neděle 28. listopadu 2021 René

Jakmile se vám baseball a softball dostanou pod kůži, okamžitě si je zamilujete, říká Karolína Dvořáková

PR článek

Karolína Dvořáková oslavila na začátku října osmnáctiny. Jeden z největších talentů hlubockého softbalu třetím rokem hostuje v SK Joudrs Praha. Hraje zde Extraligu juniorek a také od loňského roku nastupuje v Extralize žen. A co je důležitější: Znamenitě se jí vyvedl reprezentační start na Mistrovství Evropy osmnáctiletých. Naše U18 na něm v Praze v červenci vybojovaly titul mistryň starého kontinentu, když ve finále porazily Itálii 6:3. Na pohled křehká hlubocká softbalistka je mistryní Evropy a s Joudrs Praha i mistryní ČR 2020 mezi juniorkami a ženami. Tady je její vizitka…

Kájo, se softbalem jsi začínala na Hluboké oficiálně někdy ve dvanácti a hned jsi vynikala. Hostovala jsi v Ledenicích, ve Spartaku Trhové Sviny. Můžeš porovnat, co Ti angažmá v jednotlivých týmech přineslo? Co ses ve špičkových klubech naučila? Vždyť Žraloci Ledenice jsou v českém softballovém světě pojmem a Joudrs jsou aktuálními mistry ČR v Extralize žen?
Já vlastně začínala v šesti letech s baseballem a skončila jsem v patnácti. Baseball mi přinesl velké zkušenosti, které jsem mohla přenést i do softballu. Když mi bylo dvanáct, tak se naskytla příležitost zahrát si za Hlubokou i softball. První můj softballový start byl se Žraloky v Ostravě. Blížil se však konec sezony a na jaře bylo vše jinak. Hluboká se spojila s Trhovými Sviny a s těmi úzce spolupracujeme dodnes. V roce 2018 jsem hostovala jednu sezonu v SaBaT Praha, kde jsem si poprvé vyzkoušela extraligu juniorek. K Joudrs jsem se dostala vlastně náhodou: Chyběly jim hráčky na turnaj do Itálie, tak jsem jela s nimi. Nakonec mě děvčata oslovila, zda za ně nechci hrát, a já souhlasila.

Nejvíce zkušeností jsem proto logicky získala v Joudrs, protože jsme pravidelně hrály Extraligu. Je to opravdu skvělý klub s vynikajícími trenéry a zázemím a jsem ráda, že se tu mohu učit a sbírat cenné zkušenosti.

Tvůj bratr Matěj je na první metě oporou baseballového Sokola Hluboká, který letos po návratu do Extraligy vybojoval senzační čtvrté místo. Jako student VŠTE hraje univerzitní hokejovou ligu za Black Dogs Budweis. Vaše maminka na Hluboké zase nevynechá jediné domácí utkání, je bývalou hráčkou a současnou trenérkou hlubockých juniorek. Tady asi není těžká odpověď na obligátní otázku, kdo Tě k pálkařským sportům vlastně přivedl. Softbal ale zrovna nebývá první volbou pro malé holčičky, jaký sport si zvolit. Proč vyhrál zrovna softball? A jaký je podle tebe optimální věk, kdy by děti měly začít získávat softbalové návyky?
U nás doma hraje sport opravdu obrovskou roli. Maminka vystudovala tělocvik a od třinácti let hraje volejbal. Taťka hrával basketbal a nyní je z něj vášnivý cyklista. Naši rodiče nás vedli ke sportu od malička, ale baseball byl pro ně vlastně velká neznámá. Vždy preferovali více kolektivní sporty. A já bych na tomto místě chtěla poděkovat Kačce a Milanovi Maříkovým, kteří přišli před dvanácti lety dělat nábory k nám do školky. Mně se to moc líbilo a tak vlastně vše začalo už ve školce. A celá naše rodina si tento sport zamilovala.  A ptáš se, kdy optimálně začít? Nevím, kde je přesně ta hranice, ale pokud přijde malý hráč nebo hráčka do týmu, který už hraje zápasy, má před sebou hodně individuální práce. Takže s návyky by se mělo začít co nejdříve.   

    

V čem Ti tenhle sport nejvíc imponuje? Proč ho máš ráda?
Pro spoustu lidí může být baseball a softball nudná hra se složitými pravidly. Ale jakmile se vám dostanou pod kůži, okamžitě si je zamilujete. Mám ráda kolektivní sporty a tady jde především o týmovou hru.

A co na něm máš vyloženě nerada?
Nemám ráda zimní přípravu. Užívám si tréninky venku.

Jaký to byl pocit, když proti Italkám míček letěl a letěl a holky z reprezentace Tě pak mohly umačkat… Stojí ta dřina právě za takovéto chvilky?
Po homerunu touží každý hráč. Nejen, že to byl skvělý pocit, dát homerun zrovna proti Italkám, ale mít na sobě národní dres bylo snad pro mě ještě cennější. Ta dřina za to opravdu stojí.

Jak vypadá Tvoje sportovní příprava? Co všechno musíš trénovat a natrénovat, abys byla Zlatá…? Jak vlastně vypadá tvůj běžný pracovní den?
Již čtyři roky hraji Extraligu juniorek a dva roky Extraligu žen. Je to naše nejvyšší soutěž a zde už nestačí trénink dvakrát týdně. Trénuji hlavně doma na Hluboké a někdy dojíždím i v týdnu vlakem na týmový trénink do Prahy. Musím říci, že je to nejen časově náročné. K tomu reprezentační soustředění a výjezdy do zahraničí. Běžný individuální trénink je pak zaměřen na práci na pálce, práci v poli a posilovnu. Přes zimu jsme měli také kondičního trenéra. A samozřejmě nechybí ani taktická příprava, protože bez té se to neobejde.

Přes všechny úspěchy jsi stále na začátku své sportovní kariéry. Jak vysoko máš položený svůj sportovní cíl? Jaký máš softballový sen? Lákalo by Tě třeba zahraniční angažmá?
Hrála jsem již v reprezentaci baseballu U12, v softballu U16 a U18. Ještě bych se ráda probojovala do reprezentace žen a alespoň jednu sezonu si zahrála v zahraničí.

A ten životní? Kde bys chtěla být, kde se vidíš lidsky, sportovně i profesně, až budeš slavit třeba třicítku? Momentálně jsi ve třetím ročníku střední zdravotnické školy. Uvažuješ o vysoké škole? Nebo přemýšlíš o sportovním stipendium v USA, kde už několik našich juniorek takto získává zkušenosti, které jsou k nezaplacení?
Studuji obor Masér sportovní a rekondiční. Je to tedy obor, který se sportem hodně souvisí. Pokud bych se rozhodla zůstat doma, chtěla bych vystudovat fyzioterapii.  O studiu v USA již delší dobu uvažuji a snažím se získávat informace od mé spoluhráčky, která letos do USA odcestovala hrát a studovat. Také bych ráda své zkušenosti poté předávala jako trenérka. A nedovedu si představit, že bych jednou ke sportu nevedla své děti.

Co bys doporučila dětem, které se rozhodnou hrát na Hluboké softball nebo baseball? Co je ve sportu podle Tebe nejdůležitější? Lákal by Tě i jiný sport než softball? Kdybys nebyla mistryní Evropy v softballu, jaký sport bys ráda zkusila?
U baseballu i softballu je výhoda v tom, že jej může hrát vlastně každý. Tady nemusíte být nutně zrovna atletický typ nebo gymnasta. I méně obratní a rychlí hráči mohou být třeba výbornými pálkaři. V každém sportu platí, že chceš-li být dobrý, musíš pravidelně trénovat a stále se chtít zlepšovat. V kolektivním sportu je také základem týmovost a rozhodně se v juniorském věku neobejdete bez podpory rodičů.

A kdybych si měla zvolit jiný sport, tak by to byl jednoznačně zase sport kolektivní. Líbí se mi volejbal, hokej nebo basketbal, takže sporty, které se hrály nebo hrají u nás doma.

Hodnocení článku je 98 %. Ohodnoť článek i Ty!

Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.

Štítky baseball, softball, Karolína Dvořáková

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.