REPORTÁŽ: Zmatený řidič málem srazil policistu!

Za dobu, kterou jsme s policisty strávili na autobusové zastávce v Dasném, sice nebyl za volantem odhalen žádný opilec, přesto se v obci ležící na mezinárodní silnici E49 vedoucí z Německa přes jihočeské krajské město až do Vídně děly nevídané věci.

Byl vlahý letní večer, dvanáctý srpen. Teploměr ukazoval kolem jedenadvacáté hodiny v letošním roce až neuvěřitelných 20 stupňů, kupodivu ani nepršelo. Na místě už na Budějckou Drbnu čekala krajská policejní mluvčí Štěpánka Valentová, policejní hlídka dorazila zanedlouho. „Do akce jsou zapojeny desítky policistů z celého Jihočeského kraje. Tyto kontroly se dělají často, ale ne s nějakou pravidelností, vždy musí rozhodnout vedení krajské policie,“ vysvětlila na přivítanou Štěpánka Valentová a dodala: „Nestává se, že by řidiči nespolupracovali, je to přeci v jejich vlastním zájmu.“

Po příjezdu dvojice dopravních policistů Budějckou Drbnu zajímalo, zda už některých z nich zažil při kontrolách alkoholu nějaký moment, na který se nezapomíná. „Pátrám v paměti, ale žádné perličky mě nenapadají. Jednou jsem akorát zastavil paní, která nadýchala dvě a půl promile, stála na patnácticentimetrových podpatkách v kopci na šotolině a nebylo na ní vůbec poznat, že je opilá. To jsem se tehdy hodně divil,“ zavzpomínal policista David Průša.

„Snažíme se zaměřit na lokality kolem barů. Opilých lidí, kteří si pak můžou sednout za volant, je v centru nebo na vesnicích větší koncentrace. Máme vytipovány nějaké podniky, kde je úspěšnost daleko vyšší než tady na silnici první třídy,“ reagoval druhý z policistů Jiří Vaníček na dotaz, zda je zrovna Dasný vhodným místem na kontroly alkoholu. „Tady bude klid. Přijďte radši kolem půlnoci k výstavišti. Večer je ale úspěšnost malá, větší šanci někoho chytit máme hlavně odpoledne. Ráno si dá každý pozor, ale někteří, kterým je to jedno, se napijí, sednou a jedou. Většina případů, kdy řidič nadýchá více než jedno promile, je od jedenácti do patnácti hodin,“ doplnil svého kolegu David Průša. To ale ještě netušil, co se stane za několik minut…

Za svou první oběť si muži v uniformách vyhlédli bílou Škodu Octavia s pražskou registrační značkou. Za volantem seděl sympatický řidič, který měl evidentně čisté svědomí. Poté, co testovací přístroj ukázal samé nuly, mohl pokračovat v cestě. Ještě před tím si ale musel poklábosit s Budějckou Drbnou. „V životě bych si před jízdou nedal ani trošku alkoholu. Podle mého názoru je od řidičů nezodpovědné, když se napijí a pak vyrazí. Na každého alkohol působí jinak. Sám nemůžu odhadnout, co se mnou udělá třeba malé pivo. Alkohol prostě za volant nepatří! Nezaváděl bych ani žádné tolerance,“ měl jasno řidič Tomáš Ort z Prahy.

Obloha se mezitím téměř úplně ztemněla a na silnici byl během okamžiku klid. Až po chvilce se do obce přiblížila kolona aut vedená pomalu jedoucím vozem. Ideální možnost tohoto řidiče zastavit. Policista David Průša oblečený do signální vesty vstupuje do vozovky a červeným světlem navádí auto na odpočívadlo - to ale nezastavuje a míří přímo na něj! Bílý Opel Kadett sice zpomaluje, ale jede pořád dál. Dopravní policista uskakuje do strany, jinak by skončil na kapotě opelu. Několika ranami rukou do pravého předního blatníku signalizuje řidiči, aby okamžitě zastavil. Jinou možnost už nemá.

Auto nakonec zajelo na krajnici asi o dvacet metrů dál, než mělo. Za volantem seděl nepřipoutaný po domácku oblečený důchodce. Ihned po vystoupení se začal policistům omlouvat.

Řidič: „Nezlobte se, nechtěl jsem narazit do toho auta.“
Policista: „Vy jste mě málem regulérně srazil! To si nedělám srandu!“
Řidič: „Ne, ne… já jsem nechtěl. Tady stálo nějaké auto.“
Policista: „Nestálo tady nic. Vy jste jel jako první.“
Řidič: „Já jsem nepočítal s tím, že mě zastavujete.“
Policista: „A koho asi stavím? Toho pátého za vámi?“
Řidič: „Já jsem to nevěděl, nezlobte se…“

Velmi zmatený řidič se následně vrátil na pokyn policisty zapnout výstražné blinkry, jelikož jeho prorezavělý opel částečně zasahoval do silnice.

Policista: „Předložte vaše osobní doklady a doklady k vozidlu.“ … „Ještě zelenou kartu… pojištění.“
Řidič: nechápavě kouká… „Zelenou kartu? Mám, mám. Já jsem si to auto jen vypůjčil. Já mám tady chalupu, jsem Rakušan, já jsem si ho vypůjčil. Tu má stoprocentně ten majitel. Já jenom jedu něco koupit do toho… no víte, do toho… obchodu tady.“

Zelenou kartu po nějaké době nalezl. Bohužel její platnost skončila v roce 2007…

Policista: „S kolegou ještě provedeme dechovou zkoušku.“
Řidič: „Jo jo, beze všeho. Nic jsem nepil.“
Policista: „Musíme vás poučit, že tři minuty před zkouškou se nesmí jíst, pít, kouřit ani žvýkat. Můžeme přistoupit ke zkoušce?“
Řidič: „Já jsem ale kouřil jednu cigaretu, když jsem odjel z chalupy v Němčicích.“
Policista: „Tak dvě minuty počkáme. Nějaké léky užíváte?“
Řidič: „Nikdy. Ani léky, ani alkohol jsem nepil. Je mi sedmdesát a ještě nikdy jsem alkohol nepil. To má na to vliv, když člověk kouří?“
Policista: „Může to ovlivnit výsledek testu, proto teď čekáme.“

Po chvilce mohla dechová zkouška proběhnout. A ejhle… Řidiči bylo naměřeno 0,06 promile.

Policista: „Něco tam máte. Vždycky se říká, že každý člověk může mít v krvi určité množství alkoholu. U vás to ale vypadá, že jste alkohol požil, i když tam máte minimum.“
Řidič: „Nikdy jsem nic nepil, v životě. To vám říkám čistou pravdu!“
Policista: „Za pět minut zkoušku zopakujeme. Pokud nic nenaměříme, nebude to pro vás nic znamenat. My to jen musíme nahlásit.“

Po pěti minutách skutečně testovací přístroj ukazoval nulu. Policisté však ještě museli řidiči udělit blokovou pokutu za nepoužití bezpečnostních pásů. A to, že neměl u sebe zelenou kartu, předali do správního řízení.

V tu dobu už o něco klidnější důchodce mezitím zacouval s autem do bezpečného místa. Než se mu ale podařilo nastartovat, musel otevřít kapotu a v motorovém prostoru ranami dřevěnou tyčkou cosi zprovoznit… „V Mahouši u Němčic žiju od roku 1994, zrekonstruoval jsem si tam chatu. Jsem rybář, je tam hodně takových jezer, kde je plno kaprů. V Netolicích mám lístek,“ řekl Budějcké Drbně Rakušan Josef Pudis.

Zatímco policisté pokračovali ve svojí práci, mluvčí Štěpánka Valentová vysvětlila postup svých kolegů v případě, že dechová zkouška odhalí alkohol v dechu: „Pokud policisté naměří řidiči do 0,3 promile, nepřijde o body, ale jeho přestupek bude předán ke správnímu řízení magistrátu nebo příslušnému městskému úřadu. Pokud nadýchá více než jedno promile, dopustil se trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky.“

Když se zdálo, že v Dasném bude už konečně klid, po kontrole dalšího bezproblémového řidiče z Prahy řešili dopravní policisté znovu velmi netradiční případ. Na hlavní silnici se ze tmy vyloupl muž na prazvláštním motorovém kole bez světel, na sobě měl signální vestu a tričko ovázané kolem hlavy.

Budějckou Drbnu zajímalo, zda se nebojí jezdit večer na takto frekventované silnici bez předepsaného osvětlení. „Samozřejmě, že večer nejezdím neosvětlen.“… „Vždyť je ale tma…“ napadlo Budějckou Drbnu. „Jen jsem se zdržel, jinak bych nejel takhle pozdě. Proto automaticky vozím ve výbavě toho kola vestu. Mám ji od policie, ty to mají vymáklý. Dál už se odsud nedostanu jinak než po hlavní. Není tady cyklostezka a ani žádný prostor za plnou čarou. Cyklisti jsou ohrožováni, je to minorita. Nikdy jsem sice kvůli projíždějícímu autu neupadl, ale musím se hlídat,“ rozpovídal se českobudějovický Jarda Břicháček, kterého však neminula pokuta za chybějící osvětlení.

Budějcká Drbna byla po hodině strávené s policisty na jednom z kontrolních stanovišť plná dojmů, proto se kolem půl desáté rozhodla vyrazit k domovu. O víkendu pak měla možnost přemýšlet nad tím, co se na silnicích děje, proto na závěr vzkazuje jediné: „Šťastnou cestu!“

Článek byl vybrán do sekce To nejlepší z Drbny u příležitosti pátých narozenin Budějcké Drbny. #tonejlepsizdrbny