JAK SE ŽIJE V PEKINGU: Střední školy

Vážení čtenáři Budějcké Drbny. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích navázala spolupráci s North China University of Technology, což je jedna s nejvýznamnějších technických škol v Číně. V rámci této spolupráce došlo i k výměnnému pobytu učitelů a já jsem dostal možnost jeden semestr v Pekingu přednášet. Jako bývalý náměstek primátora pro školství a sociální věci se samozřejmě zajímám i o místní školský systém. Proto jsem zpracoval následující texty, na které jsem podklady získal od studentů, zaměstnanců univerzity i občanů města. Věřím, že některé popsané postřehy, budou zajímat i vás.

Martin Maršík

V minulém díle jsme ukončili povinnou školní docházkou a nyní se přesuneme na střední školu. Stejně jako u nás, jsou i v Číně střední školy s různým zaměřením a s rozdílnou délkou trvání studia. Z důvodu omezeného prostoru se budu věnovat pouze těm nejprestižnějším středním školám, a to gymnáziím.

Dostat se na gymnázium je sen většiny dětí, které chtějí dále studovat na univerzitě. V nedávné době totiž platilo, že pouze absolvent gymnázia mohl dále pokračovat na vysoké škole. To již v současné době neplatí a přihlášku si může podat i žák, který má maturitu z jiného typu školy.

Gymnázium je tříleté. Zajímavostí je, že maturita se dělá na konci druhého ročníku a celý třetí ročník je věnován přípravě na přijímací zkoušky na vysokou školu.

Maturita je samozřejmě brána jako důležitá životní zkouška. Skládá se téměř ze všech předmětů, které byly během studia probírány. Jeden kolega si vzpomíná, že ji dělal z jedenácti předmětů. Zkouška je opět celoměstská, případně celooblastní - tj. všechny školy v příslušném regionu mají stejné zadání. Drtivá většina studentů uspěje při maturitě na první pokus.

Daleko důležitější než maturita je ale pro studenty příprava na přijímací zkoušky na vysokou školu. Musel bych opakovat, co bylo napsáno ve III. díle - Junior Middle School. Při přípravě na maturitu a zejména na přijímací zkoušky se studenti pouze učí a učí. V čínštině existuje přísloví, že studenti jsou ve druhém a třetím ročníku ve „slonovinové pagodě“ - což symbolizuje luxusní vězení. Studenti by totiž neměli být ničím rozptylováni, nepomáhají doma, nestelou si postele, neuklízejí, pouze se připravují do školy. Jedna obyvatelka Pekingu mi vyprávěla dvě příhody. Když první den přišla do gymnázia, jejich třídní učitel připravil plakát se jmény žáků a s bodovým hodnocením, kterého dosáhli při přímacích zkouškách na gymnázium. Ty studenty, kteří byli v dolní polovině bodového hodnocení upozornil, že musí výrazně přidat v učení. Respondentka vzpomínala, jak se styděla, že je až na 36. místě ze 42 studentů. To sice teď může vypadat až směšně, ale je to ukázka budování „konkurence“ mezi studenty. Druhá vzpomínka od stejné paní je, jaké měla psychické problémy ze stresu a tlaku, který byl na ně vyvíjen, a to jak od rodičů, tak i od učitelů.

Obrovským zážitkem pro všechny, se kterými jsem hovořil, bylo povinné vojenské soustředění pro studenty prvního a druhého ročníku. V prvém roce trvá toto soustředění 14 dní a ve druhém roce tři neděle. Studenti byli odvezeni na „vojenskou základnu“ - dostali uniformy a učili se základním vojenským dovednostem, napříkald pochodování, sebeobraně. Pro mladé studenty z velkoměstské oblasti se nepochybně jednalo o nezapomenutelný zážitek.

Dovolte mi nyní malou odbočku. V rámci svého minulého zaměstnání jsem měl možnost prožít čtyři roky v Kuvajtu. Byl jsem zde s celou rodinou. Díky velkorysosti mého zaměstnavatele mohly moje děti navštěvovat vysoce prestižní anglickou soukromou školu. Kolega z Indie měl stejně staré děti a ty navštěvovaly tradiční indickou školu v Kuvajtu. Když jsem porovnal učebnice z obou škol, nemohl jsem uvěřit, že se jedná o stejný ročník. Indické učebnice byly například v matematice výrazně náročnější. I samotná výuka se velmi lišila. V anglické škole byl důraz kladen na kreativitu, dělání projektů, vyhledávání informací, prezentace a diskuze. Naopak v indické škole se učilo asijským stylem, tj. dril, dril a ještě jednou dril. Jako rodičovi mi bylo samozřejmě sympatické, pokud se moje děti do anglické školy těšily, ale jako pedagog jsem trochu toho drilu, který je například v matematice potřebný, postrádal…

Protože tímto dílem uzavíráme čínské základní a střední školství, rád bych nyní nahlédl do světových statistik, co říkají o školských systémech v jednotlivých zemích. Můžeme mít ke statistikám negativní vztah, ale připusťme, že určitou vypovídající hodnotu mají. Nejlepší školský systém dle statistiky například Pearson mají v Jižní Koreji, Japonsku, Singapuru a Hong Kongu. Na pátém místě je první evropská země - Finsko. Česká republika je na devatenáctém místě za Belgií a před Švýcarskem (Zdroj: Pearson/Economist Inteligence Unit - rok 2015). První čtyři místa tedy obsadily bohaté asijské země, kde si dovedu představit podobně náročnou výuku pro studenty, jakou mají na čínských školách. Mimo tyto čtyři asijské země jsou v první dvacítce evropské a mimoevropské státy (Nový Zéland, Austrálie, Israel, USA), které mají přibližně stejný výukový systém jako je ten náš. 

1. DÍL: JAK SE ŽIJE V PEKINGU: Školky
2. DÍL: JAK SE ŽIJE V PEKINGU: Základní školy
3. DÍL: JAK SE ŽIJE V PEKINGU: Junior middle school