedvábí, nebo z bavlny, ale základní střih složený z obdélníků a do nich všitých trojúhelníkových dílů se příliš neměnil. Stejně tak vaše finanční možnosti určovaly, jaké zdobení (jestli vůbec) na svou košili zvolíte. Ať už to byly bohatě nabírané rukávy, výšivka, nebo snad dokonce krajka. Košile byla v podstatě druhem spodního prádla, kterou nosili muži i ženy, byla určena ke každodennímu nošení, jako spací úbor a často se prala, na rozdíl od svrchních částí oděvu.

Svrchním oděvem býval plášť, jehož střih odpovídal výseči kruhu a zhotovoval se z vlněného sukna. Do 14. století ještě neměly pláště projmutí u krku a byly stříhány jako čistý půlkruh. Postupně se objevuje projmutí, všití do límce, nabírání u krku. Délka pláště se mohla lišit. Některé končily v pase, jiné dosahovaly až na paty. Plášť byl nedílnou součástí oděvu pro pohyb venku a to i v létě. Pro tyto případy se zhotovovaly pláštíky z různých druhů lehkého plátna.

Oblečení ve středověku a raném novověku samozřejmě nesestávalo jen z těchto dvou druhů. Pro obě pohlaví, i když často střihově odlišené, byly určeny spodky (bruchy), punčochy, z doplňků můžeme zmínit rukavice, síťky na vlasy (callote), barety, rukávníky, různé tobolky, tašvice a váčky. Naopak pouze mužům byly vyhrazeny kabátce, které vznikly v 15. století z dřívějších suknic. Na těsných rukávech kabátců se vůbec poprvé objevuje renesanční prostřihávání. Ke kabátci se přivazovaly také nohavice, které se původně šily jako dva oddělené kusy, ale postupem času byly sešívány. V oblasti rozkroku byly opatřeny rozparkem, který kryl poklopec.

Oblečení žen muselo být velmi variabilní, protože nebylo možné šaty měnit s každou změnou tělesných proporcí. Ženy byly často těhotné a to vyžadovalo chytrá řešení jejich oděvu. Spodní vrstvu tvořila spodnička zvaná oplečka, která v nejjednodušší variantě sestávala ze dvou obdélníků plátna a dvou jednoduchých ramínek. Na oplečku nebo košili si ženy oblékaly takzvanou sukni, která ale v původním významu značila spíše dlouhé šaty s rukávy. Od 15. století se začínají sukně dělit v pase na živůtek a sukni v dnešním slova smyslu. Živůtek se postupně od poloviny 16. století začíná vyztužovat a přechází v korzet. Podle dochovaných spisů ženy v korzetech velmi trpěly, nemohly dýchat a kostice jim na bocích způsobovaly otevřené rány. Výztuh se ve stejné době dočkaly i spodničky, vznikají první spodní sukně vyztužené obručemi. Novinka v odívání s sebou ale nesla značné riziko. Pokud si dáma nepočínala dostatečně opatrně, například při usedání na židli, mohly se obruče překlopit dámě do obličeje a tím zcela odhalit její nohy!

Jak je patrné, odívání ve středověku a raném novověku se od toho dnešního značně lišilo. Jeho součástí byly i drobné doplňky v podobě spon, hřebínků, sítěk do vlasů a dalších zajímavostí, které budou na výstavě také k vidění. Hmatové panely s ukázkami textilních materiálů vám umožní si látky osahat, děti se zabaví v herničce. Pokud chcete vidět na vlastní oči v čem chodili naši předkové, můžete se přijít od 20. června do 5. října podívat na výstavu Prachatického muzea Ve vlně i hedvábí, která nabídne průřez módou od 13. do 17. století.