Budějickou městskou policii nyní řídí jeden z bývalých nejvyšších důstojníků Policie ČR

Vaše nové profesní působiště jsou České Budějovice. Co vás přivedlo na post ředitele městské policie?
Nejsem rodilý Budějčák, nicméně jsem se přistěhoval do jižních Čech. Posledních sedm let z 26 let u Policie České republiky jsem vykonával funkci ředitele služby pořádkové policie na Policejním prezidiu České republiky v Praze. Abych se mohl práci věnovat naplno a netrávit čas přejížděním celé republiky, protože pocházím z Ostravy, tak jsem se přestěhoval do Písku. Tam bydlím od roku 2015. Z toho důvodu vznikl kontakt na jižní Čechy. Od ledna 2020 jsem začal pracovat jako vysokoškolský pedagog na soukromé vysoké škole v Praze a učil bezpečnostní předměty. Nedávno, tj. 1. 5. 2023, jsem po úspěšném výběrovém řízení nastoupil na post ředitele Městské policie v Českých Budějovicích. 

Čím vás tato pozice nalákala?
Když jsem po 26 letech skončil u Policie České republiky, tak jsem si myslel, že si na uniformu ponechám pouze hluboké a krásné vzpomínky. Věnoval jsem se tomu celý život, myslel jsem, že tahle kapitola prostě pro mě jednou provždy skončí. Jsem skromný realista i optimista, proto ctím ověřené zásady a pravidla typu „nikdo není nenahraditelný“ a „všechno krásné jednou končí“. Po necelých třech letech mi přišla informace od kolegů, že je tady výběrové řízení na ředitele, tak jsem neváhal dlouho a řekl jsem si, že je pro mě návrat do uniformy nostalgie i vložení celoživotních zkušenosti cíleně do bezpečnosti u nás v Budějcích. Upřímně, městská policie je charakterem práce hodně podobná, ale v podstatě jiná než ta ryze policejní. Řídil jsem 18 tisíc policistů a tady mám 150 strážníků. Proto je zde prostor dělat práci osobněji, se znalostí každého jednotlivého strážníka, abych jeho kvalit i potenciálu mohl využít ve prospěch výkonu služby a také abych zabránil jeho případnému profesnímu vyhoření. Zmenšil se mi prostor z republikového rozměru na rozměr krajského města, proto mám prostor věnovat pozornost svou i městské policie důsledněji konkrétním problémům, které obyvatele a návštěvníky města tíží. Udělám vše pro to, aby bezpečnost v Českých Budějovicích byla zajištěna. A to mě baví. Jsem přesvědčen, že to má tak i každý strážník našeho města, protože v tomhle duchu městská policie nyní funguje.

Jakými pozicemi jste si prošel u policie?
Sloužil jsem 26 let a z toho osm let jsem strávil na ulici jako řadový hlídkový policista. Prošel jsem si všemi vedoucími funkcemi včetně vedoucího obvodního oddělení, zástupce ředitele městského ředitelství, okresního ředitele, náměstka krajského ředitele pro vnější službu, a nakonec i nejvyšší funkci ředitele služby pořádkové policie na policejním prezidiu. Jinými slovy, policejně-pořádkovou práci jsem poznal „z podpalubí až po stěžeň“ lodi s názvem Policie ČR, když to vezmeme námořnickou terminologií. Hodně mi to dalo a taky vzalo. Ale neměnil bych a ničeho nelituji.

Můžete popsat, co je za policejní prací a mnozí lidé si to možná neuvědomují? V čem je ta práce náročná?
Ačkoliv to tak nevypadá na první pohled, je to velmi složitá a náročná práce, zejména psychicky. Policista či strážník jsou právě ti první lidé, kteří jdou do míst, odkud ostatní utíkají před nebezpečím. Jestliže lidé utíkají před ohněm, vodou, střelbou a podobně, tak tihle strážci zákona jdou právě tam, kde musí odstranit nebo snížit riziko ohrožení, pomoci, zachránit, bezpečně evakuovat a znovuobnovit pokojný stav (veřejný pořádek). Policista ze zákona musí téměř vždy provést zákrok směřující k zajištění bezpečnosti ostatních osob, ochránit majetek a pokud možno zadržet pachatele. Proto si umíte představit, jaký je to nápor na psychiku člověka, který odchází od své rodiny do práce, ze které se už nemusí vrátit. Mnohdy si to neuvědomují sami policisté, pokud se do takové situace dosud nedostali.

Co si pod tím představit?
Tohle zaměstnání (přesněji řečeno služba) se na vás odrazí, na Vašem vnímání nebezpečí, rizika, psychice i zdraví. Policejní práce je droga. Ne nadarmo se tvrdí, že kdo je jednou policistou, navždy ho tato práce poznamená a už se jistých návyků a chování nezbaví do konce života, jedná se, nadneseně řečeno, o určitý typ těžké závislosti na profesi. Mohu to převést do normálního života a uvést připodobněný příklad. Je to jako když jste ve šťastném vztahu s někým, koho milujete, jste s ním šťastný a najednou se Vám partner přizná k nevěře v minulosti, tj. v době trvání vašeho vztahu, máte rázem chuť všechno ukončit, ale závislost na krásném a do té doby dokonalém vztahu, vám to prostě nedovolí a vy v něm stále pokračujete s tím vědomím, že vás to časem uvnitř může úplně zničit. Stanete se obětí vaší touhy a závislosti.

Policejní práce je krásná a pro mě osobně zůstane navždy tou „nejlepší“ prací, kterou může člověk dělat, a přitom přispět společnosti a veřejnému zájmu. Dělám to celý život, proto jsem přesvědčen o tom, co říkám. I když policejní profesi milujete, umí si vybrat mnohdy krutou daň v podobě rozpadu rodiny, ztráty přátel, ztráty osobního času na sport a zábavu aj., s tím musí každý policista i strážník počítat. Ještě bych doplnil jednu věc. Málokdo přizná, že strážník i policista se ve své práci setkávají s tou odvrácenou stranou společnosti. Díky tomu musí mít policista (strážník) nejen vysokou míru empatie při komunikaci s veřejností, ale také psychickou odolnost čelit jednáním a návykům osob, se kterými nejčastěji během služby přijde do styku. A to jsou bohužel pachatelé protiprávních a kriminálních činů. Podepíše se to na vás. 

Jaké situace jste zažil u policie vy?
Během své policejní kariéry jsem viděl hezké i nehezké věci, jako jsou vraždy, sebevraždy, těžké ublížení na zdraví, škody, ponižování, bití, výtržnictví i krádeže. Současně jsem zažil i pocity ze zajištění bezpečnosti veřejnosti při násilnostech, demonstracích, světových i tuzemských šampionátech, summitech aj. Viděl jsem řadu dopravních nehod, které se staly i několikageneračními rodinnými tragédiemi, při kterých umíraly děti, dospělí i senioři. Nějak to ve vás zůstane po zbytek života. 

Jaký je rozdíl mezi policií státní a městskou policií?
Pokud nebudu citovat zákony, které upravují úkoly obou policií, řeknu to stručně svými slovy a srozumitelněji pro čtenáře. Strážník městské policie má k občanovi blíže, více vnímá jeho každodenní problémy. Díky těsnějšímu kontaktu a osobnímu jednání s občany přímo v terénu si všímá těch běžných, život obtěžujících, věcí kolem ve městě. S policistou se občan osobně setká většinou při významných zásazích do jeho svobody nebo majetku (trestné činy a zločiny). Se strážníkem se setkává občan častěji, řeší s ním problémy typu nepořádku kolem domu, popelnic, zeleně, zajištění přechodů pro chodce před školami a školkami, místní záležitosti veřejného pořádku, dopravu, a dále při práci preventivního i represivního charakteru. Městská policie nevyšetřuje trestné činy, proto se soustředí nejen na odhalování přestupků, ale poskytuje i rady a pomoc občanům.

Přesouváme se do Českých Budějovic. Co obnášely ty první dny či týdny v nové pozici?
Mým prvním kontaktem bylo setkání s výběrovou komisí, odnesl jsem si skvělý dojem z přístupu a zájmu členů výběrové komise. Poznal jsem, že představitelé komise mají zájem na tom, aby vybrali do čela městské policie toho nejlepšího, aby byla tímto splněna predikce a účel organizační změny v městské policii. Cílem bylo zvýšit bezpečnost ve městě a zkvalitnit službu strážníků občanům. Bylo nás celkem osm uchazečů. Po jmenování do funkce jsem v květnu nastoupil. S podřízenými strážníky, kteří byli a jsou pro mě můj nový tým, jsem pak denně promlouval o nové vizi a směru práce městské policie. Ujistil je, že nepřijdou o svou práci, ale naopak, začneme dělat svou práci nově, kvalitněji a změníme výkon služby směrem k rychlé reakci na pomoc občanovi v nouzi aj. Tým strážníků je skvělý a věřím, že s ním stanovené cíle splníme. Také se mi líbí, že v Č. Budějovicích vidím „politickou“ symbiózu, zájem o bezpečnost v kraji i ve městě, konkrétně mám na mysli pana hejtmana Dr. Martina Kubu, primátorku města doc. Dagmar Škodovou Parmovou a mého šéfa pana náměstka primátorky Ing. Lubomíra Bureše. Když je bezpečnostní otázka k řešení, nemá nikdo z uvedených problém mi zavolat a věci aktuálně řešit bez ohledu, zda je sobota, neděle nebo jsou tito právě na dovolené. A to se mi líbí a vím, že na bezpečnost dohlížíme všichni společně a chceme to stejné, aby se občan na území města cítil bezpečně. Po čtyřměsíčním působení ve funkci mám taky pocit, že se v Českých Budějovicích občané aktivně zapojují do řešení bezpečnosti ve svém městě. S tím jsem se v jiných krajských městech skutečně nesetkal.

Jaké priority máte?
Z minulosti jsem zjistil, že systém je nastaven na výkon místo kvality. Výkon pak snižuje výrazně pohled občana na práci městské policie. Pokud budeme mít zaměřený výkon na počet pokut či rozdaných botiček, a přitom s lidmi nebudeme mluvit a vysvětlovat jim, proč s nimi řešíme něco služebně, tak bude městská policie fungovat ve stejných šlépějích jako doposud. Prioritní je rychlost reakce, ale o tom jsem už mluvil výše. Důležitá je také vycvičenost a erudice strážníků. Chci, aby měli ochranné pomůcky a kvalitní zbraně, které už průběžně nakupujeme. Dochází také k „překopání“ výkonu služby a struktury městské policie směrem ke spokojenosti a bezpečnosti občanů. 

Ty změny už probíhají?
Ano, najeli jsme na to hned, není na co čekat a občané nemusí čekat na změny příliš dlouho. Ti všímavější občané si už změn všimli a píšou nám o svých překvapivě pozitivních postřezích ze zákroků strážníků. Tímto bych chtěl poděkovat strážníkům, kteří to zvládají a přistupují k tomu dobře. Omezili jsme kancelářské pozice na nejnižší možnou míru proto, aby byl co největší počet strážníků v terénu. Chci, aby strážníci byli mezi lidmi. S tím souvisí i jedna výzva. Dlouhodobě je tady podstav počtu strážníků. Ta práce je ale zajímavá a dynamická, budu věřit, že se nám podaří náborovat nové strážníky, které potřebujeme. Nyní máme prostor získat do svých řad cca 12 strážníků.  

Co jsou ta největší témata, které České Budějovice řeší?
Problém je bezdomovectví. Na tom mimochodem pracuje krajský úřad s připravovaným účinným projektem, který podporuji a věřím mu. Děláme, co můžeme pro to, aby tady byl pořádek, ale samozřejmě nemůžeme ty lidi vyhánět z jednoho místa na druhé. Těch možnosti nyní nemáme mnoho. Osobně pak vnímám všechny ostatní věci – hluk z diskoték a klubů, sportovní a kulturní akce aj. jako jakousi daň, kterou přináší život v moderním a kulturním městě. Reagujeme však na podněty, řešíme tyto záležitosti každý den. Neustále se tady něco děje a samozřejmě to řešíme i aktivně ve spolupráci s vedením města a kraje, např. obecně závaznými vyhláškami. 

Čemu se věnujete ve volném čase?
Moc času nezbývá, ale pokud potřebuji vyčistit hlavu, pak se věnuji střelbě z krátkých ručních zbraní, běhání a psaním publikací o policejní práci. Jsem však nejspokojenější, když jsem v práci, a vše funguje, jak má. (úsměv)

Máte už nějakou trasu v Českých Budějovicích?
Ano, běhám v areálu sportovního klubu Policie ČR. Je tam tartan, takže si neničím klouby a jsem rád, že mi bývalí kolegové vyšli ochotně vstříc a poskytli mi prostor ke sportu.