„...i rozhořely se znovu osadní ohně a kolem totemů pod hvězdnou oblohou zase zavládla nezlomná jistota kamarádství, volnosti, sounáležitosti a pohody.“
Nostalgie, vzpomínky, ale i důkaz, že myšlenky jihočeského trampingu jsou stále živé a že osadní ohně nevyhasínají - to je výstava Po stopách jihočeského trampingu, která byla zahájena minulý čtvrtek ve Vědecké knihovně v Budějcích.
Výstavu připravilo Jihočeské muzeum ve spolupráci s jihočeskými trampy, Vědeckou knihovnou a Jihočeským krajem. Ve svých proslovech tento počin ocenili a desítky přítomných trampským „Ahoj!“ pozdravili zástupci organizátorů - ředitel Jihočeského muzea Pavel Šafr, novinářka Hanka Hosnedlová a za Jihočeský kraj náměstek hejtmana František Štangl a radní Václav Král.
V jejich slovech zaznělo poděkování všem, kteří věnovali výstavní exponáty, a nechyběly ani vzpomínky na ty, kteří už odešli do věčných lovišť, ale jejich trampské stopy na cestách, vandrech a v osadách zůstanou.
Výstava mapuje historii jihočeského trampingu od samých začátků v dobách první republiky, dokumentuje nelehké období 2. světové války i roky, které následovaly a byly pro lid trampský nelehké, protože totalita trampingu nepřála a považovala ho za projev nesouhlasu s režimem.
A tramping skutečně byl formou protestu nebo úniku z nesvobody a totalitního režimu, byl jednou z mála možností, jak v přírodě najít pocit volnosti a dobrých vztahů, nepokřivených socialistickými metodami.
To vše výstava připomíná fotografiemi, kronikami, vzácnými písemnými dokumenty. Trampskou hravost a tvořivost dokazují vyřezávané a omalované amulety a placky či takzvané cancáky (osobní trampské zápisníky s texty písniček, obrázky, fotkami).
Život na vandru i v osadách přibližují „věci užitné“, od ohně opálené kotlíky, trampská košile a další exponáty. A nechybí ani trampský humor, kreslené vtipy i vyřezávané sošky a amulety, které připomínají významné osadní události, potlachy nebo i soutěžní klání mezi osadami.
Romantika dob minulých? Naštěstí ne. I když tramping dnes není „trendy“ záležitostí, je pořád živý a pořád jsou ti, kteří plameny osadních ohňů budou rozdmýchávat dál. Díky jim a... ahoj!
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
