Před 45 lety se v Českých Budějovicích odehrál brutální policejní zákrok proti “máničkám”

Na Americe se „taneční čaje“, tedy bigbeatové koncerty, konaly na začátku 70. let takřka každý pátek. „Byly to živé koncerty, na kterých kapely hrály i tehdy zakázaný tvrdý bigbeat,” vzpomínala jejich pravidelná návštěvnice Lenka Honnerová a dodává, „tam jsme se dozvěděli o kapele The Plastic People of the Universe a obdivovali je. Takže když se proslechlo, že budou hrát v Rudolfově, museli jsme u toho být. Byla to velká euforie."

Do Rudolfova se tehdy vydali i mladí lidé ze všech koutů Československa, mezi nimi i disidentka z Prahy Dana Němcová se svými dcerami: „Rudolfov měl být takový malý festival, bylo tam spousta lidí, samozřejmě nápadných pro venkovany, protože měli dlouhé vlasy, džíny, něco prudce cizorodého v té malé obci, a vzbudilo to velkou paniku, takže straničtí funkcionáři tam povolali rovnou pohotovostní oddíl z Budějovic.“

Na žádost místních občanů dorazila dvojice z orgánu KOVP (Komise pro ochranu veřejného pořádku), která požádala předsedu Národního výboru v Rudolfově o okamžité zrušení koncertu. K tomu došlo ještě před vystoupením pražských Plastiků a DG307.

„Bylo nás tam opravdu hodně, už před příjezdem kapely a další přijížděli, nejen místní, ale z celé republiky. Plastici nezačali ani hrát, když začala přijíždět auta VB. Začal být chaos,  ze kterého já jsem utekla, jelikož jsem začala mít strach, a to oprávněně,” popsala Lenka Honnerová.

Skupina Adept stihla odehrát tři písničky, když do Rudolfova v 17.15 hodin dorazila skupina asi pátnácti příslušníků Veřejné bezpečnost z Budějovic. Koncert byl okamžitě ukončen a návštěvníci měli vyklidit sál, což učinili bez protestů, jak dokládá zpráva Krajské SNB. „Při příchodu bylo v sále 380 mladých lidí (dle vstupenek) a nezjištěný počet jich byl kolem objektu. Hudba hrála divoké hlasité skladby, přičemž někteří hudebníci stáli i na stolech. Dva až čtyři páry tančily výstřední tance. Vzhledem k tomu, že soubor neměl povolení k vystupování, byl vedoucí vyzván, aby sdělil přítomným, že z těchto důvodů se nebude v zábavě pokračovat, a požádal, aby opustili sál. Po výzvě začali sál skutečně opouštět a nedošlo k žádné výtržnosti.“

Obušky, slzný plyn, štěkot psů

Venku byli vyzváni všichni, kdo nebyli z Českých Budějovic, aby do 20 hodin opustili město. Lidé začali pískat a křičet: Gestapo! a požadovali vrátit peníze za vstupné. To zasahující policisty rozzuřilo a rozhodli si to s “vlasatci” vyřídit. V 18 hodin dorazily do Rudolfova posily, dalších šedesát sedm “esenbáků” včetně dvaceti pěti psovodů s vlčáky, kteří účastníky koncertu hnali jako zvěř do Českých Budějovic. Obušky, slzný plyn, štěkot psů a řev sirén dokreslovaly obraz násilí na pětikilometrové cestě.

„Lidé utíkali do Budějovic pěšky a příslušníci je mlátili hlava nehlava, a to většina z nich byla nezletilá. Já to zbaběle sledovala z balkonu našeho domu. Bydleli jsme na Lanovce přímo proti vyšetřovně StB. Hodně lidí bylo pomlácených, spoustu jich zatkli. U estébáků se svítilo a bylo rušno až do rána,” popsala Lenka Honnerová.

Při výsleších byli místní účastníci ostříháni, asi stovku návštěvníků koncertu z Prahy nahnali policisté do nádražní haly, kterou neprodyšně uzavřeli. V hale čekali na příjezd rychlíku do Prahy ve 21.20 hodin, aniž by tušili, že to nejhorší je teprve čeká. Policisté je nahnali do podchodu, kde je brutálně mlátili obušky, kopali a sráželi k zemi, rozběsnění vlčáci s tvrdými náhubky jim působili bolestivé podlitiny. Nádražím se rozléhal zoufalý křik a zuřivý štěkot. Cestující nechápavě přihlíželi policejní brutalitě, kdo projevil nesouhlas, byl předveden k výslechu.

Masakr na nádraží

Do Prahy jeli návštěvníci koncertu namačkáni v jednom speciálně přistaveném vagónu v doprovodu dvaceti pěti pohraničníků a pěti psovodů, během cesty je policisté vyslýchali a fotografovali, aby  mohli být následně perzekvováni ve školách a na pracovištích.

Dohromady policisté vyslechli tři sta účastníků koncertu. Studenti museli podepsat prohlášení, že se již nikdy nezúčastní akce „vlasatců“, jinak proti nim bude postupováno s největší přísností. Někteří nemohli k maturitě či na vysokou školu, jiné čekalo rovnou vyloučení. Mladí dělníci vyslechli výhrůžky výpovědí, pokud se neostříhají a nepřeruší kontakt s lidmi z okolí Plastiků.

Za návštěvu koncertu v Rudolfově putovali do vězení tři mladíci za „spáchání trestných činů“ útok na veřejného činitele a výtržnictví – dvacetiletý Jan Pyšný na čtrnáct měsíců, čtyřiadvacetiletý František Češka na osm měsíců, pětadvacetiletý Roman Janeček na pět  měsíců. Tři dívky dostaly podmíněné tresty – devatenáctiletá Helena Kropíková (sedm měsíců se zkušební dobou tři roky) a osmnáctiletá Valerie Turková (sedm měsíců se zkušební dobou dva a půl  roku). Prodavačka v nádražním kiosku Helena Mourečková, která nesouhlasila s policejní brutalitou, odešla od soudu s podmíněným trestem na tři měsíce podmíněně se zkušební dobou jeden rok.

Koncert znamenal konec pro restauraci Na Americe, která byla rozhodnutím Městského národního výboru v Rudolfově hned 1. dubna 1974 dočasně uzavřena, s tím že bude fungovat pod novým názvem Na sídlišti, s novým vedoucím a personálem a bez tanečního sálu. Nakonec však zůstala zavřená až do roku 1991.

V oficiálních sdělovacích prostředcích se o policejním zásahu v Rudolfově neobjevila žádná zmínka, komunistická propaganda však využila rudolfovský koncert v normalizačním seriálu Třicet případů majora Zemana, konkrétně v dílu  Mimikry z roku 1978. František Češka, který byl při tanci na koncertě v Rudolfově zachycen v policejním albu, se stal přeobrazem zfetovaného „androše“, kterého zahrál Jiří Lábus.

Zásah proti účastníkům koncertu měl být exemplární výstrahou pro publikum skupiny The Plastic People of the Universe a dalších nepovolených kapel a písničkářů, které režim považoval za nebezpečné protistátní živly. Je proto ironií, že další proces s undergroundovými hudebníky odstartoval opoziční hnutí Charta 77 a přitáhl mezinárodní pozornost k porušování lidských práv v komunistickém Československu.