Jen v Česku touto nemocí každoročně onemocní zhruba tisícovka žen, zároveň jich bohužel sedm stovek umírá. Zlidovělý název syndrom malé sukně přitom nenapovídá o pravé podstatě této zákeřné nemoci. Řeč je o rakovině vaječníku. Toto onemocnění nejvíce postihuje ženy po menopauze a jeho největší zrádností je, že žena většinou o bujícím nádoru ani neví. O příčinách, prevenci, léčbě i naději v podobě výzkumu jsme vyzpovídali primáře oddělení gynekologické onkologie Masarykova onkologického ústavu Josefa Chovance.
Nádory vaječníků tvoří zhruba čtyři procenta všech nádorů u žen. Jaká je aktuální situace v České republice a jak se případně změnila v poslední dekádě?
Nádory vaječníku jsou velmi různorodou skupinou onemocnění, u dospělých žen jde nejčastěji o karcinomy a blíží se spíše pěti procentům mezi všemi nádory žen. Poslední známé údaje z České republiky udávají 1023 nových případů na sto tisíc žen. Pro srovnání, v roce 2003 to bylo 1260 nových případů. Spíše než jako pokles bych to ale z dlouhodobého pohledu okomentoval jako oscilaci kolem hodnoty incidence 1000.
Co se ale skutečně mění, jsou parametry přežívání a interval do progrese onemocnění. Díky novým terapeutickým možnostem pacientky s tímto onemocněním přežívají déle.
Jaké jsou hlavní příznaky, které by si měla žena hlídat?
Příznaky časných stádií onemocnění bohužel buď zcela chybějí, nebo jsou spíše diskrétní. Jedná se o neurčité bolesti podbřišku, pocit nadýmání, změny ve frekvenci vyprazdňování stolice a tak podobně. Pro pokročilá stádia je pak typické zvětšování břicha na vrub samotnému nádoru, ale také v souvislosti s tvorbou tekutiny, která se tvoří v dutině břišní. Obojí vede ke zvětšení obvodu pasu, což žena nejlépe pozná tak, že jí najednou nesedí na oblečení.
Příznak souvisí nejenom s růstem vlastního nádoru, především ale s rostoucím objemem volné tekutiny v dutině břišní, která vzniká v reakci na zhoubné bujení. Tato volná tekutina může narůstat i ve dnech, takže sukně, která byla v pondělí pohodlně nositelná, v pátek nejde zapnout. Obecně se jedná o pozdní příznak související s šířením onemocnění v pánvi a v dutině břišní.
A ano, tento termín popisuje vjem pacientky se zhoubným onemocněním vaječníku, která v různém časovém intervalu zjišťuje, že jí nepadne oblečení, přesněji sukně, kterou ještě nedávno pohodlně nosila. K tomuto zjištění nemusí docházet v řádu měsíců, ale i dnů, čili nelze nad tím jednoznačně mávnout rukou a myslet si, že je to v souvislosti s tloustnutím.
Existují nějaké rizikové faktory, které mohou zvýšit riziko vzniku nádoru vaječníku?
Základní je dědičnost, cca deset procent nádorů vaječníku je geneticky vázaných. Ostatní označujeme jako náhodné a žádné významné rizikové faktory nejsou známy. Hodně diskutovaným tématem je ale samotný vznik onemocnění, zde přichází do úvahy negativní vliv nepřetržitých ovulací.
V dávné historii, době lovců a sběračů byl cyklus žen dlouhodobě blokovaný vlivem častých těhotenství a dlouhodobých kojení. Až s agrární revolucí a plánováním reprodukce se objevuje menstruační cyklus jako takový. Předpokládá se, že opakované ovulace „zraňují“ povrchový epitel vaječníku a ten je pak náchylný k působení dalších rizikových faktorů. Mezi často uváděné rizikové faktory patří bezdětnost, časný začátek menstruačního cyklu (před dvanáctým rokem), pozdní menopauza (po padesátém roce života), obezita, kouření….
Přes pokroky medicíny je většina případů odhalena až v pokročilém stádiu – proč je tomu tak? Měly by se ženy nějak více chránit, nebo zajímat o své zdraví?
U karcinomu vaječníku je sledována nejvyšší mortalita ze všech gynekologických nádorů. Důvodem je především pozdní detekce onemocnění. Časná stádia onemocnění jsou zachycena spíše náhodně, v 75 procentech případů je onemocnění diagnostikováno až v takzvaném III. stádiu ze čtyř možných, kdy už je rozšířené po dutině břišní.
V současné době neexistuje univerzálně použitelný ukazatel, který by se vyskytoval pouze v séru pacientek s karcinomem vaječníku a u zdravých pacientek ne. Stejně tak vaginální ultrazvukové vyšetření, zejména u obézních postmenopauzálních pacientek, nemá stoprocentní výtěžnost. I při pravidelných gynekologických ročních prohlídkách může dojít ke vzniku nádoru v takzvaném diagnostickém okně, tedy mezi dvěma konsekutivními prohlídkami.
Jak se může tedy žena sama lépe chránit?
Vzhledem k tomu, že onemocnění nemá žádné jasné časné příznaky, nezbývá než především důsledně docházet na pravidelné roční gynekologické prohlídky ke specialistovi, který rutinně používá vaginální ultrazvukové vyšetření.
I při neurčitých změnách vnímání pocitů z břišní dutiny a pánve je dobré objednat se na vyšetření i mimo stanovaný interval. Zcela jistě ale doporučujeme vyšetření tehdy, pokud se objeví zvětšení břicha, nepravidelné krvácení, nevolnosti, zvracení, tlak v pánvi a podobně.
Máte v oboru nějakou novinku v oblasti screeningu – můžete rizikovou skupinu žen nějak více hlídat, podobně jako je to u rakoviny děložního čípku?
Rizikovou skupinou jsou v případě karcinomu vaječníku ženy s geneticky vázaným onemocněním. Těch je mezi deseti a patnácti procenty, a jedinou možností, jak onemocnění zachytit časněji je dnes zkrácení intervalu mezi preventivními prohlídkami. Obvykle tyto pacientky zveme po šesti měsících.
Nejvýrazněji ale snižují pravděpodobnost výskytu onemocnění preventivní chirurgické výkony, proto u nosiček mutací genů BRCA 1 a BRCA 2 doporučujeme preventivní odstranění vaječníků a vejcovodů. Doporučený věk pro tento výkon je mezi 35. - 40. rokem věku.
Jak spolu vlastně souvisí nádory vaječníků s dědičností?
Dědičně vázané nádory odlišuje od náhodných nádorů především nižší věk v době stanovení diagnózy (obvykle o deset až patnáct let dříve), bývají dobře citlivé na standardní léčbu a pacientky s dědičnou formou nádoru vaječníku mají lepší celkové přežití i pro pokročilé stádium nemoci.
Kromě vyšší frekvence pravidelných gynekologických prohlídek včetně vaginálního ultrazvukového vyšetření doporučujeme od 35. roku odstranění vaječníků a vejcovodů, čímž se riziko vzniku dědičně vázaného onemocnění redukuje o 97 procent.
Pravidelné gynekologické prohlídky včetně vaginálního ultrazvuku mají zásadní význam, avšak neuchrání před vznikem onemocnění mezi dvěma kontrolami. Toto onemocnění se může vyvíjet roky na úrovni buněčných změn, jakmile ale dojde ke vzniku nádoru, jeho růst a šíření po dutině břišní může už být u některých agresivních forem otázkou týdnů.
Jinými slovy onemocnění dlouho probíhá skrytě, bezpříznakově a jeho zachytitelné projevy už obvykle souvisejí s jeho rozšířením po dutině břišní, proto má oprávněně špatnou pověst tichého zabijáka.
Kam by se ženy, které pociťují některé z vámi popsaných příznaků, měly ideálně obrátit? Máte třeba i nějakou telefonickou linku nebo info-portál?
Vzhledem k tomu, že se jedná o vzácné onemocnění, které má specifické diagnostické a léčebné postupy, preferujeme nejlépe telefonickou konzultaci pacientky nebo jejího ošetřujícího gynekologa s lékařem v konziliární onkogynekologické ambulanci.
Telefonická konzultace vyžaduje především široké klinické zkušenosti s tímto onemocněním, tak aby rozhovor vedl k rozklíčování potíží a minimalizovalo se riziko bagatelizace a následního prodlení ve stanovení diagnózy.
Existuje nějaký posun v léčbě tohoto zákeřného typu zhoubného onemocnění? Biologická léčba, imunoterapie... Přinesly do postupů v léčbě rakoviny vaječníků nějaký pokrok?
Standardní léčebný protokol se opírá o radikální operační výkon a navazující podání chemoterapie. Rozsah operačního výkonu se odvíjí od rozsahu onemocnění a zdravotního stavu pacientky. Důležitá je zkušenost operatéra s prováděním těchto výkonů, proto by měly být koncentrovány na centra komplexní onkologické péče, resp. akreditovaná pracoviště garantující odbornost zaměstnanců.
V případě, že i při maximální snaze není nádorová hmota odstranitelná, je v současné době již standardní podávat tzv. chemobioterapii. Přesně se jedná o preparát Avastin, který obsahuje látku bevacizumab. Ta brání nádoru zakládat si cévy a zprostředkovaně tak znemožňuje jeho růst.
Další novou léčebnou možností je preparát olaparib, který se používá v léčbě pacientek s recidivou dědičného karcinomu vaječníku s mutací v genu BRCA 1,2.
Další možností se do budoucna může stát imunoterapie, která využívá tzv. dendritických buněk. Tento přístup k léčbě onkologických onemocnění probíhá v rámci klinických studií. Čeští vědci vyvinuli přípravek DCVAC/OvCa, jehož princip spočívá v separaci jednoho typu bílých krvinek: dendritických buněk pacientky.
Dendritické buňky se laboratorně „naučí“ rozpoznávat znaky buněk karcinomu vaječníku. Formou podkožních injekcí se tyto naučené bílé krvinky vracejí pacientkám zpět do imunitního systému, kde způsobí řízenou imunitní odpověď proti nádorovým buňkám.
Slibným očekáváním od tohoto postupu je prodloužení intervalu do dalšího vzplanutí nemoci, resp. navození trvalé remise. Popsaná očekávání jsou právě výzkumným záměrem uvedených klinických studií. Podle průběžných výsledků publikovaných na začátku června použití přípravku DCVAC snižuje riziko zhoršení nemoci či úmrtí o téměř šedesát procent.
Do jakých zařízení může žena zajít na vyšetření? Hradí léčbu pojišťovna?
Preventivní prohlídky jsou plně v kompetenci gynekologa, v případě, že shledá podezření na abnormální nález, domlouvá konziliární vyšetření v onkogynekologické ambulanci.
Vyžádaná vyšetření v onkogynekologické ambulanci probíhají po objednání buď samotnou pacientkou, nebo na doporučení registrujícího gynekologa.
Samotná léčba nádoru vaječníků, pokud se týká člověka pojištěného u smluvní zdravotní pojišťovny (je jich dohromady sedm) je plně hrazena onou pojišťovnou.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
