I tento týden připravil Jan Schinko nový díl Drbny historičky. Věnoval se pohlednici z počátku 20. století. Na ní je mimo jiné Kněžská ulice a také dům, kde sídlila firma Františka Ployhara, která nabízela vše v oboru papírnictví či knihařství.
Na pohlednici pořízené před rokem 1907 se rozkládá Seminární náměstí s vertikálou kostela sv. Anny. Název Seminarplatz je doložen už v roce 1824. V novější době se radnice usnesla, že to žádné náměstí není. Podél kostela pokračuje Kněžská ulice směrem ke Kanovnické. Vpravo v původním dvoupatrovém renesančním domě sídlila v přízemí knihařská firma Františka Ployhara, která nabízela vše v oboru knihařství a papírnictví či modlitební knížky. Vedle měla Marie Homolková hokynářství.
Kostel by postaven po roce 1614 a zvýšen o věž v roce 1825. Mezi kostelem a domem s firmou Ployhar je menší empírový objekt, kde bývala seminární škola, zbořen byl v roce 1985. V letech 1985 až 1988 byl statut kostela zrušen a hlavní loď upravena jako koncertní síň. Roku 1907 byl renesanční dům vpravo zbořen a nahrazen domem Fondu sv. Mikuláše (později koupil dům kožešník Prokop Forejt). Dům se tak nejprve označoval termínem Mikulášský a pak Forejtův. Před zbořením původního domu se firma Františka Ployhara přestěhovala pravděpodobně do Široké. V roce 1888 založil knihařství František Ployhar nejprve na náměstí. Potom v roce 1896 měl strojní a ozdobní knihařství v Plachého 18.
Zakladatel František Ployhar, narozen v roce 1864, zemřel v dubnu 1939 ve věku 75 let. Nejasné je, kdy se jméno Ployhar upravilo na Plojhar. Podle adresářů to kolísalo.
Čtvrtek, 14. září 2023, 16:12
Další díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko soše Jana Valeriána Jirsíka. Ta stojí u Černé věže od roku 1993. Původní socha však stála v centru Českých Budějovic od roku 1926. Proč poté zmizela?
Podle zdroje z roku 1927: „Zakladatel a stálý majitel firmy František Ployhar vyučiv se pracoval v předních knihařských závodech doma i za hranicemi, po nabytých zkušenostech osamostatnil se ve městě v roce 1888. Pracoval nejprve sám, potom s jedním dělníkem a postupně se zařizoval. Dnes v roce 1927 mezi 30 zaměstnanci v jeho dílně jsou zastoupeny všechny obory dělníky odborníky. Vazba knih a kartonáž pro veškerý průmysl v jednoduchém i přepychovém provedení v cenách nejlevnějších. Naprostá solidnost je vedoucí zárukou majitele firmy a proto požívá naprosté důvěry.“
Ve 30. letech 20. století bydleli v sídle závodu Široká 11 (původní domovní číslo) Ployharové František (než zemřel), Rudolf, Bohdan a Bohumil, dále Miroslava a Karla Plojharovy. Bohdan měl filiálku papírnictví na Linecké 30. Přesněji veškeré papírnické zboží a školní potřeby. Rudolf měl obor krabice, kazety, pouzdra všeho druhu. Bohumil později dle inzerátu: Knihy Vám sváže levně, odborně, moderně a rychle. V domě bydlel také knihař Alfréd Rankl a prodavačka Helena Koželuhová.
V červenci 1945 Bohumil Plojhar, knihařství a výroba papírového zboží, přijímal více děvčat na lehkou práci. Rudolf Plojhar působil v Jeronýmově ulici 28. V roce 1959, mělo knihařství Plojhar v Široké ulici nové domovní číslo 14. Byl to tentýž dům. Radnice totiž zaměnila lichá čísla za suda a opačně a ještě z jiného konce Široké. Knihařství v tom čase bylo začleněno do výrobního družstva Jihokov. V roce 1990 se konečně dostalo zpět do vlastnictví Plojharů - Bohumila Plojhara, vnuka zakladatele Františka Ployhara.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Moc díky za zpracování kusu naší historie! Jen doplním, že ještě můj dědeček se roku 1930 narodil jako Ployhar. Počeštění přišlo až při vyostřování českoněmeckých vztahů, kdy chtěl pradědeček tímto deklarovat na čí straně stojí.
