Lucie Bílá opět strhla budějcké publikum. Tentokrát s Arakainem v zádech

Bylo to zajímavé srovnání, ze kterého vyplynulo, že Lucie Bílá může zpívat skutečně cokoliv. Vždy je to nemalý zážitek, a to hlavně pro její neskutečné charisma, bezprostřední přístup a neuvěřitelně silný hlas, kterým stále vládne.

Důvodem, proč letos opět spojila síly s Arakainem, je jeho výročí. Kluci si uvědomili, že hrají již 33 let, a že takzvaná Kristova léta je třeba řádně oslavit. A s Lucií za mikrofonem je to samozřejmě událost nemalých rozměrů. Turné před třemi lety, kdy Bílá konečně dostala pořádný prostor, ukázalo, že tato kombinace je skutečně neodolatelná. Ostatně pamětníci z 80. let o tom ví své. Letos dokonce dostala prostor ještě větší a s chutí toho využila.

Že je o Lucii Bílou v řadách Arakainu zájem, potvrdil i fakt, že byla Vltava vyprodaná (stejně jako mnoho jiných zastávek turné). Sál byl natřískaný k prasknutí a mnoho lidí postávalo i v předsálí, které vypadalo, že se stalo oficiální kuřárnou. Čistý vzduch zde byl těžce nedostatkové zboží...

Pomalejší rozjezd k mohutnému finále

I přes ohromný dav to ze začátku vypadalo, že je atmosféra vlažnější. On za tím mohl stát i fakt, že Arakain nestřílel vyloženě ostrými, ale spíše do playlistu zahrnul historické jednohubky, které potěšily nejednoho letitého fanouška. Zazněl tak třeba Forrest Gump z výborného stejnojmenného alba, které je dodnes nejspíš nejvíce nedoceněnou položkou diskografie Arakainu, či epická Farao, jež byla vůbec vrcholem první části koncertu, kterou kapela odehrála ve svém klasickém složení, tedy s precizním Honzou Toužimským za mikrofonem.

Dnešní Arakain je samozřejmě maximálně profesionální smečkou, která zní jako nezničitelný monolit. V prvních skladbách se ale zdálo, že tentokrát kapele malinko chybí tah na branku. Vše bylo samozřejmě zahrané skvěle, avšak možná příliš rutinně. Těžko říct, každopádně postupně koncert řadil na vyšší rychlost a s očekávaným příchodem Lucie Bílé (ve velmi odvážném outfitu) na pódium nabral maximální grády. Bylo to evidentní i na lidech, kteří o sobě konečně dávali pořádně vědět, pařili ostošet a kapele zobali z rukou. Zkrátka bylo jasné, že právě na tuto část většina přišla.

Metalová dračice

Začátek společného vystoupení byl vskutku nekompromisní a jednoznačně překvapivý. Arakain spustil letitou Metalománii, do které se vrchní principálka pustila s nebývalou silou. Hned v následující Cornouto bylo ale nepřeslechnutelné, že právě zde je Lucie Bílá jak ryba ve vodě, a že tato věc jí byla takřka před 30 lety ušita na míru.

Dovolím si tvrdit, že set s českou slavicí měl hned tři vrcholy. V první řadě famózní Dotyky, které jsou stále naprosto fascinující a citlivě vygradovanou peckou, dále hymnickou Satanicu a legendární Ztráty a nálezy, ke kterým tentokrát Lucie Bílá oproti minulosti přistoupila razantněji, čímž je povýšila na nový level. Koncert frčel a pokud byli v jeho závěru fanoušci blízko euforii, není se čemu divit...

Spojení Arakainu s Lucií Bílou bylo magické už v 80. letech. Pokud jste tehdy byli ještě na houbách, stačí se mrknout na některé dobové záběry na Youtube... Vystoupení v Budějcích dokázalo, že je na tuzemské scéně bezkonkurenční i dnes. Na poli klasického hard & heavy u nás skutečně těžko hledat lepší kapelu s ženským zpěvem, což je vzhledem k tomu, že Lucie Bílá s Arakainem vystupuje sporadicky, až smutný fakt. Alespoň se ale fanoušci mohou na každé takové turné opravdu těšit.

Co napsat na závěr? Snad jen, že by už stálo za to natočit kompletní společné album, ačkoliv je jasné, že to není vůbec jednoduché (vzhledem k závazkům obou stran). Dárek například k 35 letům kapely by to byl každopádně dokonalý...

Foto: Jaroslav Pauky Paukner