Na pohlednici pořízené po roce 1900 je hlavním motivem mariánské sousoší stojící na Mariánském náměstí, ale větší část než Mariánské zabírá vpravo Lobkovické náměstí. Logiku to mělo v tom, že sousoší P. Marie směřovalo do Mariánského náměstí, kdežto na Lobkovickém stála kašna. Obě náměstí se tak jmenovala oficiálně od roku 1875 do sloučení v jeden celek v roce 1921 na náměstí Jirsíkovo.
Veřejnou kašnu na Lobkovickém v empírovém pojetí nechal postavit na vlastní náklady krajský hejtman August Lobkovic v roce 1823. Vůbec v 19. století přední politici ve městě něco postavili, nebo na to velkou měrou přispěli. Kašna hejtmana Lobkovice měla nahradit často nezdravou vodu z městských studní, z nichž by se mohly šířit epidemie. V tom čase vedla z Lobkovického náměstí „výpadovka“ na východ, dnes ulice Baarova, původně Dlouhá.
Vlevo dvoupatrová budova za mariánským sousoším byla postavena v roce 1847 městským stavitelem Josefem Sandnerem. To by nebylo nic zvláštního, ale postavil ji jen kousek za zády sousoší. Vznikla tam ulička, která se hodila jako záminka po roce 1950 k likvidaci sousoší, že překáží dopravě. Nabízí se úvaha, když by Josef Sandner postavil budovu dál a bylo by tam místa dost, jak by se likvidace zdůvodnila.
Budova měla název U červeného raka a sloužila pro učitelský ústav. Roku 1871 koupil dům biskup Jan Valerián Jirsík a zařídil v něm ústav hluchoněmých. Svému účelu slouží ústav dodnes. Jen se přistavěl. Mariánské sousoší z roku 1716 je dílem sochaře Josefa Dietricha. Na vrchol umístil P. Marii Budějovickou. Radnice nechala sousoší postavit jako poděkování P. Marii, že se městu vyhnula morová epidemie, která trápila České země v roce 1713.
Od toho roku 1716 se postupně začal používat termín Mariánské náměstí. Ve většině měst se stavěla mariánská morová sousoší na hlavním náměstí (některá jsou monumentální, olomoucké je v UNESCO). U nás však stál na náměstí pranýř a již toho roku 1716 podal návrh na stavbu kašny na hlavním náměstí statní geometr Rappa. Kašna se Samsonem pak byla postavena v letech 1721 až 1727. Pranýř se snadno přemístil před radnici. Sice není přesně známé, kolik přestupků obyvatel, obchodníků a měšťanů se pranýřovalo, ale jako výstraha měl pranýř význam. (Při větších deliktech byl nepoctivý obchodník máchán v kleci v Malši za přihlížení obyvatel.)
Po roce 1990 se uvažovalo, na kterém místě zase mariánské sousoší obnovit. Na stejném to již nešlo. Navrhovalo se Piaristické náměstí, odmítlo se Senovážné, až převážil názor, že musí stát na „svém“ náměstí. Potíž byla v tom, že kam se postaví, bude stát k něčemu zády, což by nevadilo směrem ke Smetanově ulici, ale to se pořád nějak doufalo, že je to rezerva na nové divadlo.
Dobrý byl návrh, aby stálo v místech bývalého bio Grandu (opticky by ovládalo celý prostor). Nakonec sochař Ivan Tlášek se souhlasem radnice a památkářů sousoší obnovil, vytesal díly, které chyběly a postavil na bývalém Lobkovickém náměstí. Žulové části byly na zahradě špitálu svaté Trojice, sochy byly ukryty na biskupství. Jen tam sousoší nějak zapadlo, je stranou, neovládá pohledově Mariánské náměstí. Alespoň, že se našlo, obnovilo a zkolaudovalo dne 1. července 1993.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
