Ředitel Temelína: Pravděpodobnost havárie je velmi nízká. Podcenit to ale nelze

Co konkrétně jste cvičili?
Reakci na jednu z nejzávažnějších havárií, byť hypotetickou, každopádně spojenou s fiktivním únikem radioaktivních látek do ovzduší.

Jak se na to dá reagovat?
Předně děláme všechno pro to, abychom ve skutečnosti nic podobného řešit nemuseli. Ale nic se nesmí podcenit a musíme se připravit i na ty nejhorší, i když jen málo pravděpodobné, situace. Všechny naše reakce musí být automatické a profesionální. Musíme ochránit zaměstnance, minimalizovat dopady na okolí, technicky situaci stabilizovat a samozřejmě komunikovat s ostatními složkami integrovaného záchranného systému, médii i veřejností.

Jak by vypadala taková nejhorší havárie?
Neměli bychom k dispozici ani jeden ze 13 způsobů elektrického napájení bezpečnostních systémů a k tomu z různých důvodů ztratili možnost chladit reaktor. Musely by selhat i fyzické bariéry v podobně těsnosti kontejnmentu, tedy ochranné budovy kolem reaktoru, a radioaktivita by se dostala až do životního prostředí. Pravděpodobnost, že toto nastane, je velmi nízká, řádově jedna k desítkám milionů. Na druhou stranu Fukušima přinesla do jaderného průmyslu změnu myšlení. Být připraven a umět řešit události, které jsou velmi nepravděpodobné a téměř nepředstavitelné.

Co konkrétně by se při havárii dělo?
Velká havárie se nestane z ničeho nic. Musela by jí předcházet řada poruch a zásadních selhání. Proto máme celou řadu na sebe navazujících bezpečnostních pojistek a bariér, podobně jako je třeba ochrana bankovního sejfu. Muselo by tedy dojít k mnohonásobnému závažnému selhání záloh. To by mělo samozřejmě nějaký časový vývoj a měli bychom tedy čas situaci řešit. Okamžitá reakce je na operátorech, do 60 minut se pak schází havarijní štáb. Jde o 19 odborníků, kteří by zásah řídili. To znamená minimalizovat dopad, ochránit lidi a informovat veřejnost.

Co by taková havárie znamenala například pro České Budějovice?
Rozhodně ne bezprostřední ohrožení. Dvacet kilometrů poskytuje dostatečnou ochranu. Pokud by došlo k úniku radioaktivních látek, preventivně by se evakuovaly obce do pěti kilometrů. Další obce ve vzdálenosti do 13 kilometrů pak na základě aktuální situace a směru větru. Ve většině i velmi závažných událostí už by měla být případná radioaktivita v atmosféře na hranici elektrárny velmi nízká bez potřeby nějakých opatření. Ale stále platí, že i naprosto nepravděpodobné scénáře nemůžeme vyloučit a nic nesmíme podcenit.

Takže by obyvatelé Českých Budějovic nemuseli polykat jódové tablety ani se nikam stěhovat?
Rozhodně ne. Každopádně rozhodnutí na ochranná opatření pro obyvatelstvo by vydával hejtman, respektive Krizový štáb Jihočeského kraje ve spolupráci s ČEZ a státním dozorem. Ty by se ale týkaly lidí do 13 kilometrů od Temelína. Dál už by to opravdu nemělo být potřeba.

Může Temelín bouchnout?
Reaktor nemůže. Největší problém v reaktoru nastane tehdy, když ho není možné chladit. Výbuch v Černobylu nebo ve Fukušimě způsobil vodík, který se jim během havárie nahromadil. Vodík je v určité koncentraci se vzduchem třaskavý. Proto máme uvnitř ochranné obálky kolem reaktoru hned stovku takzvaných rekombinátorů, tedy spalovačů vodíku. Ty by vznikající vodík okamžitě likvidovaly.

Jedna věc je technické řešení havárie, druhou je pak komunikace. Nekomunikace byla problém v Černobylu, špatná komunikace v případě havárie americké elektrárny Three Mile Island...
K řešení jakékoli havárie, tím spíš v jaderné elektrárně, patří pravdivá, rychlá, věcná a srozumitelná komunikace. I to je oblast, které věnujeme dlouhodobě velkou pozornost. Je součástí každého cvičení a i v reálném životě to opakovaně dokazujeme tím, že informujeme o tématech, která pro nás nejsou zrovna příjemná. Příkladem mohou být technické potíže nebo prodloužení odstávek. Jsme sledovaná elektrárna a s tím je spojená komunikace úspěchů, ale i neúspěchů.