úterý 14. července 2020 Karolína

Někteří šoféři si problémy dělají sami. Určitě nemá cenu buzerovat a rozčilovat se, říká autobusák Robert Dušek

Páteční dopoledne patřilo na autobusovém nádraží v Prachaticích jen jedinému člověku. Byl to řidič autobusu Robert Dušek, který má na kontě dva miliony kilometrů bez jediné nehody. Za skvěle odvedenou práci si převzal diplom a vyslechl si slova chvály a uznání.

Při rozhovoru s řidičem Robertem Duškem mi hned v hlavě zněla píseň „Dva roky jezdím bez nehod“. Pan Dušek opravdu bez nehod jezdí, ale už třicet tři let. Recept na to, jak nebourat je prý velmi jednoduchý. Stačí předvídat a být ve střehu. 

Cestující se s oceněným autobusákem, který v pátek převzal z rukou policistů a zástupců zaměstnavatele diplom, svezou na Českobudějovicku a Prachaticku. Ne vždy ale tomu tak bylo. „Ze začátku jsem jezdíval do Plzně, Prahy a občas i do Brna. Někdy jsem jel i kratší zájezd do Chorvatska. Nejlepší to bylo v Plzni, kde jsem jezdil Klatovy, ale nemám žádnou nejoblíbenější trasu. V podstatě je mi jedno kudy jedu,“ řekl Robert Dušek.

Pětašedesátiletý Robert Dušek pracuje jako řidič autobusu už 33 let. Krásy Jihočeského kraje začal objevovat v roce 1981. Do té doby bydlel na Moravě. Pracoval v JZD na Prachaticku a v roce 1986 začal jezdit pro ČSAD. Ve svém volném čase pracuje na zahradě a nepohrdne ani jízdou na kole. 

Slušných řidičů prý ubývá a setkává se spíš s těmi agresivnějšími. „Ne jednou jsem zažil řidiče, kteří místo toho, aby se uhnuli tak ještě přidali plyn. Takže pak musím zastavit u krajnice a on si pěkně projede. Hodně řidičů to přehání s rychlostí, nedají vám přednost a tak,“ popsal Dušek.

Recept na dva miliony kilometrů bez nehody je prý velmi jednoduchý – stačí předvídat a být pořád ve střehu. O toto obzvlášť platí u zvěře, které je na Prachaticku mnoho. 

Práce autobusáka není pro každého

Do povolání řidiče autobusu se podle něj moc lidé nehrnou. Se svými kolegy občas někoho i zacvičuje. „Problém ale je, že řidiči nevydrží a odejdou například jezdit kamionem. Vozit lidi je obrovská zodpovědnost. Každému to nesedne, protože je to práce od rána do večera. Není to ani práce placená zlatem. Za poslední tři roky se to zlepšilo, ale když někdo přijde tak jsou to většinou lidé okolo šedesáti let,“ uvedl řidič.

S cestujícími nemá Robert Dušek problém. Někteří jeho kolegové ale prý na lidi nadávají. Jak on sám říká s lidmi se nehádá. „Když má někdo problém, tak se ho v klidu zeptám, o co jde. Já vše raději řeším v klidu. V autobuse mám pořádek a ani děti mi ve vozidle nezlobí. Někteří šoféři si problémy dělají sami. Určitě nemá cenu buzerovat a rozčilovat se,“ uzavřel Dušek.

Pracovní oblečení pan Dušek obléká každý den. Má tři turnusy a denně najezdí i tři sta kilometrů. V době koronaviru mu ale v autobuse dělali společnost třeba i jen tři cestující. Vše už se ale prý pomalu vrací do normálu a počet cestujících opět narůstá. 

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo4 čtenářů

Foto Adéla Cinklová

Štítky Prachatice, ocenění, autobus, řidič

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.