Psychiatrická léčebna v Červeném Dvoře na Českokrumlovsku, který byla otevřena 1. června 1966, je jediným zařízením svého druhu v České republice, které se věnuje výlučně léčbě závislostí. Léčebna, umístěná v areálu zámku patřícího kdysi hlubockým Schwarzenbergům, se původně věnovala pouze alkoholikům, od 90. let minulého století k nim přibyli i lidé závislí na drogách nebo hracích automatech. Ročně branami zařízení projde několik stovek pacientů.
Počátky zámeckého areálu jsou spjaté s předposledním vladařem rožmberského domu Vilémem z Rožmberka, který zde začal stavět letohrádek. Vilém však brzy po zahájení stavby v roce 1592 zemřel. Během třicetileté války byl letohrádek vypálen a málem zanikl. Kněžna Marie Ernestina Eggenbergová ho však přestavěla roku 1682 na barokní zámek. „Červený Dvůr měl v rámci rožmberské sítě výjimečně výhodnou polohu. Nalézal se jednu a půl hodiny jízdy kočárem od hlavní rodové rezidence na zámku v Krumlově," napsal Jiří Olšan ve výpravné knize Proměny zámku a parku Červený Dvůr.
Zlatá éra Červeného Dvora nastala v 18. století s vládou knížete Josefa Adama ze Schwarzenbergu, který přestavěl zámek do dnešní podoby. Šlechtici zde chovali exotické bažanty, holuby, bengálské jeleny, egyptská prasata, jemnovlasé králíky nebo bobry. Od 18. století až do druhé světové války byl oblíbenou oázou klidu, kde se setkával rod Schwarzenbergů a užší okruh jejich přátel při volnočasových aktivitách a rekreačních sportech. Ve druhé polovině 18. století se například pánové a dámy věnovali tehdy oblíbené hře maille, takzvanému biliáru na trávníku. Šlechtici se ale věnovali i jezdectví, střelbě a od počátku 20. století také tenisu.
Vznik zařízení, zaměřeného na léčbu alkoholiků, v polovině 60. let také zachránil budovu zámku. Areál, který stát převzal v roce 1947 na základě takzvaného lex Schwarzenberg, totiž za dvě dekády výrazně zchátral a byl připraven k demolici. I díky pracovní terapii pacientů se zámek postupně opravil. Od vzniku léčebny pobývalo v Červeném Dvoře přes 40 tisíc závislých, pro něž se jednou za několik let pořádají setkání, na která přijíždějí lidé z celého bývalého Československa.
Červený Dvůr se zaměřuje na závislosti na alkohol, drogy a na problematiku patologického gamblerství. Zájem o terapii je vysoký, z čehož vyplývá obsazenost léčebny. „Na léčbu u nás se čeká někdy déle, než by člověk potřeboval. V současnosti zhruba dva až tři měsíce. Máme ale v týmu člověka, který se zájemci o léčbu komunikuje, hlídá, jestli trvá jejich zájem, a případně hned volné místo nabízí dál. Neumíme to více zkrátit. Na druhou stranu na vyšetření v mnoha oborech se čeká mnohem déle," uvedl ředitel léčebny Jiří Dvořáček.
Pobyt v léčebně většinou trvá v rozmezí dvou měsíců až půl roku. V poslední době se poměr pacientů obrací. „U nás po letech, kdy převažovali lidé závislí na nealkoholových drogách, začínají mít mírnou převahu lidi se závislostí na alkoholu. Poměr je dnes 5:4. Ve společnosti je zastoupení drog samozřejmě ale jiné, násobně dominují lidi s problémem s alkoholem, případně benzodiazepiny nad lidmi, kteří mají problém s nelegální drogou," uvedl ředitel. Lidé s jinými závislostmi tvoří přibližně pět procent klientů.
Léčebna v současnosti nabízí 109 lůžek. I když je poptávka větší než nabídka, Dvořáček míní, že by se kapacita měnit neměla. „Současný počet lůžek, rozdělený na čtyři oddělení, považuji za ideální. Počet pacientů a počet personálu tvoří dohromady stále rozumné číslo tak, abychom se všichni trochu znali a aby fungovala samoregulace společenství prostřednictvím mezilidských vztahů," řekl.
V léčebně jsou dvě mužská a jedno ženské oddělení. Jestli trpí na závislosti víc ženy nebo muži ředitel nedokázal říct. „Máme ženská i mužská lůžka plná, takže změny nepoznáme. Přiznaná závislost bývala mužskou doménou, postupně se počty vyrovnaly, další vývoj bude hodně záležet na tom, na co bude zrovna společnost klást větší důraz. Pro nás jsou to ale jen statistická data, se kterými vlastně v terapii není jak pracovat. Stejně nakonec řešíte individuálního člověka a jeho individuální osud, takže nějaká případná statistická genderová specifika nás vůbec nemusí zajímat," uvedl.
Červený Dvůr ani nevede statistiku, která by vykazovala úspěšnost léčby. Podle Dvořáčka se totiž tato kategorie nedá úplně jednoduše definovat. „V našem případě úspěch není něco, co se dá dosáhnout a pak už to je, ale opravdu se o něj musí usilovat celoživotně. Netroufám si aplikovat na hodnocení úspěšnosti nějaká společenská kritéria, za úspěch bych považoval, dojde-li ke zlepšení kvality života," řekl. Podle vlastních zkušeností se domnívá, že pět let po léčbě dokáže abstinovat 30 až 40 procent pacientů.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
