Je to již více než třicet let, co zemřel hudební symbol své doby a jeden z nejrespektovanější zpěváků tuzemské rockové scény - Jiří Schelinger. Naštěstí po sobě zanechal poměrně rozsáhlé hudební bohatství, které zub času doposud nedokázal ohlodat. Sobotní Den v Budvaru toho byl důkazem.
Vystoupil zde totiž Jirkův bratr Milan a fanoušky naprosto strhl. Když dozněl legendární Holubí dům, ohlas publika byl ohlušující a bylo evidentní, že festival zažil jeden ze svých absolutních vrcholů.
Hodnotit počínání Milana Schelingera je a vždycky bude složité. V očích některých fanoušků Milan profituje ze slávy svého bratra a svým způsobem se jedná jen o revival. Ano, hlavní páteří koncertního setu jsou slavné Schelingerovy skladby, odsoudit však tímto jednoduchým způsobem takto charismatického a skvělého muzikanta, jakým Milan bezesporu je, by bylo příliš krátkozraké.
Velikou Milanovou zásluhou je, že udržuje Jiřího skladby při životě. Nemluvím teď o nesmrtelných hitech, jako je Holubí dům, ale o ryze rockových písních, které možná nejsou tolik známé, ale o to více ohromující. Jiří Schelinger sice nazpíval plno estrádních ptákovin, ale v první řadě to byl rocker, který jen neměl možnost roztáhnout křídla k většímu rozletu.
Milan Schelinger v Budvaru předvedl skvělou hardrockovou show, kterou odpálil výtečnou vypalovačkou Hudba radost dává. Celá kapela působila uvolněně a hlavně sympaticky. Bez zbytečných póz a klišé. Fanouškům se tak dostalo poctivého koncertu, při kterém šlo jen a jen o muziku. A muziku jednoduše krásnou.
Milan celý koncert odehrál i na kytaru a s party kytarového mistra Stanislava Kubeše si poradil na výbornou. Co se týká hlasového projevu, tak ačkoliv má k Jirkovi blízko, přece jenom zůstává osobitý a některým skladbám dává nový a vůbec ne špatný rozměr.
ČTĚTE TAKÉ: Den v Budvaru nabídl smršť strhujících koncertů
Setlist byl sestaven tak, aby postupně gradoval. S přibývajícími skladbami rostla i euforie u publika. Když Milan prohlásil, že je vlastně také Jihočech, protože žije na Prachaticku, měl fanoušky v hrsti. „Také vozím na autě céčko,“ usmál se.
První skutečně elektrizující okamžik nadešel, když kapela spustila Šípkovou Růženku, což zvedlo ze židlí i poslední posluchače, kteří stále odolávali. Letitý song od Deep Purple publikum rozvášnil, ale skutečný vrchol přišel až se skladbou Holubí dům, po které, jak již bylo řečeno, následoval neskutečný ohlas, ze kterého běhal mráz po zádech.
Příjemnou perličku si pak Milan Schelinger nechal na samotný závěr. „Dáme si skladbu, kterou napsal Ringo Starr s Jiřím Grossmannem,“ uvedl píseň Namále mám, která je v originále letitou peckou Don´t Pass Me By ze slavné „bílé desky“ The Beatles.
Milan Schelinger v Budvaru předvedl civilní, a přesto magické vystoupení, které patřilo k tomu nej, co festival nabídl. Z hlediska kvality interpretů byl ale letošní Den v Budvaru velmi vyrovnaný. Pochvalu zasluhuje i publikum, jež vytvořilo náramnou atmosféru.
A pozor, na akci v žádném případě nebyli jen Budějčáci. „My jsme z Prahy! Přijeli jsme si užít skvělý den v městě, které prostě nemá konkurenci,“ zmínila partička fanoušků, která byla natolik rozjařená, že nemohla najít ani vlakové nádraží. Hledala ho na autobusové zastávce u Igy...
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
